V ten vánoční čas

24. prosince 2015 v 16:31 |  Drabbles
Jelikož je dnes Štědrý den, ráda bych všem, kteří tento rok zavítali na můj blog, popřála krásné Vánoce. Sice ještě není večer, ale už se u mě stavil Ježíšek a nadělil Vám deset vánočních drabblat o Kurtovi. Tak příjemné počtení :)


2015
První společné Vánoce, které strávili jako manželé, obsahovaly spoustu nezapomenutelných prvních okamžiků. Nákup stromečku, jeho následné zdobení, pečení cukroví i vánoční úklid. Všechno bylo idylické, a když rozbalovali dárky a tiše si u toho prozpěvovali koledy, Kurt si nedokázal představit, že by se to mohlo někdy v budoucnu změnit. Byli mladí, šťastní a zamilovaní a připravení postavit se spolu třeba celému světu.

Večer na sebe v posteli tiskli svá nahá těla, zasypávali kůži toho druhé polibky a poté co Blaine Kurtovi zašeptal do ucha, že byl jediným, co si přál k Vánocům, pomyslel si, že je už nikdy nikdo nerozdělí.

2016
Burt mu jednou řekl, že na vztahu se musí pracovat a komunikace je jeho základem. To si Kurt v duchu připomínal po každé další hádce. Křičeli na sebe, obviňovali se, ale jen v ty momenty k sobě byli naprosto upřímní. Burt mu také řekl, že odejít je jednoduché, ale pokud se dva lidé skutečně milují, tak zůstanou. Tato slova si připomínal ještě častěji. Pokaždé, když měl chuť se zvednout a prásknout za sebou dveřmi, si zopakoval, že vztah vyžaduje práci.

S povzdechem položil pod stromeček dárky a snažil se ignorovat bolest, kterou cítil na srdci při pohledu na svého manžela.

2017
Být zpátky v Limě mu připadalo jako největší selhání. Se slzami v očích odtrhl zrak od prsteníčku, na kterém se ještě před třemi měsíci čněl prsten. Příslib společné budoucnosti. Jejich společně, dokud je smrt nerozdělí.

"Večeře, synku!" slyšel volat svého otce, a tak si setřel slzy, na rtech vykouzlil falešný úsměv a vydal se za Burtem s Carole.

V noci ho Burt našel sedět u stromečku. "Vím, že to tak teď nevypadá, ale za pár měsíců už to bude bolet míň. A jednou si najdeš někoho, koho budeš milovat ještě víc."

Nevěřil tomu, přesto doufal, že měl jeho otec pravdu.

2018
Myslel, že si bude připadat jako páté kolo u vozu, místo toho se přistihl, že se tolik jako na Štědrý den nenasmál za posledních několik měsíců. Santana, těhotná Brittany, Rachel a Jesse. Všech pět znovu spolu. Zpívali, tančili kolem stromku, rozdávali si dárky, nacpali se cukrovím a krocanem, až se nemohli pořádně ani hýbat, a ve velkém popíjeli Kurtův domácí punč.

Unavení Rachel s Jessem se před půlnocí vydali domů, zatímco Brittany usnula stulená u Kurta v křesle.

"Jsi v pořádku, Porcelánku?" zeptala se ho tiše Santana, aby svou manželku neprobudila.

"Jsem," odpověděl upřímně. "Myslím, že jsem konečně zase šťastný."

2019
V jedné ruce svíral horkou kávu, v druhé několik tašek plných dárků. Opatrně se prodíral plnou kavárnou, když v tom do někoho vrazil.

"Pardon."

"Promiňte."

"Kurte?"

"Sebastiane?"

Několik vteřin na sebe beze slova zírali, než si Kurt všiml, že Sebastiana polil kávou. Mohl se omluvit a pokračovat v cestě domů, místo toho mu koupil jako omluvu kávu a společně se posadili k jedinému volnému stolu. Přes hodinu si povídali a smáli se, než musel Sebastian odejít, protože měl jednání v práci. Ještě předtím však Kurta požádal o číslo. Oba byli zvědaví, jak moc se jejich úhlavní nepřítel ze střední změnil.

2020
"Rachel, jsme jenom kamarádi."

"Kurte," řekla jeho kamarádka tónem, jako kdyby mluvila s malým dítětem. "Tráví s námi Vánoce. Jste spolu skoro pořád, vždyť kdykoli s tebou chci někam zajít, tak už máš plány se Sebastianem!"

"Jsme. Jenom. Kamarádi."

Rachel obrátila oči v sloup.

Během rozbalování dárků Kurt s překvapením vydechl. V dlaních svíral dvě letenky do Paříže, a když se podíval na Sebastiana, kterému mu na rtech pohrával nejistý úsměv, jako kdyby byl nervózní z toho, jak Kurt zareaguje, srdce se mu rozbušilo jako splašené.

"Jen kamarádi, huh?" mrkla na něj Rachel a Kurt už se ani nenamáhal protestovat.

2021
Probudila ho zima a Kurt s tichým zabručením nahmatal deku a prudkým trhnutím ji vytáhl zpoza Sebastiana, který v ní byl zamotaný jako larva. Odpovědělo mu rozespalé zanadávání následované tichým smíchem, načež ho kolem pasu objala Sebastianova paže.

"Hmm, dobré ráno," zašeptal mu jeho přítel do ucha.

"Veselé Vánoce," odpověděl Kurt s úsměvem.

Měl v plánu se přitisknout k Sebastianovu teplému tělu, ten se však z ničeho nic prudce posadil s tváří rozzářenou očekáváním, které bylo obvykle k vidění jen u malých dětí.

"Dárky!" prohlásil Sebastian a nadšeně vyskočil z postele.

Občas nemohl uvěřit, že tohle přerostlé dítě tolik miloval.

2022
Trávit společné Vánoce ve Westerville se Smytheovými a Hummelovými byl ten nejšílenější nápad, Kurt se i přesto nepřestával usmívat. Sledoval Carole, jak si vyměňovala recepty se Sebastianovou matkou, Burt a Sebastianův bratr se dohadovali o fotbale a Sebastian s otcem probírali nějaký právní případ, přestože slíbili, že si to alespoň na Štědrý den odpustí.

Představa každoročních společně strávených Vánoc nemohla být snazší. Smytheovi si Kurta zamilovali stejně tak, jako si on zamiloval je. A Burtovi, který měl proti jejich vztahu zpočátku hlasité výhrady, stačilo, jak se Sebastian na Kurta díval, aby svému synovi řekl, že tentokrát už to bude navždy.

2023
"Neříkal jsem snad jasně, že na stromku nebude nic jinýho, než červená a stříbrná? A ty doprostřed pověsíš tuhle příšernou modrou koul-oh."

Kurt svíral v ruce otevřenou vánoční ozdobu, jež v sobě ukrývala snubní prsten, druhá ruka mu komicky vlála ve vzduchu, jak se s ní natahoval, aby vypl vánoční světýlka.

"Chtěl jsem tě romanticky požádat ráno. Měl jsem připravený proslov."

"Proslov?"

"Jak jsem si uvědomil, že si tě jednou vezmu, když jsem tě poprvé viděl na Broadwayi."

"To by byl hezký proslov."

Nemusel odpovídat, Sebastian jeho odpověď už dávno znal, přesto mu své 'ano' zašeptal do úst mezi polibky.

2024
První společné Vánoce, které strávili jako manželé, vlastně nebyly nijak výjimečné. Jako před dvěma lety je strávili s Hummelovými u Sebastianových rodičů. Kurt s Carole a Sebastianovou matkou ozdobili vánoční stromeček, Sebastianova sestra připravila vánoční večeři a ráno se všichni sešli u vánočního stromku a rozbalili dárky.

"Pamatuješ, jak jsem ti před lety řekl, že si jednou najdeš někoho, koho budeš milovat ještě víc? Zapomněl jsem dodat, že i on tě bude milovat tak jako nikdo před ním."


Kurt se na Burta usmál a poté se podíval na Sebastiana. Věděl, že měl jeho otec pravdu. Tentokrát už to bude navždy.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | 24. prosince 2015 v 18:13 | Reagovat

Tak tohle je dokonalost. trochu jsem si pobrečela, smutkem i štěstím, asi stejně jako Kurt. Úžasný nápad, ještě lepší zpracování! Moc děkuju!
Přeji krásné a klidné Vánoce!! :)

PS: Tohle se bude určitě líbit Andílkovi ;)

2 Andílek Andílek | Web | 25. prosince 2015 v 9:12 | Reagovat

Už jsem četla včera, ale neměla jsem čas komentovat.

Tohle bylo fakt úžasný a krásný. I slzička ukápla (asi jsem z těch Vánoc nějak naměkko). Takže nádhera.
Krásné a pokojné Vánoce přeji.

PS pro Terku: Jsi vědma? :D :D Ale jinak máš pravdu. Líbilo se mi to.

3 domiiik-fanfiction domiiik-fanfiction | 25. prosince 2015 v 10:59 | Reagovat

Je moc fajn vědět, že i když sem přidám nový příspěvek jednou za uherský rok, tak vy dvě jako čtenářky mi zůstáváte, díky holky :) Jsem ráda, že se vám to líbilo!

4 Terka Terka | 25. prosince 2015 v 12:38 | Reagovat

[2]: Jsem ráda, že tu nejsem jediná přecitlivělá :D Jinak TY jsi ten človíček, který mě nakazil Kurtbastian. Jasně že se ti to musí líbit ;) :D :*

[3]: Vůbec nemáš zač!

5 Andílek Andílek | Web | 27. prosince 2015 v 10:33 | Reagovat

[3]: Nemáš zač :)

[4]: I ty, Brute! :D :D. To mě těší, že jsem tě nakazila Kurtbastian :* :). Mě zas Kurtbastian nakazila tady Domík :D

6 Domík Domík | 29. prosince 2015 v 18:44 | Reagovat

[5]: Vždycky mě potěší, když zjistím, že jsem někoho nakazila shippováním Kurtbastian :D

7 Bilkis Bilkis | 31. prosince 2015 v 14:54 | Reagovat

Tak, já sem o Vánocích nešla. Štědrý den je u nás tradičně štědrý hlavně na práci. :D Tak aspoň krásný nový rok! :)

Povídka se mi moc líbí! Jsem ráda, že aspoň ty občas píšeš na Glee. :)

8 Domík Domík | 2. ledna 2016 v 11:47 | Reagovat

[7]: U nás se na Štědrý den naštěstí jen štědře jí a kouká na pohádky, které každý viděl už milionkrát :D Je to škoda, že většina blogů autorů, co dřív psali Glee, zeje prázdnotou, ale asi se tomu nejde moc divit. Jsem ráda, že sem občas aspoň někdo zavítá, aby si to Glee přečetl :) Taky přeju krásný nový rok!

9 Karin Karin | 8. prosince 2016 v 12:21 | Reagovat

Dík za tyhle povídky byly moc pěkně napsané.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama