Všechno se změnilo - 6.kapitola

6. dubna 2015 v 20:46 |  Všechno se změnilo

Zdravím a přináším Vám novou kapitolu Všechno se změnilo. Kapitolu už jsem měla víc jak dva týdny dopsanou, ale stále jsem nebyla spokojená s jejím koncem. Ač jsem to přepsala na cokoli, tak to příběh posouvalo jinam, než jsem chtěla a ani teď s tím nejsem úplně spokojená. I přesto doufám, že se Vám bude nová kapitola líbit.

Příjemné čtení.


V den odjezdu Quinn a Pucka se Santana probudila ještě předtím, než jí zazvonil budík, aby jí oznámil, že byl čas vstávat a jít do práce. Do rozeznění nenáviděné melodie zbývalo několik minut, které Santana strávila pozorováním spící Quinn.

Quinn ležela stulená v klubíčku, byla celá zachumlaná pod dekou a jediné, co jí vyčnívalo z pod peřiny, bylo nahé koleno. Přes obličej měla rozprostřené vlasy, které Santana opatrně odhrnula stranou, aby Quinn nevzbudila. Její kamarádka se na posteli trochu zavrtěla, ale spala dál a Santana přemýšlela, o čem se jí zdálo, protože se Quinn na tváři objevil slabý úsměv.

Rozhodla se, že Quinn nechá snít, a tak budík vypnula, ještě než stihl zazvonit, a zamířila do kuchyně, kde zapnula varnou konvici, načež se vydala do koupelny, aby si opláchla obličej, vyčistila si zuby a udělala ze sebe člověka.

V prvních týdnech po svém příjezdu do New Yorku si neuměla představit, že by byť jen vyšla z bytu namalovaná, brzy se však naučila ocenit i dvacet minut spánku navíc, které získala vypuštěním složité malovací procedury Teď si jen namalovala černou oční línku a řasy zvýraznila černou řasenkou a bylo hotovo, čímž získala i víc času na to, aby si mohla vychutnat ranní kávu, než musela zamířit do ruchu velkoměsta.

První doušek kávy vždy působil jako balzám na duši. Vše kolem se na okamžik zastavilo a jedinou podstatnou věcí bylo teplo, které se šířilo v jejím těle.

"Nechtěla jsi snad zmizet bez rozloučení, že ne?"

Quinn mluvila potichu, aby nevzbudila Rachel s Puckem, Santana s sebou při zvuku jejího hlasu však stejně trhla.

"Nechtěla jsem tě vzbudit," řekla s úsměvem a poté zvedla hrnek s kávou v nevyřčeném dotazu, jestli si dá Quinn taky. Když Quinn přikývla, rozcuchané vlasy jí roztomile trčely do všech možných stran, Santana vyskočila ze židle a postavila na další kávu.

"Studuju na Yaleu, jsem zvyklá vstávat brzo."

"Já vím. Proto jsem tě chtěla nechat spát, abys nahnala aspoň trochu spánku, než ti zase začne škola a tvůj průměr klesne na šest hodin denně."

"Spíš pět," zašklebila se Quinn a Santana obrátila oči v sloup, do prázdného hrnku nasypala kávu a cukr a poté jej zalila uvařenou vodou.

"Nikdy nepochopím, jak můžeš pít kafe bez mlíka," zatvářila se znechuceně, než Quinn nápoj podala,

"Protože nevíš, co je dobrý," řekla Quinn a mrkla Santanu.

"Myslím, že vím."

Po těchto slovech Santana vzala Quinn hrnek z ruky a položila ho na stůl. Několik vteřin na Quinn jen beze slova koukala a sledovala emoce, které se jí střídaly ve tváři - zmatení, pochopení, radost, touha, nejistota - a poté přerušila pár centimetrů, které je od sebe dělily a Quinn políbila.

"Fuj, nemám vyčištěné zuby a smrdí mi z pusy," řekla Quinn a Santana se tiše rozesmála.

"Zas tak hrozný to není."

"Hej!" ohnala se po ní Quinn uraženě, ale pak to byla ona, kdo si přitáhl Santanu, jak nejblíž to šlo, aby ji mohla políbit na rozloučenou.

Byl to polibek na rozloučenou, ale obě cítily, že v něm bylo i něco víc, jen ani jedna z nich nebyla připravená to pojmenovat.

"Přijeď brzy, dobře?"

"Dobře," přikývla Quinn. "A teď utíkej, jinak přijdeš pozdě do práce."

"To je v pohodě, Gunther na mě má crush, takže mi projde úplně všechno."

Santana si byla jistá, že Quinnin hlasitý smích musel probudit jak Rachel, tak Pucka

**

V dalších několika dnech spolu mluvily každý den přes Skype. Quinn se snažila předstírat, že jí na setkání s otcem nezáleželo, ale každý mohl snadno poznat, jak z toho byla nervózní a vystrašená. Čím víc se blížil den D, tím bledší měla barvu v obličeji a to i přesto, že většinu zbývajícího času v Limě trávila čtením na zahradě, kde na ni neustále pražilo slunce.

Santana přemýšlela, jak Quinn přesvědčit, že setkání dopadne dobře, sama však měla z nastávající večeře špatný pocit. Její vnitřní třetí oko jí říkalo, že večeře skončí katastrofou, namlouvala si však, že to byl jen důsledek toho, jak moc si přála, aby dopadla schůzka Quinn s jejím otcem dobře. Santana byla koneckonců od narození naprostý pesimista a vždy očekávala jen to nejhorší.

Když konečně přišel den D, Santana celý den pracovala, a tak Quinn nemohla podpořit jinak, než že jí posílala podporující zprávy a několik vtipných obrázků, které našla na internetu. O pauze měla v plánu Quinn zavolat, jídelna ale byla zaplněná do posledního stolu, a tak měla čas akorát na to, aby do sebe rychle naládovala jídlo a pak se musela vrátit k práci, protože většině lidí bylo jedno, že byla jídelna narvaná k prasknutí. I přesto očekávali, že je někdo ihned obslouží a jakmile nedostali jídlo do pár minut, tak si stěžovali, případně servírkám věnovali nepříjemné pohledy, v horší variantě jim dali minimální, či žádné spropitné, což následně vedlo k tomu, že se obsluha hodně přemáhala, aby byla k dalším zákazníkům příjemná.

Když konečně nastala desátá večer a Santaně skončila směna, ihned se vrhla na telefon, aby zkontrolovala, jestli jí nepsala anebo nevolala Quinn. Na telefonu neměla ani nepřečtenou zprávu, ani nepřijatý hovor, což bylo celkem divné, poněvadž očekávala, že touhle dobou už Quinn bude z večeře doma a Santana čekala, že ji Quinn zavolá hned, jak dorazí domů. Upřímně řečeno, byla překvapená, že od Quinn neslyšela v momentě, kdy za sebou její kamarádka zavřela dveře od auta.

S nepříjemným pocitem v žaludku vytočilo Quinnino číslo. Nervózně poslouchala vyzváněcí tón, který jí připadal naprosto nekonečný. Telefon zvonil a zvonil a nikdo ho nebral. A Santanina starost narůstala.

"No tak, Q, netvrď mi, že ještě nejsi doma," zamumlala a vyčítavě se podívala na displej svého mobilu, jako kdyby za to snad mohl on.

Po celou cestu z práce svírala telefon v dlani, až ji z toho měla úplně zpocenou. Žádná smska ale nepřišla ani po půl jedenácté, kdy Santana dorazila domů, a nic se nezměnilo, ani když vylezla ze sprchy a unavená po celém dni se zachumlala do postele.

Tu noc Santana snila o dvou blonďatých ženách. Zpočátku si myslela, že se jednalo jen o jednu ženu, ta se však během snu rozdělila ve dvě. Snažila se je dostihnout, ale kdykoli se k nim přiblížila, tak se od ní vzdálily. Vypadalo to, jako by se vznášely vzduchem. Santana za nimi běžela, křičela na ně, ale ženy nezastavily. Přišlo jí, že v dálce slyšela smích, krásný, melodický smích, který sotva doléhal k jejím uším, nikdy se ale k ženám nedokázala přiblížit natolik blízko, aby smích slyšela pořádně.

Dlouho běžela nekonečným světlem a sledovala, jak jejich dlouhé blond vlasy vlály ve větru. Víc než cokoli jiného jim toužila pohlédnout do tváře, ať ale dělala cokoli, ženy dostihnout nedokázala. Už se to chystala vzdát, celé tělo ji z běhu bolelo, když v tom se obě ženy zastavily a otočily.

Santana zůstala koukat na Brittany a Quinn, obě oblečené v dlouhých bílých šatech, a poté její pohled padl na muže, kteří se zjevili vedle nich. Vedle Brittany postával Sam a vedle Quinn se jako na stráži tyčil Russel Fabray. Byli po jejich boku po celou dobu a ona si jich nevšimla?

"Vzdej to, Santano," řekla Brittany.

"Nikdy nás nezískáš," doplnila ji Quinn.

"Vždy bude existovat muž, kterému před tebou dáme přednost," pokračovala Brittany.

"Vzdej to."

"Nikdy nás nezískáš."

"Nikdy, nikdy, nikdy," opakovaly stále dokola. Jejich hlasy zvučely stále hlasitěji, až si Santana musela ucpat uši. Přesto jejich hlasy zněly naprosto čistě, jako kdyby je slyšela přímo ve své hlavě.

Santana se zmateně probudila ještě takřka hodinu před tím, než jí měl zazvonit budík. Okamžitě zkontrolovala nepřečtené zprávy a nepřijaté hovory a s povzdechem zjistila, že se jí Quinn po celou noc neozvala.

"Hlavně nepanikař," nařídila sama sobě, "třeba se jí prostě jenom vybil telefon. Anebo nemá čas, aby ti zavolala," namlouvala si šeptem, ale během přípravy snídaně před sebou stále živě viděla svůj sen a tušila, že to bylo špatné znamení.

Po celý zbytek dne se Santana musela přemlouvat, aby Quinn nezavolala nebo nenapsala, věděla ale, že se jí Quinn musí ozvat sama. A tak neustále netrpělivě pokukovala po telefonu a mozek jí nedokázal zabavit ani úklid bytu, do kterého se pustila. Myšlenky jí neustále utíkaly ke Quinn, až to nakonec po několika hodinách vzdala a znovu vytočilo její číslo.

Telefon několikrát zazvonil a Santana už skoro zavěsila, když v tom Quinn hovor přijala.

"Ahoj," řekla a Santana si ihned pomyslela, že zněla zvláštně.

"Čau, Q, tak jak bylo včera?"

"Bylo to fajn," odpověděla Quinn.

Santana svraštila obočí. "Fajn? Chceš říct, že se tvůj otec pro změnu nechoval jako kokot?"

"Hej! Takhle o něm nemluv!" vyštěkla Quinn okamžitě a Santana by nepotřebovala ani své věštecké oko, aby uhádla, co bude následovat.

Znaly se s Quinn už od prváku a Santana si moc dobře pamatovala na to, jak Russel Fabray pyšně chodil na všechny soutěže v roztleskávání, které se konaly v Ohiu a každému na potkávání oznamoval, kdo byla jeho dcera. Snadno si dokázala vybavit, jak o Quinn mluvil, jako o svojí malé holčičce, která se jednou provdá za nějakého bohatého právníka a bude s ním mít tři krásné blonďaté děti. Russel Fabray měl v hlavě o své dceři utvořenou představu, které se Quinn dlouho snažila co nejvíce podobat. Santana si ale také až moc přesně pamatovala, co se stalo v momentě, kdy Quinn otěhotněla a všechny představy o dokonalé dceři svému otci zničila.

"Proč ne? To mi snad chceš říct, že si chlap, který vyhodí svoji vlastní dceru na ulici a následně s ní několik let nemluví, zaslouží titul otce roku?"

Jakmile Quinn znovu promluvila, Santana věděla, že bylo všechno ztraceno.

"On to tak nemyslel," řekla, a kdyby ji Sanana měla po ruce, tak by ji jednu vrazila.

Myslela si, že po všem, co Quinn její otec udělal, mu nikdy neodpustí, jenže se spletla, protože její kamarádka v srdci stále toužila být tatínkovou holčičkou.

"Samozřejmě," procedila Santana skrz zuby.

"Vůbec ho neznáš," pronesla Quinn defenzivně.

Santana protočila oči a zhluboka se nadechla. V duchu počítala do pěti a teprve poté promluvila.

"Proč si to děláš, Q?"

"Dělám co?" zeptala se Quinn zmateně.

"Předstíráš, že jsi někdo jiný. Dělala jsi to s Finnem, se Samem, s tím volem, se kterým jsi chodila na Yaleu a děláš to i s tím kokotem, kterej tě pomohl zplodit."

"Vůbec nevím, o čem to mluvíš," odsekla Quinn ihned.

"Vážně? Protože jsme přesně tuhle konverzaci už pár měsíců zpátky vedly. Pokaždý, když jsi chodila s nějakým klukem, tak jsi svoje chování upravila tomu, co od tebe očekával. A úplně to samý si vždycky dělala se svým tátou. A teď to děláš zase. Zase se budeš někomu přizpůsobovat, protože si myslíš, že musíš splnit někoho uhozený představy o tom, jaká máš být, protože se bojíš, že tě ten člověk jinak nebude mít rád. Proč by si sakra neměl? A pokud tě někdo nedokáže přijmout takovou, jaká jsi, tak k čemu bys sakra potřebovala mít někoho takovýho ve svým životě?""

"Nevíš, o čem mluvíš," řekla Quinn tvrdým hlasem, ale Santana ji sotva nechala domluvit, než pokračovala.

"Máš kolem sebe takových lidí, co tě berou, jaká jsi. Tak jsi sobecká a povrchní, no a co? A ve skutečnosti nechceš žádnýho zbohatlickýho frajírka, se kterým si pořídíš hromadu dětí. A nechceš se stát ženuškou v domácnosti. Co je na tom? Proč by ses měla do prdele přizpůsobovat představám člověka, co se myšlením zasekl v padesátých letech?"

"To není-,"

"Co není? Není to pravda? Opravdu budeš svýho otce po tom všem ještě omlouvat? Sakra, Quinn, koukej se probrat."

"Neříkej mi, co mám dělat!" zaječela Quinn do telefonu. "Vůbec nic nechápeš. Tobě je možná ukradený názor i tvých vlastních rodičů, protože ti na ničem a nikom nesejde, ale existují i lidi, kteří mají city a na názorech ostatních jim záleží. A na tom není nic špatnýho!"

Santana se kousla do rtu a pevně sevřela víčka. Ona sama byla vždy první, kdo prohlásil, že v sobě neměla žádné city, slyšet to z úst Quinn ale bolelo.

"Víš co, Quinn?" řekla Santana a snažila se, aby jí v hlase nezazněly žádné emoce. "Máš pravdu. Proč já se vůbec starám? Vždyť si mi vlastně úplně ukradená, tak co se budu namáhat? Stejně mi za to nestojíš."

Na druhé straně telefonu zaznělo něco mezi vzlykem a hlasitým vydechnutím a Santana se zadostiučiněním pokračovala.

"Dělej si, co chceš. Pro mě za mě si klidně znič život tím, že si budeš hrát na papánkovu dokonalou dcerušku. Užij si ten život s nějakým zbohatlickým frajírkem z Yaleu, se kterým tě čeká příšerný sex a na krku dva rozmazlení haranti. Užij si, že ti bude manžel chodit za jinýma, protože ho nebudeš schopná v posteli uspokojit. Užij si ten alkoholismus, který u tebe bude určitě následovat, koneckonců to máte v rodině. A užij si i to, až tě ten tvůj úplně nechá a zůstanou ti akorát děcka na krku. Ale co, hlavně, že se vdáš do dobrý rodiny a fotřík bude spokojenej, ne?"

Všechna slova ze sebe vychrlila takřka na jeden nádech a litovala jich vzápětí, co opustila její ústa. Jenže když Santaně někdo ublížil, její obranný mechanismus se projevil snahou ublížit tomu dotyčnému ještě mnohem víc.

Z telefonu se ozývalo jen ticho, které nakonec prořízlo tiché vzlyknutí. "A já husa si myslela, že ti na mně záleží."

"Nenech se vysmát," pronesla Santana. "Chtěla jsem tě jen na sex, který stejně za moc nestál."

Měla chuť si nafackovat, sotva všechny lži vypustila z pusy, jakmile ale jednou začala, už se nedokázala zastavit.

"Jdi do hajzlu," zašeptala Quinn a než Santana stihla říct cokoli dalšího, tak zavěsila.

Trvalo několik vteřin, než si Santana uvědomila, co se právě stalo. Několik dlouhých vteřin, kdy stála s telefonem u ucha uprostřed místnosti, ve které se ozývalo jen tikání hodin v kuchyni. I zvuk z ulice na moment zmizel a Santana mohla slyšet jen stále se opakující tik tak, tik tak, tik tak. A pak na ni konečně všechno dolehlo a ona si uvědomila, jak to celé úplně zkazila a že jí Quinn nejspíš už nikdy neodpustí.

Po tvářích jí začaly téct slzy, které si okamžitě zápěstím setřela. Pevně stiskla víčka, aby jejich tok zastavila, přesto však plakala dál. Hlasitě vzlykala a koukala na rozmazaný displej telefonu, jako kdyby očekávala, že se tam znovu objeví Quinnino jméno, aby se usmířily a všechno si ujasnily. Quinn však Santaně znovu nezavolala a Santana byla moc pyšná na to, aby byla tou, která se omluví jako první, i přestože si uvědomovala, že za všechno mohla ona. A tak se stulila do klubíčka na gauč, telefon stále pevně svírala ve zpocené dlani a plakala, dokud se nevyčerpala natolik, že dokázala jen zírat na holou zeď před sebou.

Schoulená v té samé pozici zůstala několik hodin, až ji nakonec na gauči našel Kurt. Santany první reakce byla vybít si zlost na samu sebe na něm, jakmile ale otevřela pusu, z očí se jí znovu spustily slzy a jediné, co dokázala povědět, bylo "všechno jsem zkazila."

Kurt se z ní snažil dostat, co přesně se stalo, ale Santana mu odmítla cokoli povědět. Stejně jako nic neřekla ani Rachel, až to oba její kamarádi vzdali.

Quinn se už znovu neozvala. Ani ten den, ani následující a nezavolala celý další týden, kdy Santana v podstatě nepustila telefon z ruky. Věděla, že musí ten první krok udělat sama, že se musí Quinn omluvit, ale prostě to nedokázala. Pokaždé, když se chystala vytočit číslo své kamarádky, tak ztratila odvahu. Měla strach, že Quinn nezvedne telefon anebo nepřijme její omluvu, a tak místo toho jen stále sledovala černý displej telefon a pokaždé, když se rozsvítil, jí poskočilo srdce, aby ho vzápětí zaplavilo zklamání ze zjištění, že jí volal či psal někdo jiný než Quinn.

Kurt s Rachel se z ní ještě několikrát pokusili vydolovat, co se stalo, Santana s nimi ale odmítala komunikovat a místo toho se stále více uzavírala do sebe.

Zatracená Quinn. Zatracené city.

Dala by vše za to, aby její srdce bylo opravdu z kamene a při přemýšlení nad Quinn nic necítila, protože jí situace bolela stejně jako rozchod s Brittany. A jako v případě Brittany, ačkoli si uvědomovala, že si za to mohla sama, začala nakonec vinit všechny kolem sebe, protože potřebovala zlost na sebe samotnou přesměrovat někam jinam.

Než se nadála, měla za sebou dva týdny plné probdělých nocí. Dva týdny, kdy o Quinn neslyšela jediné slovo. Dva týdny, během kterých několikrát kontrolovala facebook i email, až jeden den zjistila, že si ji Quinn odstranila z přátel. Ani pak ale nedokázala překonat svoji pýchu a sebelítost. Místo toho si svou zlost vylila na Rachel, která z bytu odešla v slzách a Santana se cítila ještě hůř.

Všechno zkazila. A neměla nejmenší tušení, jak by to mohla napravit.

7.KAPITOLA



 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Andílek Andílek | Web | 6. dubna 2015 v 21:51 | Reagovat

tak pěkně to začalo a pak se to celý zamotalo a podělalo. Doufám, že si to holky mezi sebou vyříkají a urovnají to mezi sebou. Je mi jich líto. I když Santana měla do jisté míry pravdu.
Moc pěkná kapitola, těším se na pokračování

2 Domík Domík | 8. dubna 2015 v 19:16 | Reagovat

[1]: Santana měla částečně pravdu, jen to nedokáže povedět tak, aby nepourážela všechny kolem i jejich babičku. Díky za komentář :)

3 terka terka | 9. dubna 2015 v 16:29 | Reagovat

Pěkný začátek, debilní konec...
Holky si potřebují promluvit z očí do očí bez Santaninýho...Santanování :D Ale pravdu měla :)
Těším se na pokračování.

4 Domík Domík | 11. dubna 2015 v 10:17 | Reagovat

[3]: To by Santaně nejspíš někdo musel přelepit pusu páskou, aby z ní nevypustila nic hnusnýho, když je ublížená nebo se cítí něčím/někým ohrožená :D Díky za komentář :)

5 dzajna2013 dzajna2013 | 17. května 2015 v 9:07 | Reagovat

Ahoj, kdy bude pokračování?

6 Domík Domík | 17. května 2015 v 13:48 | Reagovat

[5]: V nejbližší době určitě ne. Obávám se, že dřív než v polovině července se tu další kapitola neobjeví.

7 Karin Karin | 18. prosince 2016 v 12:23 | Reagovat

Zoufalí lidé dělají zoufalé věcí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama