Proč to děláš? - 4. - 6.kapitola

23. ledna 2012 v 21:10 | Domík |  Proč to děláš?



4. kapitola - Být gay není špatné
Santana se u Kurta doma zdržela až do večera. Zrovna když dopsali úkol z matiky, vrátil se Finn z tréninku a zavřel se spolu se Santanou k sobě do pokoje. Kurt si pustil nahlas hudbu, opravdu nebyl zvědavý slyšet to, co tam spolu dělají, uměl si to představit i běz těch zvuků. Bezmyšlenkovitě si začal čmárat tužkou na papír a když se o hodinu později podíval na výsledné dílo, zhrozil se. Z papíru na něho koukal obličej Karofskyho. Opatrně přejel ukazováčkem přes nakreslené rty. Znovu se mu vybavily ty polibky. A dost! S timhle musí přestat nebo se brzo zblázní. Karofsky je zrůda a myslet na něho jinak, prostě bylo špatné. Obrázek roztrhal a hodil ho do koše. O pár minut později ho Carole zavolala na večeři. Zjistil, že Santana už je pryč, ale Finn se u večeře celou dobu přiblble usmíval, takže mu bylo jasné, že v pokoji nehráli Člověče, nezlob se.
"Vůbec nic jsi nesnědl," dívala se starostlivě Carole na Kurta, který se nimral v jídle.
"Nechutná ti to?"
"Ale ne, je to skvělý," usmál se Kurt, který ve skutečnosti ani nevěděl, co jí.
"Tak to koukej sníst, už tak jsi jak tintítko," ozval se od televize Burt.
"No jo, tati," odpověděl mu a zapil sousto, které žvýkal v puse.
"Bylo to super, díky mami," odnesl Finn talíř do dřezu, když dojedl druhou porci.
"Přijď pak prosím ke mně do pokoje," řekl potichu Kurtovi, když odcházel.
"Dobře," odpověděl zmatený Kurt a ještě chvíli zůstal v kuchyni, načež takřka nesnězenou večeři vyhodil do koše tak, aby to Carole neviděla.

"Cos chtěl?" vešel Kurt k Finnovi do pokoje. Ten rychle schoval do šuplíku nějaký časopis a zkoumavě se na Kurta díval.
"Santana mi řekla, co se stalo před školou."
"Aha."
"Kurte, tohle už přestává být sranda. Měli bychom to říct Burtovi."
"Ne, nechci mu přidělávat starosti," zavrtěl Kurt odmítavě hlaovu.
"A kdy mu to hodláš říct? Až si na tebe Karofsky někde počká a zmlátí tě? Sám moc dobře víš, že ti nemůžeme dělat osobní strážce 24 hodin denně do konce života."
"To po vás nikdo ani nechce," zamračil se Kurt a chtěl odejít.
"Počkej," zamračil se Finn a Kurt, který se zrovna zvedal, se znovu posadil.
"No?" Zeptal se Kurt a dal si nohu přes nohu.
"Musí být důvod, proč se Karofsky zaměřil na tebe. Víš něco?" Kurt zavrtěl nesouhlasně hlavou, ale Finn z jeho vystrašeného pohledu poznal, že mu lže.
"Kurte, lhaním ničemu nepomůžeš."
"Ale když ti to řeknu, tak taky ne," zvedl se mladík a než Finn stačil cokoli říci, z pokoje rychle odešel.
Finn přemýšlel, co Kurt mohl Karofskymu udělat nebo na něho vědět, aby to v Karofskym vyvolalo takovou nenávist. Nemít rád gaye je jedna věc, ale chování Davida bylo strašné a Finn byl rozhodnutý s tím něco dělat. Byl přeci jenom kapitán fotbalistů a proto musel Karofskymu ukázat, kde je jeho místo a že šikanu Kurta už dál nebude trpět.

Zatímco Finn přemýšlel, jak Karofskymu ukázat, kdo je tady pánem, Kurt zoufale vyndaval z koše kousky roztrhaného obrázku a snažil se je slepit dohromady. Moc se mu to nedařilo a vypadalo to spíš jak karikatura. Z mladíkových úst uniklo unavené vzdychnutí, obrázek zmuchlal a hodil ho zpátky do koše. Začínal bláznit, normálně se z něj začínal stávat cvok. Naštvaně popadl koš do ruky a rozhodl se, že ho půjde vyhodit. Tak moc, aby šel něco lovit do popelnice, mu ještě nepřeskočilo. Když vyšel z domu, přešel silnici, aby koš vyhodil do popelnice, kterou měli společnou se sousedy a když se otočil, uviděl, že jen pár metrů od něho někdo stojí pod stromem a sleduje ho. Byla už tma, ale Kurt postavu poznal. Rychle se otočil a zamířil do domu, ale Karofsky ho dohonil a donutil ho zastavit se.
"Varoval jsem tě, abys to nikomu neříkal," zavrčel na Kurta výhružně.
"Já... Já... Nic jsem neřekl, přísáhám," zašeptal Kurt vyděšeně, pohled upřený do hromotlukových očí.
"To ti tak budu věřit. Jak jinak by to ta coura asi tak věděla?"
"Ona to neví. Řekla to schválně."
"Jasně. A Bambi umí lítat."
"Říkám pravdu. Řekla to, protože ví, že by ti to uškodilo, i když ona si myslí, že gay nejsi."
"Neříkej to slovo," pevně mu Karofsky sevřel paži a Kurt se zmohl jen na přikývnutí.
"A já nejsem žádná buzna jako ty," stistkl Kurtovi paži ještě pevněji a ten si byl naprosto jistý, že z toho bude mít modřinu. Naštvaně se na Karofskyho díval, už toho měl plný zuby.
"Ne, ty jsi totiž mnohem větší! Jsi normální ustrašenej teplouš, tak si to konečně přiznej a nech mě na pokoji!" Zakřičel na něho Kurt a následně schytal od Karofskyjho facku. Chytil se za tvář a podíval se na fotbalistu se slzami v očích.
"Pomohlo ti to? Dělá ti to dobře? Připadáš si tak víc normální? Fajn, tak si posluž," setřel si slzy, stiskl rty a upřel pohled hromotlukovi do očí. Karofsky zvedl ruku a napřáhl se, poté ale zavrtěl hlavou a ruku spustil podél těla. Druhou rukou stále svíral Kurtovu paži. Stisk povolil a po chvíli chlapce úplně pustil.
"Já...," řekl potichu Karofsky, ale pusu zase zavřel a beze slova se na Kurta díval. Kurt trpělivě stál a čekal, co z většího chlapce vypadne.
"Já už nemůžu dál," zašeptal David po nekonečných vteřinách ticha, kdy si chlapci vzájemně koukali do očí a k překvapení Kurta se rozplakal. Kurt na Davida upíral své modré překvapené oči a aniž by si to sám uvědomil, přistoupil k fotbalistovi a opatrně ho objal čekajíc, že ho odstrčí. David ale jeho objetí opětoval. Pevně se ke Kurtovi přitiskl a nechal ho, aby ho konejšivě hladil po zádech.
"To bude v pořádku, všechno bude v pořádku," šeptal Kurt. "Na tom být gay není vůbec nic špatnýho," snažil se uklidnit Karofskyho.
"Všechno je na tom špatnýho, jsem zrůda," vzlykal nahlas a když uslyšel otevření dveří, rychle od Kurta odskočil. Ve dveřích stál Finn a překvapeně je sledoval. Byla tma, takže pořádně neviděl, co se odehrávalo, ale stačilo mu to, že je Karofsky v blízkosti Kurta.
"Vypadni Karofsky," šel výhružně k němu.
"Finne, to je v pořádku," zkusil to Kurt, ale Karofsky se beze slova otočil a rychle šel pryč.
"Co tu chtěl?" Obrátil se starostlivě na Kurta.
"Nic," odsekl mu bratr a vydal se do domu, na koš ležící na zemi úplně zapomněl.
5. kapitola - Oni spolu chodí!
Kurt práskl dveřmi od pokoje a zavrtal se po peřinu. Měl chuť začít na Finna ječet, protože všechno zkazil. Bylo mu jasné, že pokud si dá Finn dvě a dvě dohromady a někomu to řekne, Kurt si zažije opravdové peklo. To, co se dělo do teď, bude v porovnání s tím maličkost. Na druhou stranu se ale na Finna nemohl zlobit. Chtěl mu pomoci. Kdyby on sám byl situaci Finna a viděl by Karofskyho, jak ho objímá, zachoval by stejně. Nebo ještě hůř. Vlítl by na fotbalistu a dal mu přes hubu, že se k němu vůbec opovažuje přiblížit.
"Ach jo," zamumlal Kurt do polštáře a ani si nechtěl představovat, co ho čeká zítra ve škole. Místo toho se v myšlenkách vrátil o pár minut zpátky. Když si vzpomněl, jak stál s Karofskym v objetí, tep se mu zrychlil. Mohl cítit Davidovo tlukoucí srdce, jeho slzy smáčející Kurtovo tričko. Kurt zavřel oči a usmál se. Vždyť byl Dave se skutečnosti celkem pěkný. Měl sice pár kilo nadváhy, ale to bylo přece roztomilé, byl to pořádný chlap. Kurt se pohladil po ruce, na které se mu začínala rýsovat modřina. Otevřel oči a všiml si, že modřina kopírovala stiskl Karofskyho ruky, poté je znovu zavřel. Před očima se mu zjevil usmívající se Karofsky. Kurt se té představě usmál. David musel mít pěkný úsměv. Výjev v hlavě se změnil. Fotbalista stál těsně naproti Kurtovi a jejich rty se k sobě přibližovaly. Kurt si rukou pomalu přejížděl po břiše a poté dolu k pobříšku, ve kterém cítil tlak. Rukou si přejel přes poklopec a z úst se mu vydralo slabé vzdychnutí. Vzápětí na to se dveře od pokoje prudce otevřely.

Finn zůstal stát venku zmatený. Nechápal, co se právě odehrálo, proč Karofsky vypadal, že brečí a proč Kurt sakra na něho byl ještě protivnej a utekl dovnitř. Se zavrcením hlavy zvedl koš, který nechal Kurt stát na cestě, že ho dojde vyhodit. Když otevřel popelnici, aby koš vysypal, vyklouzl mu z ruku a papíry a další bordel se rozsypaly na chodník.
"Do háje," zabručel Finn a začal vysypaný bordel sbírat. Do jednoho z vyhozených papírů ze zvědavosti nakoukl. Byl to nějaký text a když se do něho Finn začetl, došlo mu, že to byl text písně. Smutné písně o tom, že by Kurt chtěl žít v jiným světě, kde nejsou homofobové, kteří mu mění život v peklo. Finn papír složil a strčil si ho do kapsy, ten text se mu líbil, byla by škoda ho vyhodit. Zvědavě rozložil nějaký další zmuchlaný poslepovaný papír s domněním, že tam taky bude text písně, ale v té tmě rozeznal akorát to, že je to obrázek. Rychle naházel ostatní bordel do popelnice, popadl koš a obrázek a šel si s tím stoupnout pod lampu, aby na to líp viděl.
"Co to ksakru...," vykulil šokovaně oči a s otevřenou pusou zíral na portrét Karofskyho. Rychle zamrkal doufajíc, že to byl jenom přelud, že už mu z toho všechno začíná hrabat, ale když se podíval znovu, pořád na něho koukala Davidova tvář. Všechno se mu začalo dávat dohromady. Karofskyho divné chování v poslední době, Kurtova neustálá nervozita, obrázek, objetí...
Oni spolu chodí!!!
Naprosto šokován se vydal do domu. Schody v podstatě vyběhl, neslyšel Carole, která na něho mluvila, zamířil rovnou za Kurtem a bez zaklepání mu prudce otevřel dveře od pokoje.

Kurt se vylekaně podíval na Finna stojícího ve dveřích, jak v ruce drží koš a ještě nějaký poslepovaný papír. Ruku pod dekou rychle nenápadně přesunul z poklopce někam jinam a děkoval bohu, že Finn nepřišel o pár minut později.
"Co to má znamenat?" Postavil Finn koš na zem a strčil Kurtovi obrázek až pod nos. Vylekný výraz v Kurtově obličeji se změnil na vyděšený, což Finna jenom utvrdilo v jeho přesvědčení.
"To, já, uh, uhm..."
"Jak dlouho?" Zeptal se Finn a posadil se na postel.
"Jak dlouho co?" Zeptal se Kurt zmateně.
"Jak dlouho spolu chodíte a před ostatníma předstíráš, že tě šikanuje, aby to nevyšlo najevo?"
"Cože? O čem to mluvíš?" Vytřeštil na něho Kurt oči.
"Hlavně mi nelží," díval se mu Finn do očí.
"O čem to sakra mluvíš?" Zvýšil Kurt hlas a provrtával Finna pohledem.
"Myslíš, že jsem blbej? To objetí, tohle, to divný chování vás obou. Vždyť je to úplně jasný."
"Úplně jasný je tady jedině to, že bys měl přestat sledovat argentinské telenovely," vzal mu Kurt obrázek z ruku a hodil ho do koše.
"Nedělej ze mě idiota," zamračil se Finn a Kurt měl najednou co dělat, aby se nazačal smát.
"Ale já s nim nic nemám," dostal ze sebe Kurt a cukaly mu koutky.
"Kurte, nelži mi. Stejně by to dřív nebo později vyšlo najevo."
"Ale já ti nelžu. Nic s ním nemám."
"A co mělo znamenat to objetí, hm?" Povytáhl Finn obočí a Kurtův výraz ztuhl.
"Nic, to není tvoje věc."
"To teda je. Jsi můj brácha, nenechám Karofskyho, aby tě zneužíval."
"Finne," vzdychl Kurt a bylo mu jasné, že je na čase, aby mu řekl pravdu. Jen musel doufal, že si to nechá pro sebe.
"Teď mi slib, že když ti něco řeknu, necháš si to pro sebe."
"Dobře," přikývl Finn a čekal, co z Kurta vypadne.
"Já s Karofskym opravdu nic nemám. A nic neříkej, ten obrázek nic neznamená. Opravdu mě pořád šikanuje. Jenže má ta šikana jiný důvod, než si myslíš. On je... gay, Finne. A nedokáže se s tím smířit. A nejspíš si myslí, že když mi bude ubližovat, tak se to změní."
Finn zůstal na Kurta zírat s otevřenou pusou, neschopen jedinýho slova.
"Hlavně to nikomu neříkej," ozval se Kurt potichu a Finn po chvíli odpověděl.
"Jestli ti ale ještě jednou ublíží, tak mu to vmetu do ksichtu a je mi jedno, že to bude ve fotbale jeho konec."
"Slíbil jsi, že to neřekneš!"
"Neřekneš co?" Ozval se ve dveřích překvapený hlas Burta a v obou chlapcích by se krve nedořezal.

6. kapitola - Tati...
Kurt s Finnem na Burta zůstali bez jediného slova koukat.
"No? Dočkám se odpovědi ještě dneska?" Zeptal se Burt stojící mezi dveřmi se založenýma rukama.
"O nic nejde, Burte," promluvil Finn a všiml si Kurtova pohledu, na kterém byla vidět úleva. Bohužel si toho všiml i Burt a zamračil se.
"Jestli máte nějaký problém, tak mi to můžete říct, vždyť to víte. Není Rachel těhotná, že ne?" Podíval se Burt na Finna, který zčervenal jako rajče a vykoktal ze sebe, že to skutečně není, alespoň určitě ne s nim, když spolu už nějaký ten pátek nechodí.
"Dobře," přikývl Burt s úlevou.
"Kdyby se ale cokoli dělo, tak za náma můžete kdykoli přijít," kývl ještě na kluky a poté odešel.
"To bylo těsný," zamumlal Kurt a když si všiml Finnova přímého pohledu, musel se podívat jinam.
"Kurte, kdybys měl nějaký problém s Karofskym, opravdu za mnou můžeš přijít, nic neřeknu, slibuji," pohladil ho Finn po rameni a Kurt ho s úlevou objal.
"Děkuju."
"Neni zač," usmál se na něho Finn. "Bráchové přeci musí držet při sobě," mrkl ještě na něho a poté odešel.

David seděl v parku na lavičce a přemýšlel. Byl zmatený a nevěděl, co si má myslet. O sobě, o spolužácích a hlavně o Kurtovi. Dřív ho nesnášel, skutečně nesnášel. Ale mezi láskou a nenávistí je tenká hranice. Teď mu spíš záviděl. Jeho otec ho měl pořád stejně rád, i když věděl, že jeho syn je gay a měl spoustu přátel, kteří ho měli rádi právě proto, že je svůj a nestydí se za to, kým je. Tohle by Azimio nikdy nepochopil. Právě on byl jedním z důvodů, proč si tak dlouho nepřipustil ani sám sobě, že by mohl být homosexuál. Už ho ale nebavilo žít v neustálé přetvářce. Doma tátovi tvrdit, že randí se spolužačkou a klukům ve škole, že chodí s holkou, se kterou se seznámil v létě na dovolený. Už ho nebavilo lhát a tvrdit, že on jezdí za ní a že se vídají často a bla, bla, bla.
"Kruci," ulevil si do tmy a z kapsy vytáhl telefon. Má mu zavolat? Ne, to by bylo šílený. Telefon vrátil zpátky do kapsy, kde nahmatal jinou malou krabičku. Když ji vyndal ven poznal v ní ipod a důvod, proč vůbec šel takhle večer za Kurtem. Ne aby mu něco udělal, chtěl vrátit ipod, který mu vypadl z kapsy, když ho nedávno David políbil. Jenom při té vzpomínce se mu rozbušilo srdce. Ipod zapl a do uší si strčil sluchátka. Myslel si, že Kurt bude poslouchat samé popové kraviny typu Lady Gaga, ale jeho výběr písní ho překvapil. Jistě, našly se tam i věci, které přišly Karofskymu naprosto příšerné a neposlouchatelné, ale třeba takové Aerosmith zbožňoval. Začal si potichu do tmy prozpěvovat a na tváři se mu objevil slabý úsměv. Z přemýšlení ho vytrhl hlas jednoho spolužáka.
"Karofsky, seš to ty kámo?" Ozvalo se ze tmy a David okamžitě zmlkl, k jeho smůle ale fotbalista přišel blíž.
"Seš to ty, myslel jsem si to. Ty sis zpíval?"
"Co? Jasně že ne. Jsem snad nějakej trapák ze sboru nebo co?" Ohradil se.
"Jasně, sorry, jsem se asi přeslechl. Co tu děláš?"
"Sedim."
"Aha, hm. No jo, tak se měj," rozloučil se s ním a David se modlil, aby mu uvěřil, protože netušil, jak by to ve škole vysvětlil. Fotbalisti nedělali výjimky. Gay pro ně bylo sprosté slovo. A každý kdo se tak i vzdáleně choval, si u nich vysloveně říkal o urážky. Karofsky se zvedl a vydal se směrem domů, kam se mu ale vůbec nechtělo. Mnohem radši by byl někde jinde a s někým jiným. Zkousl si ret. Snažil se na něho nemyslet, všechno v sobě potlačovat, ale už prostě nemohl. Jeho pravé já se dralo na povrch a odmítalo brát na vědomí to, že David o to nestojí, že byl se svým dosavadním životem naprosto spokojený.
"Proč, proč proč? Proč zrovna já?" Mumlal si pro sebe a když došel domů, potichu otevřel a vytratil se do pokoje tak, aby jeho otec neslyšel, že je doma. Třeba se po něm aspoň bude shánět a starat se. I když o tom dost pochyboval. Ipod vypl a položil ho na stůl a poté zapl počítač a ihned najel na facebooku na Kurtův profil. Měl volně přístupnou zeď i fotky a David na jeho profilu v posledních dnech trávil dost času.
'Bude to v pořádku, všechno bude v pořádku. Není na tom nic špatného,' byl poslední Kurtův status a pod ním následovala spousta zvědaých otázek ostatních se sboru, na které modrooký chlapec vůbec nereagoval. Jako kdyby věděl, že mu Karofsky chodí koukat na zeď. Musel se usmát. Dost už bylo předstírání. Ten kluk byl úžasnej. A David do něho byl zamilovaný.

Facebook mu většinou lezl na nervy, nechápal, že tam jeho spolužáci hrají ty stupidní hry a Brittany mu pořád posílá pozvánky na Farmville, ale tahle aplikace mu udělala radost. Netušil, že může zjistit, kdo se mu koukal na profil a když mu mezi posledními návštěvníky vyskočilo fotbalistovo jméno, řekl si, že mu dá nějak najevo, že ví, že mu kouká na profil. A zároveň že mu tím dá najevo, že mu to nevadí. Když už se chystal jít spát, všiml si, že mu přišla zpráva. Předpokládal, že to bude Mercedes, často si spolu psali dlouho do noci nebo si rovnou volali přes skype. Když ale zprávu rozklikl, aby se podíval, kdo mu píše, překvapeně zůstal na příchozí písmenka zírat a chvíli mu trvalo, než mu pořádně došlo, že mu právě napsal Karofsky. A že se mu za všechno omluvil. Kurt si zprávu několikrát přečetl, aby se ujistil, že se mu to nezdá, ale ta slova tam skutečně byla. Na tváři chlapce se objevil šťastný úsměv. Přemýšlel, co Davidovi odepsat, ale za boha na nic nemohl přijít.
Omluva přijata? Ne, to bylo moc strohé a divné.
Díky za omluvu, když budeš cokoli potřebovat, jsem tu pro tebe? Ne, to dávalo najevo, že mu na něm záleží a on nechtěl, aby mu na něm záleželo.
Omluvu přijímám, věř, že až to sám sobě i ostatním přiznáš, strašně se ti uleví. Život v přetvářce není život a přiznáním pravdy si také uvědomíš, kdo jsou tvoji skuteční přátele, komu na tobě skutečně záleží. Protože ti tě budou mít rádi pořád, ať jsi jakýkoli.
S tímhle výtvorem byl spokojený, a tak ho hromotlukovi odeslal. Chvíli čekal, jestli Karofsky ještě neodepíše, ale byl unavený a když se pět minut nic nedělo, rozhodl se jít spát.

Dave si pořád dokola četl Kurtovu zprávu. Měl pravdu. Ve všem co napsal. Zajímalo ho, jestli Kurt bude tím, kdo se k němu neotočí zády, ale měl z toho i strach. Začalo mu připadat, že spolu navazjí přátelství a nechtěl to zkazit. Už mu nechtěl ubližovat, aby si vybil svojí frustraci a svůj strach. Nakoukl do obýváku, kde jeho otec seděl u televize.
"Tati? Musím s tebou mluvit," řekl potichu, jeho otec se na něho otočil a zvědavě vypl zvuk na televizi.
"Co je děje, Davide?"
"Já...," otevřel David pusu, ale vlastně nevěděl, jak to má říct.
"Ano? Stalo se něco? Nějaký problém ve škole? Nezmlátil si zas nikoho že ne?" Začal jeho otec vypadat naštvaně.
"Ne, to ne. Jde o něco jinýho, se školou to nemá co dělat."
"Problém s děvčetem?"
"Ne tak úplně," podíval se David do země a měl sto chutí vzít nohy na ramena a utýct.
"Nechápu. Buď konkrétní. Co to s vámi mladými je, že se neumíte vymáčknout? To vás v tý škole neučí mluvit nebo co? Za chvíli ta děcka nebudou umět ani číst a počítat, jak to s tím našim školstvím jde do háje a...,"
"Jsem gay," zašeptal David, zatímco jeho spustil salvu stížností.
"...nejsou peníze ve zdravotnictví ani ve státní správě a... COŽE?!" Došla najednou otci Davidova slova. "Ty jsi co?" Šokovaně se díval na svého syna.
"Já, já, snažil jsem se to potlačit, ale nejde to," draly se mu do očí slzy, zatímco jeho otec bezeslova seděl na gauči a díval se na svého syna.
"To je jen fáze, přejde tě to," promluvil nakonec jeho otec a David na něho zůstal nevěřícně zírat.
"Jsem si jistý," odpověděl fotbalista a sklopil oči.
"Je ti sedmnáct, máš jen rozbouřené hormony."
"Jsem si naprosto..."
"Řekl, jsem, že máš jen rozbouřené hormony. Můj syn není žádnej teplouš!" Vykřikl jeho otec a Davidovy noční můry se naplnily.
"Tati," zašeptal fotbalista, ale odpovědí mu byl opovržlivý pohled.
"Jdi mi z očí, nemůžu se na tebe ani podívat, jak se mi dělá zle." S těmito slovy se Paul Karofsky otočil zpátky k televizi a nechal stát svého šokovaného syna ve dveřích. Ten se otočil, vešel do pokoje, kde popadl do ruky Kurtův ipod, do batohu si naházel pár věcí a poté za sebou hlasitě práskl dveřmi od domu. Když mu má jít z očí, tak teda půjde.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 keishatko keishatko | Web | 12. února 2012 v 0:57 | Reagovat

to je mi teda otec...ale je to typická reakcia rodičov...že im nie je hanby! som zvedavá čo bude v ďalších dieloch

2 Karin Karin | 14. prosince 2016 v 23:05 | Reagovat

Jsem zvědava kam půjde.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama