Proč to děláš? - 1.-3. kapitola

23. ledna 2012 v 21:08 | Domík |  Proč to děláš?



1. kapitola - Strach
Kurt stál u skříňky a ani se nemusel otáčet, aby věděl, kdo se k němu blíží. Celé jeho se začalo třást strachy. Zavřel oči, kousl se do tru a čekal, co se bude dít. A rána přišla takřka vzápětí. Ucítil tupý náraz, jak se praštil hlavou o roh otevřené skříňky. Svezl se na zem a uslyšel smích fotbalistů. Až když jejich kroky odezněly, dovolil sám sobě otevřít oči a začít plakat. Přál si uniknout z toho denně se opakujícího pekla, které mu ničilo život. Nemohl usnout a když se mu to konečně podařilo, budil se strachy, protože ho pronásledovaly noční můry. Noc co noc se budil se slzami v očích a musel se přemáhat, aby druhý den ráno šel do školy. Tátovi nechtěl přidělávat starosti, a tak mu řekl, že už ho Karofsky přestal šikanovat a Burt svému synovi věřil. Doufal, že kdyby šikana pokračovala, Kurt by mu to řekl. A Finn se celou šikanu snažil ignorovat, aby se také náhodou nestal jejím terčem. Tolik k jejich sourozencké lásce, pomyslel si trpce Kurt a postavil se na nohy. Cítil bouli, která se mu dělala na čele.
"Sakra," zamumlal zoufale a přemýšlel, jak tohle před otcem skryje. Nic ho nenapadlo, jeho otec byl sice občas pomalejší, ale nebyl blbej a Kurt mu nechtěl přidělávat starosti. Musel být v klidu a odpočívat. Kurt na to dohlížel ostřížím zrakem, nedokázal si totiž představit, co by se stalo, když by tátu skutečně ztratil. Nepřežil by to. Už přišel o tak hodně.
Když došel na zkoušku sboru, všiml si zkoumavého pohledu, který na něho vrhla Mercedes a vzápětí se vedle něho posadila.
"Co se stalo?" Zeptala se chlapce s pohledem upřeným na rýsující se bouli na jeho čele.
"Bouchl jsem se," odbyl ji Kurt a modlil se, aby už pan Schue konečně přišel. Nestál o žádný výslech, ani od Mercedes ne. Byla to jeho kamarádka, ale on ji do toho nechtěl zatahovat.
"Jen tak náhodou ses bouchl, to vyprávěj holubům," zavrtěla hlavou.
"Měl bys s tím zajít za ředitelem, Kurte. Karofsky a ostatní s tím nepřestanou, pokud je nepráskneš," pohladila kamaráda po vlasech a usmála se, když si účes okamžitě začal upravovat v kapesním zrcátku.
"A co Figgins vyřeší? Nic. Školní rada to zamete pod koberec s tím, že nejsou žádné důkazy," zavrtěl Kurt hlavou a jeho kamarádka ho soucitně objala. Tolik by mu chtěla pomoc, ale nevěděla jak. Kluci ze sboru dělali Kurtovi tělesnou stráž, ale nemohli ho hlídat každou minutu. A těch chvil, kdy byl Kurt sám a nikým nechráněn, s radostí využíval Karofsky. Kurt si myslel, že se to aspoň trochu zlepší poté, co byl skoro vyloučen, ale opak byl pravdou. Vypadalo to, že se mu David za všechno mstí.
"Jednou to uvidí nějaký učitel a určitě to nebude dlouho trvat a Karofskyho vykopnou ze školy natrvalo. A ještě by ho mohli zavřít do nějakýho nápravnýho zařízení," řekla naštvaně Mercedes a do zkušebny vzápětí vešel pan Schue, takže zkouška sboru mohla začít. Kurt si oddychl. Nechtěl to řešit. Když to v sobě dusil, byly aspoň chvíle, kdy na to skoro zapomínal.

Pomalu se loudal ze školy domů. V uších měl vražená sluchátka a nechal se zaplavovat hudbou z muzikálů. Najednou s ním někdy prudce škubl, až málem upadl a vytrhl mu sluchátko z ucha.
"Co to posloucháš Hummele? Zas nějaký písničky pro buzničky?" Zasmál se Karofsky svému valstnímu vtipu a strčil si sluchátko do ucha. Kurt zůstal vyděšeně stát na místě. Kolem nich chodili lidi, doufal, že před nimi si Karofsky nic nedovolí.
"Přesně jak jsem si myslel," ušklíbl se po pár vteřinách David a sluchátko podal Kurtovi, jehož dlaň se tak třásla, že mu málem vypadlo. Karofsky si toho všiml a zasmál se.
"Ale copak, královna homoušů má strach?" Zamrkal na Kurta a o krok k němu přistoupil, takže je od sebe dělilo jen pár centimetrů. Kurt polkl a statečně zavrtěl hlavou.
"No to vidim," pošeptal mu fotbalista do ucha a menšímu chlapci se tak rozklepala kolena, že se bál, aby neupadl na zem. A to před ním nechtěl, nemohl. Přesně o tohle té gorille šlo. Vyděsit ho k smrti, psychicky ho týrat.
"Já se tě nebojim," podíval se mu Kurt zpříma do očí a snažil se, aby ho hlas nezradil.
"A jsem královna všech teploušů," odpověděl mu Karofsky.
"Tak to asi budeš," řekl potichu Kurt.
"Co's to řekl?" Zařval na něho Karofsky, chytl ho za kabát a smýkl s ním ke zdi. Lidi kolem nich procházeli a naprosto je ignorovali. Kurtovo srdce bilo jako splašené a musel zadržovat slzy, které se mu draly do očí.
"Řekl jsem, že v tom případě asi budeš," zopakoval roztřeseným hlasem a ucítil jak ho Karofsky přirazil na zeď a opřel se o něho, takže se jejich těla dotýkala a Kurt neměl kam utéct.
"Tohle si vypiješ," zavrčel na něho Karofsky a upřeně se mu díval dočí.
"Proč to děláš?" Zašeptal Kurt a pohled vyděšeně oplácel. Fotbalista se zarazil, tuhle reakci nečekal. Čekal pláč, doždování se, aby chlapce pustil, ale tahle otázka ho zmátla. Beze slova se tiskl na Kurta a nevěděl, co odpověděť. Kurt pevně opětoval Davidův pohled, i když se celé jeho tělo třáslo. Věděl, že teď musí být silný.
"Protože," zavrčel fotbalista a zase zmlkl.
"Aha, tak to pak je samozřejmě logické," čišela ironie z Kurtových úst.
"Neštvi mě, Hummele," zavrčel.
"Nebo co? Praštíš mě? Nebo mě zase políbíš?" Zakřičel na něho Kurt, až se lidé začali otáčet.
"Přestaň," přitiskl se na něho hromotluk ještě víc. Jejich nosy se takřka dotýkaly, jak blízko u sebe stáli.
"Tak mě pusť," zkusil to Kurt.
"Ne," zazněla odpověď z úst Karofskyho.
"Ne," zopakoval tařka bezhlasně a poté Kurta políbil. Hrubě se dobýval do jeho úst a chlapec, ač se ho snažil odstrčit, neměl nejmenší šanci mu vzdorovat. A tak se vzdal. Pevně sevřel víčka a nechal Karfskyho, aby ho líbal. Ten kousl Kurta do rtu a donutil ho otevřenít ústa. Kurtovy tekly po tvářích slzy, které vůbec nevnímal. Měl příšerný strach a ke Karofskému cítil jen odpor. Když se ale jejich jazyky spojily, jako by se něco změnilo. Jeho tělo se stále otřásalo strachem. Ale také... Vzrušením?

2. kapitola - Spoléhám na tebe
Když se od něho Karofsky odtáhl, vzrušeně oddychoval a sledoval mladíka, který si přiložil ruku na ústa a vyděšeně kroutil hlavou. Kurtovo srdce bilo tak rychle, jako kdyby právě uběhl maratonský běh. Když od něho Karofsky trochu poodstoupil, ihned toho využil. Roztřeseně ho od sebe odstrčil a rozeběhl se směrem pryč. Karofsky se ho snažil zadržet, ale Kurt se mu vyškubl a ani nevšiml si, že mu spadl na zem ipod.
Kurt zahl za roh a musel se opřít o sloup. Nohy se mu třásly tak, že nebyl schopný skoro ani stát. Po tvářích mu stékaly slzy a nechápal, co se právě stalo. Byl vyděšený. Z Karofskyho, že mu mohl ublížit, ale taky sám ze sebe. Ze svých pocitů. Fotbalista se mu hnusil, ale přesto v jednu chvíli celé jeho tělo toužilo hromotluka obejmout a vychutnat si jeho polibky ještě o něco dýl. Při vzpomínce na to se chlapci zvedl žaludek. Musel se zhluboka nadechnout a když se trochu uklidnil, pokračoval v cestě domů. Pořád se ohlížel, aby se ujistil, že ho Karofsky nesleduje a uklidnil se, až když měl na obzoru jejich dům.
Ihned jak za sebou zavřel dveře, je pro jistotu zamkl a vydal se nahoru k sobě do pokoje, do cesty se mu ale postavil Burt.
"Co se ti stalo?" Podíval se ustaraně na svého syna a když si všiml rýsující se boule na čele, zamračil se.
"Nic," zamumlal Kurt a chtěl pokračovat v cestě do pokoje, Burt ho však chytl za loket. Kurt se mu vystrašeně vyškubl, ihned se mu vybavilo to, jak ho chytil za ruku Karofsky.
"Kurte, nelži mi. Udělal ti to ten fotbalista?" Zkoumavě si ho prohlížel Burt a Kurt mlčky zavrtěl hlavou.
"Nelži mi," mračil se Burt, jenže Kurt ho ignoroval a beze slova zamířil k sobě do pokoje. Sotva za sebou zavřel dveře, vlezl si do postele a zachumlal se pod peřinu. Pevně k sobě přitiskl plyšového medvídka, což byl dárek k narozeninám od Mercedes a vnímal vůni, která z plyšáka vycházela a kterou sám Mercedes doporučil. Miloval tuhle vůni a po chvíli se uklidnil natolik, že se jeho tělo přestalo třást. Zůstal ležet v posteli a koukal do stropu. Snažil se nemyslet na to, co se stalo, ale jeho myšlenky se stále vracely do toho momentu, když se Karofskyho tělo pevně tisklo k tomu jeho a on mohl cítil zrychlený tlukot srdce fotbalisty, do momentu, kdy se jejich jazyky dotkly. Kurt ucitíl zvláštní tlak na podbříšku a pevně stiskl víčka. Snažil se představit si zkoušku sboru, jak zpívá sólo, ale toho zatraceného pocitu se prostě nemohl zbavit.

"Dále," zamumlal Finn odpověď na zaťukání na dveře a nos měl stále zabořený v úkolu z matiky, který mu nedával absolutně žádný smysl. Stejně jako předtím úkol z fyziky. Do místnosti vešel Burt a tvářil se ustaraně. Finn odsunul učení stranou.
"Potřebuješ něco?" Zeptal se.
"Mám starost o Kurta. Nestalo se ve škole něco? Přišel s boulí na hlavě a vypadal vystrašeně, jenže o tom nechce mluvit, tak jsem doufal, že ty mi k tomu něco řekneš."
"O ničem nevím. Fotbalisti si ho občas dobírají, ale nemají šanci se ke Kurtovi přiblížit, pořád je s ním někdo z nás," pokrčil rameny Finn, i když věděl, že neříká tak úplně pravdu. Byly chvíle, kdy Kurt sám byl a fotbalisti k němu měli snadný přístup.
"Dobře. Ale kdyby se něco začalo dít, okamžitě mi to řekneš, ano? Spolíhám na tebe," kývl na něho Burt a poté se slabě usmál. "Mýho kluka nikdo mlátit nebude."
"Samozřejmě Burte," přikývl Finn a když Burt spokojeně odešel, vrátil se znovu k učení, které po chvíli ale vzdal s tím, že si to opíše před hodinou od Kurta a bude. A taky sám sobě nařídil, že na svýho bráchu musí dávat větší pozor.

"Finne, nemusíš se mnou jít i na záchod, je to úchylný," zaprotestoval Kurt, když s Finnem vešli do školy a Kurt si chtěl ještě před hodinou skočit na záchod.
"Slíbil jsem Burtovi, že na tebe budu dávat pozor. Nemysli si, že ti věří, že tu bouli máš od toho, že ses netrefil do dveří, jak jsi se jim snažil namluvit u snídaně," zavrtěl hlavou a otevřel Kurtovi dveře od záchodů. Ten se zastavil a podíval se na Finna pohledem, který přímo křičel: Vážně? Vážně jsi mi právě otevřel dveře od záchodu?
"Dovnitř se mnou už ale nepůjdeš, že ne?" Zhrozil se Kurt a předchozí Finnova slova ignoroval.
"No...," zamyslel se Finn, načež nakoukl dovnitř a když viděl, že na záchodech nikdo není, mávl na Kurta, ať jde dovnitř a naznačil mu, že na něho počká venku. Sotva Kurt vešel dovnitř, před Finnem se objevil Karofsky. Finn mu ale zastoupil cestu.
"Teď na záchod namůžeš," zavrtěl hlavou.
"Když to říkáš ty, tak to určitě hned poslechnu," přikývl Karofsky a na tváři Finna se objevil úsměv.
"To jsem rád," odpověl Finn, ale ode dveří se pro jistotu nehl.
"To tě Hummel nakazil homoušstvím nebo co?" Zasmál se Karofsky a Finna odstrčil stranou. V tu chvíli se otevřely dveře a ze záchodu vyšel Kurt. Zůstal zaraženě stát a koukal na hromotluka stojícího dva kroky od něho. I Karofsky zůstal stát na místě. Pár vteřin na sebe beze slova koukali, načež Karofsky do Kurta prudce strčil, až upadl na zem.
"Co tak blbě čumíš," zavrčel na něho a poté ho překročil a vešel na záchod. Finn pomohl roztřesenému Kurtovi na nohy a omluvně se na něho podíval.
"Jsem v pohodě," ujistil ho Kurt, i když měl na krajíčku. Karofsky se choval jako šílenec.
"Dobře. Ale tohle se už nesmí opakovat," mračil se Finn a když se s Kurtem vydali do třídy, mumlal si něco o tom, jak se Karofskymu s klukama pomstí a ukážou mu, že si na Kurta nesmí dovolovat. Kurt ho poslouchal jen jedním uchem. Myšlenkama byl u Krafoskyho. Nechápal, proč mu to dělá, proč mu pořád ubližuje. Když se otočil, uviděl fotbalistu, který zrovna vyšel ze záchodu, jak se za nima divá. Kurt se rychle otočil zpátky, ale něco ho udivilo. David měl v očích smutek. A ještě něco jiného. Když Finn objal Kurta kolem ramen, mohl si chlapec v jeho očích přečíst žárlivost.

3. kapitola - Mám strach
Zbytek dne se ve škole kluci od Kurta nehnuli ani na krok. A když měli trénink fotbalu, na Kurta dávala pozor Santana, protože k ní si nikdo z fotbalistů nic nedovolil. Na většinu z nich věděla nějakou špínu a nikdo z nich si proti sobě nechtěl poštvat zrovna někoho, jako byla ona.
"Nemusíš mě hlídat jak malý dítě," ujistil Kurt Santanu, která vypadala, že se v tom snad sadisticky vyžívá a dost ho děsilo, že vypadala, že mu každou chvíli nasadí bryndák a začne ho krmit.
"Ale jo, musim. Finn by zas vyšiloval jak hysterka, když by viděl, že jsem tě spustila z očí," mrkla na něho a Kurt se chtě nechtě musel usmát, protože měla pravdu. Když ho hlídal Puck, tak se od něj na minutu otočil a bavil se s Lauren a když to viděl Finn, tak ho seřval, jako kdyby Kurta postavil do přední bojové linie.
"Tak fajn, dobře," slabě se usmál a počkal, až si Santana vezme věci ze skříňky, aby ho odvezla domů. Na jednu stranu byl rád, že nebude muset jít pěšky a bude tak mít jistotu, že na Karofského nikde nenarazí. Když společně vyšli ze školy, u Santaninýho auta stál Karofsky s Azimiem. Kurt se okamžitě zastavil a chtěl se otočit a jít zpátky do školy, ale Santana ho chytila za ruku, pevně ji sevřela ve své a táhla ho směrem k autu.
"Pokud tu čekáte, až se zahřmí, uhodí do vás blesk a rozsvítí se vám, tak čekáte marně," nasadila Santana hollywoodský úsměv a málem vyjekla, když se Kurtovy nehty zaryly do její dlaně. Zamračila se na něho a poté svůj pohled znovu soustředila na dva fotbalisty.
"Co tady tak stojíte? Přišli jste o hlas?" Obrátila oči v sloup a sledovala jejich tváře rudnoucí vzteky.
"Moc si nevyskakuj," zavrčel na ni Karofsky.
"Nebo co? Budeš mi vyhrožovat jako tady Kurtovi? Protože na slabší se troufá snadno, že," mrkla na něho a když viděla Kurtův vyděšený výraz, měla chuť Karofskyho nakopat.
"Máš krámy nebo co?" Posměšně se na ni podíval Azimio.
"To se hochu nikdy nedozvíš, protože o tebe bych...," rozjela se Santana.
"Santano, nech je na pokoji, nestojí za to," zavrtěl hlavou Kurt, pohled měl upřený na Karofskyho.
"Fajn, jak myslíš," usmála se Santana. "A teď uhněte, ráda bych se dostala do auta."
"Nebo co?"
"Věř mi, to nechceš vědět," mrkla na něho Santana a udělala dva kroky směrem k nim. Kurta stále držela za ruku, takže mu nezbylo nic jiného, než jít za ní.
"Myslíš, že jsi drsná? Že se tě bojíme?" Zasmál se Karofsky.
"Možná by ses divil, co bych o tobě mohla roznést po škole." Karofsky zbedl a jeho pohled se upřel na Kurta, který vypadal, že se strachy sesype. David si teď určitě myslí, že Santaně řekl, že je gay. To bude zlé, proběhlo Kurtovi hlavou.
"Co třeba?" Zajímal se Azimio a byl si jistý, že ani na jednoho z nich nic nemá.
"Pamatuješ si, tlusťochu, jak jsi to na mě zkoušel loni na plese? Mohla bych všem říct, jak jsem tě krásně odpolákovala. A na tebe...," otočila se na Karofskyho.
"...By se taky něco našlo. Co by tak asi řekli tvoji spoluhráči, když by se k nim doneslo, že jsi dejme tomu třeba... Gay?" Usmála se na Karofskyho.
"Ty mrcho," zavrčel Karofsky a poté se podíval na Kurta.
"To si odneseš," zavrčel a potom popadl druhého hromotluka za bundu a táhl ho zpátky do školy. Santana se začala smát, pustila Kurta a šla odemknout auto. Kurt stál na místě, nebyl schopen jediného pohybu a z očí mu čišela čirá hrůza. Za tohle ho Karofsky zabije, i když to vůbec není jeho vina.
"Tak pojď, princezničko, dveře od auta ti snad otvírat nemusim," vlezla Santana do auta a nastartovala. Kurt celý vyděšený a naprosto mimo nastoupil do auta a když se Santana rozjela, otočil se na ní.
"Proč jsi to řekla?" Zašeptal.
"Co?" Zeptala se černovláska a soustředila se na řízení.
"Že o Karofskym rozneseš, že je gay."
"Protože nic by jeho pověsti neuškodilo víc, potřebuje lekci, idiot."
"Všechno jsi jenom zhoršila," měl Kurt na krajíčku a zapl si bezpečnostní pás.
"To bude v pohodě."
"On mě zabije," zašeptal Kurt vyděšeně a Santana se na něho po očku starostlivě podívala.
"Ne, nezabije. Protože jestli se tě dotkne, tak mu dají Puck s Finnem a ostatníma takovou nakládačku, že skončí na pohotovosti."
"On si počká, až někde budu sám a pak...," zlomil se Kurtovi hlas. Chlapec si položil obličej do dlaní a rozplakal se.
"Kurte, já, nechtěla jsem ti to nijak zhoršit," omluvila se Santana a nevěděla, co má dělat. Utěšování skutečně nebyla její parketa.
"Mám strach," zamumlal Kurt a o chvíli později Santana zastavila auto před jeho domem.
"Já vím. A on taky. Musíš se mu postavit, ukázat mu, že se ho nebojíš, že jsi lepší než on. Karofsky s největší pravděpodobností neumí napočítat ani do sta, vyhrožování je jediný, na co se vzchopí."
"Ne, ty ho neznáš, ty nevíš," zašeptal Kurt roztřeseně hlavou a rozepl si sám.
"Nevím co?" Zeptala se zvědavě Santana.
"Nic."
"Máš doma rodiče?"
"Nejspíš ne, budou ještě pár hodin v práci."
"Dobře, tak jdeme," otveřela dveře od auta a vystoupila. Kurt ji zmateně pozorval.
"Tak dělej, vystup, nehodlám tu stát celý odpoledne," otevřela mu dveře a založila si ruce na prsa.
"Ale...," pokusil se Kurt zaprotestovat.
"Žádný ale. Finn se z tréninku vrátí až za hodinu, takže tu s tebou hezky počkám. Zatím mi můžeš udělat úkol z matiky," mrkla na něho a Kurt s povzdechem vystoupil.
"Karofsky má přece taky trénink," namítl Kurt, ale nebylo mu to nic platné.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 keishatko keishatko | Web | 12. února 2012 v 0:43 | Reagovat

no keby Santana vedela, že trafila klinec po hlavičke...chudáčik Kurt

2 Karin Karin | 14. prosince 2016 v 22:52 | Reagovat

Někdy ta její neomalenost udělá víc škody než užitku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama