Love me, please! - 1.kapitola

23. ledna 2012 v 21:24 | Domík


¨"Nech mě být," odstrčila od sebe Brittany a s brekem utekla pryč. Vběhla na holčičí záchody a zavřela se do kabinky. Celou noc nespala a odhodlávala se k tomu, aby Brittany konečně vyznala svoje city, aby si přiznala, kým skutečně je. Představila si tisíce různých scénářů, jak to bude vypadat a co se může stát, ale nikdy ji ve skutečnosti nenapadlo, že by ji mohla Brittany odmítnout kvůli tomu mrzákovi.
"Hloupá, hloupá, hloupá huso," zašeptala si sama pro sebe a setřela si slzy z tváří, které měla ale ihned znovu celé smáčené. Naštvaně kopla do dveří a poté se o ně opřela. Tohle se prostě nemohlo dít, nemohlo to být skutečné. V tu chvíli Brittany skutečně nenáviděla. Donutila ji přiznat si svoje city a poté ji odmítla a zlomila jí srdce.
Když Santaně přestaly téci slzy, ještě chvíli zůstala stát v kabince. Stejně už byla hodina a opravdu tam nechtěla v probíhajícím vyučování přijít s opuchlýma očima, takže neměla kam spěchat. Před zrcadlem se trochu upravila a následně zašla za zdravotní sestrou a řekla jí, že jí není dobře, tak jí sestra poslala domů. Stejně tohle byla Santany poslední hodina, takže moc nezameškala.
Doma zabořila obličej do polštáře a brečela. Nechápala, co se to v ní děje, proč kvůli tomu tak vyvádí. Je to přece jenom pitomá láska!
"No?" Zvedla naštvaně telefon, který se rozdrnčel v tašce.
"Ahoj zlato, jsi v pořátku? Nebyla si na hodině," uslyšela z telefonu hlas Sama, které se mu ještě před chvílí chystala dát kopačky.
"Nebylo mi dobře," odpověděla mu a vlastně ani nelhala. Takhle mizerně se snad ještě nikdy necítila. Bolelo ji celé tělo, oči měla zarudlé od neustálého pláče a píchalo ji u srdce.
"A už je ti líp? Nemám se stavit?" Zeptal se Sam starostlivě.
No to je to poslední, co by mi ještě zbývalo, abys mě tu ty otravoval.
"Ne, asi mám chřipku, nechci tě nakazit," pokusila se znít aspoń trochu mile a nejspíš se jí to podařilo.
"Dobře. Tak se uzdrav čumáčku," rozloučil se Sam a když zavěsil, Santana se na telefon znechuceně podívala. Opravdu jí nazval čumáčku? Zavrtěla hlavou a telefon odhodila do rohu postele. Sam byl teď skutečně ten poslední, s kým by chtěla být. Nevěděla, jestli s ním po tom všem ještě vůbec bude moci být. Přemýšlela. Ve skutečnosti s ním být ani nechtěla. Začala si s ním, jenom aby sama sobě dokázala, že je lepší než Quinn a Sama jí může přebrat. Jenže ho nemilovala. Občas s ním byla sranda, to ano, ale ve skutečnosti ho ani neměla nijak zvlášť ráda. Jen se jí prostě líbil.
Zapla počítač a podívala se na zprávy na facebooku. Brittany jí na zeď dala obrázek objímajících se štěnátek a pod to napsala "Promiň mi to, prosím." To bylo ale to poslední, co měla Santana v úmyslu udělat. Klikla na obrázek a smazala ho. Chtěla po něj napsat něco hodně ošklivého a ublížit Britt stejně tak, jako ublížila ona jí, ale nedokázala to.
"Super, ještě se začnu chovat jako přecitlivělá ufňukaná kráva. Brr, jako Berry," ošila se a zobrazila hlavní stránku facebooku. První příspěvek, který na ní vyskočil jí znovu vehnal do očí slzy.
Artie Abrams: miluju tě baby ♥
Když si to přečetla, zvedl se jí žaludek. Jak si mohla vybart jeho místo ní?
"Nenávidim tě," zašeptala do ticha a zapla hudbu. Potřebovala se uklidnit. A hudba byla na uklidnění fajn, vždycky jí pomohla. Jenže tentokrát se proti ní osud spiknul. Náhodný výběr hudby spustil Landslide.
"No to si ze mě dělá prdel," naštvaně hudbu vypnula a zvedla se, aby si došla do kuchyně pro něco k jídlu. Když otevřela ledničku, pohled jí padl na takřka netknutou lahev tequily, která ji donutila vybavit si mejdan u Rachel a to, jak se při flašce líbala s Brittany. Demonstrativně tequilu vyndala z lednice a rovnou z lahve se napila. Vypila na ex několik panáků a vzápětí se rozeběhla na záchod, kde se ještě před dveřma pozvracela. Všechno se jí zamotalo a málem do zvratek upadla.
Sakra, sakra, co to děláš, ty náno!
Opřela se o zeď a chvíli počkala, než se s ní celý svět přestane točit. Bylo jí zle, opravdu zle. Neměla ani sílu to uklidnit, jen se zvedla podél zdi na zem a snažila se ten smard nevmínat, protože jí z toho bylo ještě hůř. A všechno tohle byla vina Brittany.
Po čtyřech vylezla schody k sobě do pokoje, sebrala z postele telefon a vytočilo blondýnky číslo.
"Nenávidim tě," slyšela sama sebe říkat do telefonu.
"Nenávidim tě za to, cos mi udělala," zopakovala vzápětí a znovu potlačovala slzy. Jak strašně se kvůli tomu nesnášela. Ona přeci není žádná ufňukaná pipina!
"Mrzí mě to," uslyšela hlas své lásky a ihned chtěla vzít všechna svá slova zpátky.
"Britt, já, nemys...," otevřela pusu, aby se omluvila.
"Kdo to je?" Uslyšela ten nejnenáviděnější hlas na světě.
"Aha, jsi s ním. Tak to nebudu rušit," zavěsila telefon a hodila ho na postel. Místo postele se trefila do zdi, načež telefon dopadl na zem na několik částí.
"Bezva," zašeptala si sama pro sebe a položila si obličej do dlaní. Kdyby teď mohla vrátit čas, neváhala by ani minutu. Vždycky si od lidí držela odstup, aby jí nemohli ublížit a svojí nejistotu se snažila zakrývat sebevědomým vystupováním a sarkasmem, ale Brittany přesce věděla, ža taková ve skutečnosti není. Jistě, ublížila jí a ne jednou, toho si byla vědoma, jenže ona jí nikdy nevyznala lásku, nikdy nedala všechno v sázku, aby s ní mohla být. Ne, něco takového se neodpouští, zlomené srdce omluva nezahojí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama