Love and War - 8.kapitola

23. ledna 2012 v 20:14 | Domík |  Love and War


Střelba venku neustávala a v nemocnici se začali objevovat první lidé. Někteří byli zranění, jiní se jen přišli schovat před neutuchající střelbou, která Blainovi způsobovala mrazení až do morku kostí.
"Pojďte sem, rychle, ošetřím vás," zavedl Kurt mladou ženu na pohotovost a podíval se jí na paži, ze které jí tekla krev. Žena plakala bolestí a pořád se rozhlížela kolem sebe.
"Můj muž, můj muž, pořád tam je, můj muž, je tam venku," neustále dokola opakovala žena a nepřestávala plakat.
"Ššš, to bude dobré, určitě bude v pořádku," usmál se na ni Blaine povzbudivě, zatímco se staral o druhého pacienta. Ten byl naštěstí jen v šoku, takže mu píchl sedativa na uklidnění a posadil ho na gauč, kde ještě před chvílí v klidu popíjeli kafe.
"Je to jenom škrábnutí," ukázal Kurt Blainovi ženinu postřelenou paži a Blaine příkývl.
"Jen to zašiju, budete v pořádku," mluvil na ženu arabsky a ta bolestně přikývla.
Blaine si umyl ruce v umyvadle, Kurt mu pomohl natáhnout si chirurgické rukavice a poté mu podal šití. Stačily jen tři stehy a žena byla v pořádku.
"Posaďte se tady, dobře?" posadil ji Blaine na křeslo a žena přikývla, zatímco střelba zvenku pomalu ustávala.
"Leslie se ještě nevrátila," zavrtěl Blaine hlavou a rozhlížel se po chodbě nemocnice, zatímco Kurt rychle doběhl k další zraněné, aby se o ní mohl postarat.
"Třeba je někde s Henrym, určitě bude v pořádku. Nebo už je dávno tady. Začíná tu být frmol, třeba se tu někde zatoulala a už se stará o pacienty," snažil se ho Kurt povzbudit a Blaine nakonec přikývl.
"Určitě máš pravdu," usmál se na Kurta a začal se věnovat zraněnému starému muži.
Všude kolem bylo čím dál víc raněných a podle toho, co slyšeli od lidí, tak venku před nemocnicí byl i velký počet mrtvých. Blaine se nemohl pořádně soustředit na práci a neustále se rozhlížel kolem sebe doufajíc, že uvidí Leslie, jak ošetřuje nějaké raněné, ale jeho kamarádka prostě nikde nebyla. A Blaine začínal mít skutečně strach.
"Kelly, kolik je venku raněných?" zeptal se Blaine doktorky, která vybíhala z venku, na nostíkách měla nějakého těžce raněného muže. Jediný pohled své kolegyně mu stačil k tomu, aby si to číslo představil a úplně se mu udělalo zle od žaludku.
"Tohle bude dlouhý den," potichu si pro sebe zamumlal Kurt, když píchl nějakému muži morfín a poté mu opatrně vyndal kulku z nohy. Správně by tohle měli dělat jen doktoři, ale bylo jich tu málo. Momentálkě pomáhal každý, kdo mohl. O zraněné se starali i lidi, kteří se do nemocnice přišli schovat před střelbou. Nosili lékařům obvazy a čistou vodu, pomáhali jim raněné přenášet do pokojů a všichni doktoři a další zaměstnanci byli za jejich pomoc neskutečně vděční.
"Potřebujeme rychle doktora," ozval se hlas jednoho z vojáků, který vběhl do nemicne se ženou v náručí.
Blaine zvedl hlavu a zbledl. Přišlo mu, jako kdyby se všechno kolem něho zpomalilo. Pohled mu padl na zkrvavené tělo, v němž bezpečně poznal svou kolegyni, protože uviděl na plášti žluté vyšité sluníčko.
"Proboha," vykřikl Blaine. "Musíme okamžitě na sál!"
"Všechny sály jsou plné," zavrtěla jedna ze sester, která ošetřovala zraněné.
"Do hajzlu. Kurte, okamžitě vyhoď lidi z pohotovosti. Odneste tam Leslie," kývl Blaine na vojáka. "Já zatím doběhnu pro potřebné věci." S těmito slovy rychle vyběhl pryč a Kurt okamžitě běžel na pohotovost, kde seděli zranění, kteří už byli ošetření.
"Pryč, musíte pryč," snažil se je Kurt dostat pryč a oni naštěstí brzy pochopili.
Kurt okamžitě popadl prostěradlo z lehátka, kde ošetřovali pacienty a natáhl tam jiné, které postříkal dezinfekcí. Rychle si umyl ruce a natáhl si chirurgické rukavice, zatímco ze skříněk vyndaval všechny potřebné věci nebo i ty, které by se mohly hodit.
Voják položil Leslie na lehátko a podle Kurtových instukcí se jí snažil stlačovat zranění. Byla postřelena do břicha a do ruky a ztrácela hodně krve. Rána na ruce proletěla skrz a neohrožovalo jí to bezprostředně na životě, ale kulka, která zasáhla břicho, podle množství krve zasáhla nějaký důležitý orgán.
"Už jsem tu," doběhl Blaine dovnitř a na pracovní stůl vysypal spoustu věcí, které začala jedna ze sester, která přiběhla za ním, okamžitě rovnat a dezinfikovat.
Blaine si rychle vyměnil rukavice, vzal si do ruky skalpel a pinzetu.
Operace netrvala dlouho, ale Blainovi i Kurtovi to připadalo jako věčnost. Operovali sami bez dalšího doktora a sestry a Kurt Blainovi v podstatě sloužil jako asistující lékař. Blaine mu nemusel říkat, co má dělat, byli sehraný tým, jako kdyby kudrnatému lékaři četl myšlenky.
Když potřeboval podat skalpel, podal mu skalpel. Když chtěl pinzetu, Kurt mu podal pinzetu, aniž by mezi sebou prohodili jediné slovo.
Vedle nich stál celou dobu jeden z vojáků, který prsty svíral zranění na ruce mladé lékařky, aby neztratila moc krve.
Jenže Blaine ať se snažil, jak se snažil, kulku prostě nemohl z břicha vytáhnout. Zasáhla pravou ledvinu a Blainovi se klepaly ruce tak jako ještě nikdy. Byl příšerně unavený a před očima mu umírala jeho kolegyně a kamarádka, se kterou se poznali už na studiích a chvíli spolu pracovali v jedné nemocnici, než se znovu setkali zde, kam Leslie přijela dělat doktorku, aby nestrávila půl roku na druhém konci světa bez svého manžela.
"Blaine, ztrácí moc krve," potichu oznámil Kurt něco, co bylo Blainovi naprosto jasné. Nakonec se mu kulku podařilo vytáhnout, ale Kurt věděl, že už je pozdě. I když Blaine Leslie okamžitě zašil, tak přístroj, který přivezla jedna ze sester a na který Leslie napíchli, jim ukazoval zástavu srdce.
"Ne, teď to nesmíš vzdát, kruci, Leslie, bojuj," zakřičel Blaine a po tvářích mu začaly stékat slzy. Okamžitě začal s masáží srdce a Kurt dával lékařce umělé dýchání, ale nic nepomáhalo.
"Tak tady sakra nestůjte a doběhněte pro defibrilátor!" Zařval Blaine hystericky na vojáka, který stále rukou stlačoval zranění na lékařčině ruce.
"Blaine," potichu ho oslovil Kurt a zavrtěl na vojáka hlavou, aby nikam nechodil, ale Blaine vůbec nereagoval. Dál dával Leslie masáž srdce, i když sám věděl, že už je pozdě. Ale nedokázal si to připustit. Nemohl to přeci jen tak vzdát a nechat ji umřít, prostě nemohl.
"Blaine, no tak, už je pozdě. Udělali jsme všechno, co bylo v našich silách," potichu na něho mluvil.
"Ne, ještě není pozdě," pokračoval Blaine v masáži srdce, i když přes slzy už pořádně ani neviděl.
"Blaine," znovu ho oslovil Kurt, který k němu opatrně přišel.
"Vrať se sakra k ní a dej jí to zasraný umělý dýchání, říkám ti, že ještě není pozdě!" Obořil se na něho, ale když na něho Kurt jemně položil svou dlaň, v Blainovi se něho zlomilo a s pláčem se zhoutil zdravotníkovi do náruče.
"Prosím, prosím, Kurte. Řekni mi, že to není pravda," šeptal zoufale, zatímco ho Kurt pevně svíral v náručí a sám se nemohl ubránit slzám.
"Kde je moje žena?" uslyšeli oba hlasitý hlas z chodby a když se otočili, do místnosti vtrhl Henry.
"Blaine, co...?" nedořekl, když mu pohled padl na zkrvavené tělo jeho manželky, které bezvládně leželo na lehátku. Když k ní voják přistoupil blíž, jeho kolega, které do té doby stál vedle jeho mrtvé ženy a netušil, co má dělat a jak reagovat, poodešel pryč, abych dal šanci Henrymu dát své mrtvé ženě poslední sbohem.
"Dělali jsme všechno, co bylo v našich silách. Je mi to líto," zašeptal Kurt a Henry přikývl. Lehce pohladil svou ženu po tváři a pořád nemohl uvěřit, že už nikdy neotevře oči, neusměje se na něho, nikdy mu nevynadá za to, že nechavá povalovat špinavé oblečení po podlaze a nikdy už neucítí vůni jejího oblíbeného parfému.
"Henry, tak strašně moc mě to mrzí," obrátil se Blaine na vojáka se slzami v očích. "Snažil jsem se jí zastavit, ale nestihl jsem to."
"Neni to tvoje vina. Za všechno může tahle zasraná válka. Zasraná náboženství a povstalci. Nic z toho už mi Leslie nevrátí. Nechali byste mě tu s ní chvíli o samotě?" zeptal se Henry a Kurt s Blainem beze slova odešli na chodbu, kde se ostatní stále ještě starali o zraněné.
"Blaine, měl bys sepsat úsmrtní protokol," podíval se na Kurt na Blaina a ten přikývl.
"Já vím, ale to počká. Pojď za mnou," chytil zmateného Kurta za ruku a táhl ho pryč.
"Blaine, kam to jdeme?" zeptal se svého kolegy.
"Uvidíš," ani se na Kurta neotočil a zastavil se až před jejich pokojem.
"Blaine, co to sakra děláš?" zeptal se ho Kurt, když ho Blaine vtáhl k nim do pokoje a zavřel za nimi dveře.
"Venku jsou ranění, musím se k nim vrátit," chtěl se Kurt otočit a odejít, ale Blaine ho stále držel za ruku a když se Kurt otočil, přitáhl si ho k sobě zpátky.
"Co to dě-," chtěl se znovu zeptat Kurt, ale nestihl to odpovědět, protože se Blaine hladově vrhl na jeho rty.
Kurta to překvapilo, ale když se Blaine začal jazykem dobývat k němu do úst, nebránil se. Naopak ústa pootevřel a vpustil Blaina dovnitř. Když se jejich jazyky propletly, Blainovi z úst unikl sten. Své tělo tiskl na to Kurtovo, jako kdyby se bál, že pokud se ho nebude každá molekula jeho kůže dotýkat, tak umře.
Kurtovy ruce začaly bloudit Blainovi po zádech a jedna si našla cestičku k jeho vlasům. Ani jednomu z nich teď nezáleželo na tom, že jsou celí od špinaví od krve a upocení. Kurt si rychle stáhl z rukou rukavice, které na nich ještě stále měl a Blaine udělal to samé, načež jeho prsty začaly bloudit po Kurtově rozpáleném těle.
Kurtovi až po pár minutách konečně došlo, co dělají a i když ho to stálo veškeré úsilí, jejich polibek přerušil a od Blaina se odtáhl.
"Co to děláš?" Zeptal se svého kolegy, i když se bál odpovědi. Bál se, že si Blaine najednou uvědomí, že líbá muže a že na něho doma čeká přítelkyně a malá dcera, ale to se nestalo. Blaine se na něho chvíli jen mlčky díval, vychutnával si, jak krásnou měl Kurt tvář, i když byl špinavý od krve, spocený a pod očima měl tmavé kruhy.
"Každý den tu můžeme umřít," díval se Kurtovi zpříma do očí a pokračoval. "A já nechci umřít s vědomím, že jsem nesebral odvahu, abych tě políbil."
"Blaine," zašeptal Kurt a jemně ho pohladil po tváři.
"Nemůžu na tebe přestat myslet, nemůžu se na tebe přestat dívat. Když spím, zdá se mi o tobě. Vyvoláváš ve mně pocity, o kterých jsem si myslel, že je nikdy nezažiju. Každý tvůj dotek... Jako kdyby mi v žaludku vybuchl ohňostroj."
"Taky na tebe nemůžu přestat myslet," usmál se Kurt a konečky prstů začal Blaina hladit po ruce.
"Vážně?"
"Vážně."
"Po ničem jsem nikdy netoužil tolik jako po tom, abych tě políbil," přiznal Blaine a Kurt na okamžik zavřel oči.
"A co Alyson?"
"Nikdy jsem ji nemiloval," přiznal se Blaine a když Kurt znovu otevřel oči, uviděl v nich Blaine úlevu. A touhu. Stejnou touhu, která naplňovala každou část jeho těla, až to bolelo.
Nevěděli, který z nich udělal ten první krok, ale aniž by si to uvědomili, jejich ruce znovu vystřelily k tomu druhému a sevřely ho v náručí. Jejich jazyky se propletly ve vášnivém souboji a oběma bylo jedno, jestli někdo uslyší steny, které jim unikaly z úst.
"Kurte," zašeptal Blaine jméno svého milence, když ho Kurt začal líbat na krku a za ušním lalůčkem, což ho přivádělo k šílenství. Celé jeho tělo se třáslo pod náporem vzrušení, které nikdy předtím nezažil.
Kurt Blaina zbavil trička a povalil ho na svojí postel. Obkročmo si na něho sedl a začal ho líbat na hrudníku. Jazykem mu přejížděl přes černé chloupky, které se neposedně kroutily úplně stejně jako jeho vlasy.
"Bože můj," vykřikl Blaine, když mu Kurt začal sát bradavku a přejížděl po ní špičkou jazyka. Pokud si předtím myslel, že má moc těsno v nemocničních kalhotech, tak teď pro něho mít je na sobě bylo vyložené utrpení.
Každý Kurtův dotek způsoboval, že se Blainovo tělo otřásalo vzrušením a když Kurt přejel prsty přes lem nemocničních kalhot, Blaine myslel, že jeho tělo brzy vybuchne.
Modrooký muž se na okamžik zarazil a podíval se Blainovi do očí. Pohledem ho žádal o svolení, které mu Blaine rád poskytl. Několik vteřin se na sebe něžně usmívali, poté Kurt Blaina zlehka políbil na rty a prsty začal stahovat kalhoty dolu ke kolenům. Blaine je poté skopl z postele dolu a pevně Kurta sevřel mezi svými boky. Jejich těla se o sebe začala pomalu třít. Blaine se Kurtovi díval do očí a užíval si pohled na svého milence, který vzrušeně vydechl, když přes látku ucítil Blainovo vzrušení.
"Kurte, prosím," zašeptal Blaine. Nemusel říkat víc, Kurt viděl tu touhu v jeho očích, a tak mu pomalu stáhl boxerky a jazykem přejel po špičce Blainova penisu, Blaine zalapal po dechu a zavřel oči.
Nikdy nic podobného necítil. S Alyson byl sex skutečně spíše o povinnosti než o tom, že by ho skutečně přitahovala a on po sexu s ní toužil. Nebyla v tom ani láska, prostě nic. Doteky jeho přítelkyně mu sice byly příjemné, ale srovnávat s Kurtem to ani zdaleka nemohl, protože i jeho konečky vlasů, když se dotly Blainovy holé kůže, mu braly dech a způsobovaly motýly v žaludku.
Kurt nejdřív pomalu a jemně přejížděl po ztopořeném penisu Blaina a poté ho vzal do pusy a začal ho sát. Nejdřív jen u špičky a postupně stále níž. Blaine se ani nesnažil brzdit slastné vzdechy, které mu unikaly z úst.
"Kurte, bože můj," zašeptal, když mu Kurt konečky prstů přejel přes varlata a další rukou hladil Blaina na bocích.
"Po-počkej," zarazil ho po chvíli Blaine.
"Ano?" Usmál se na něho Kurt a Blaina políbil.
"Chci-chci tě cítit v sobě, potřebuju tě cítit v sobě," díval se Blaine Kurtovi do očí.
"Jsi si jistý?" Zeptal se Kurt a Blaine přikývl.
"Ano." V jeho hlase nebyla znát nejmenší nejistota. Přitáhl si Kurta k dlouhému polibku a poté i jemu pomohl zbavit se oblečení. Leželi vedle sebe na bocích, tělo přitisknuté na tělo a pár minut se jen vášnivě líbali a hladili. Kurt se snažil přivést Blaine k co největšímu vzrušení, protože mu bylo jasné, že to pro něho bude poprvé s mužem a bude to bolet. Hladil ho po zadku a po několika minutách se natáhl k nočnímu stolku, odkud vyndal lubrikant a trochu si vymáčkl na konečky prstů.
Opatrně a pomalu do Blaina vsunul prst a když viděl, že Blaine bolestně sevřel víčka, chvíli v něm nehybně zůstal, aby si Blaine mohl na jeho přítomnost zvyknout. Poté začal prstem pomalu pohybovat a když usoudil, že je Blaine dostatečně roztažený, strčil do něho prst další. Znovu chvíli počkal, než začal pohybovat prsty a fascinovaně sledoval, jak Blainovo celé tělo reagovalo na každý pohyb jeho prstů.
Když přidal třetí prst, Blainova tvář se zkřivila bolestí, která ale brzy zmizela a znovu ji nahradil slastný pocit, který vyvrcholil výkřikem slasti ve chvíli, kdy se Kurt dotkl Blainovy prostaty.
"Mys-myslím, že pokud nepřestaneě, tak za chvíli budu," vydechl Blaine a Kurt se na něho usmál.
"A to přece nesmíme dopustit, že," hluboce ho políbil a vyndal z nočního stolku kondom. Chvíli zapásil s obalem, než se mu ho podařilo otevřít a Blaine mu ho sám roztřesenýma rukama nasadil.
"Jsi si absolutně jistý, že to chceš?" zeptal se Kurt a políbil Blaina na klíční kost.
"Absolutně," přikývl Blaine.
Kurt vstal a z Blainovy postele vzal pošltář, který svému milenci položil pod zadek, ještě jednou se na Blaina usmál a poté do něho pomalu vstoupil. Jen na kraj, protože viděl bolest v Blainových očích, i když se ji snažil nedat najevo. Pomalu zasunul trochu hlouběji a počkal, až si Blaine na jeho přítomnost zvykne.
Po celou dobu si hleděli do očí a Kurt začal pomalu a opatrně přirážet, aby Blainovi neublížil. S každým přírazem se dostával hloubš a sledoval, jak se výraz v Blainovo tváři uvolňuje a postupně ji zaplňuje vzrušení.
Pokud si Blaine myslel, že už nic nemůže být lepší než to, co dělali předtím, tak se mýlil. Ve chvíli, kdy odezněla bolest, tak začal prožívat nejúžasnější okamžiky svého života.
Kurt zpočátku přirážel pomalu, ale když viděl, jakou rozkoš Blainovi způsobuje, začal přirážet rychleji a věděl, že už moc dlouho nevydrží.
"Už... už...," nebyl Blaine schopný sestavit ani větu.
"Já taky," odpověděl mu Kurt a Blaina políbil.
Ještě dvakrát přirazil, než Blaine vyvrcholil křičíc Kurtovo jména a Kurt ho následoval chvíli poté. Spocený a unavený Kurt padl vedle Blaina a začal si pohrávat s jeho kudrlinkami.
"To bylo úžasné," zašeptal Blaine, a začal Kurta nežně líbat.
"To bylo," přikývl Kurt, když přerušili polibek a přikryl je dekou, kterou se jim nějak podařilo během sexu skopat na zem.
"Chtěl bych tu s tebou takhle ležet už napořád. Nemuset se vracet do toho chaosu venku, vidět raněné a mrtvé a-"
"Ššš, teď na to nemysli. Zapomeň na okolní svět, jsme tu jen my dva, spolu a na tom jediném teď záleží," usmál se Kurt a s těmito slovy si usnuli v náručí.
Ani jeden z nich netušil, že k tomu dojde, že se do toho druhého zamilují, že zde vůbec poznají někoho takového. Ale i v době války a možná právě hlavně z důvodu, že kolem nich zuřila krutá a nelítostná válka, si láska našla cestu k jejich srdcím a nehodlala se srdce toho druhého vzdát.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 13. prosince 2016 v 14:15 | Reagovat

Bulím ale ten konec krása.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama