Love and War - 19.kapitola

23. ledna 2012 v 20:35 | Domík |  Love and War



Uplynul další den a pak další a zoufalství všech vězněných se prohlubovalo. Každý přestával doufat, že jě někdo zachrání a i vojáci, kteří se snažili neustále dávat ostatním naději a vysvětlovali jim, že to chvíli trvá, než je armáda najde, přestávali věřit, že je někdo zachrání.
John přestal s kýmkoli komunikovat. Vypadal jako kdyby byl v nějakém tranzu. Pil a jedl naprosto automaticky a dělal všechno proto, aby se nemusel dívat na svou obvázanou ruku. Už mu zbýval pouze palec a moc dobře si uvědomoval, co to pro něho znamená. Zbývaly mu dva dny života. Zítra mu useknou poslední prst a poté ho zabijí.
Ještě hůř než John však na tom byla Ashley. Měla vysoké horečky a byla v podstatě v deliriu. Všichni byli vyděšení a báli se, že to mladá žena nepřežije. Nezlepšílo se to ani ve chvíli, když ji konečně donutili, aby začala pít a jíst. I když to málo, co do ní dostali, se pomalu ani nedalo považovat za jídlo.
První den bylo pro všechny strašně těžké, aby si před ostatními došli na starý záchod, který stál v rohu místnosti, ale teď už to všem bylo jedno. Jídla i vody dostávali málo, takže na záchod stejně skoro nechodili, protože neměli co vylučovat. Jejich tělo všechno spálilo a Ashley, jejíž tělo bylo zesláblé, jídlo dokonce vyzvracela.
Kurt svíral Blaina pevně v náručí. Už bylo oběma jedno, pokud jejich únoscům dojde, že jsou pár, neměli sílu předstírat, že ten druhý je pro ně obyčejný cizinec. Blaine přestal věřit v záchranu a veškeré jeho myšlenky se soustřeďovaly na malou Lucy. Nemít vedle sebe Kurta, už by se asi dávno zbláznil, ale mladý modrooký muž mu dával alespoň malou naději v tom, že nezemře sám, ale vedle milované osoby.
Byla už hluboká noc a všichni kolem spali, jen Blaine s Kurtem byli vzhůru. Ani jeden z nich nemohl usnout. Prsty měli propletené a Kurtovy rty jemně přejížděly po Blainově krku. Z ticha je rušilo jen Kurtovo občasné kašlaní a Ashley, která blouznila v horečkách. Pořád hledala svého přítele nebo svojí matku. Nikdo nevěděl, jak by ji mohl pomoci. Na čele měla Patrickovo tričko, které namáčeli do studené vody, ale jedno mokré tričko ničemu nepomáhalo. Ashley potřebovala nutně srazit horečku a oni neměli ani dost vody. Museli přeci taky něco pít.
"Kurte?" Zašeptal Blaine a zachvěl se pod dotykem Kurtových rtů.
"Ano?" Odpověděl mu šeptem jeho milenec a sevřel Blaina pevněji v náručí.
"Jsem rád, že... že budu moci zemřít s tebou." Hlas se lékaři zlomil a on musel potlačovat slzy, které se mu znovu draly do očí.
"Ššš, tohle neříkej. Dostaneme se z toho, oba. Dobře?"
"Vždyť tomu sám nevěříš."
"Přestaň s tím!" Sykl Kurt hlasitě, až se divil, že nikoho neprobudili, prudce Blaina otočil tak, že si hleděli očí a pokračoval. "Přežijeme to, jasný? Oni nás zachrání a ty se vrátíš domů za svojí dcerou. Když budeš neustále fňukat a vést blbé řeči, tak si tim nijak nepomůžeš, takže koukej začít věřit, protože my se z toho dostaneme!"
Blaine naprázdno otevřel a zase zavřel pusu a beze slova na Kurta několik vteřin zíral. "Promiň," zašeptal nakonec a čelem se opřel Kurtovi o hruď.
"Nemusíš se omlouvat, jen prosím, prosím Blaine, neztrácej naději," začal Kurt Blaina hladit po zádech. Cítil, jak se Blaine slabě třese a zadržuje pláč, tak si ho k sobě přitiskl trochu blíž a nechal Blaina, aby se mu vyplakal do hrudi. Alespoň to pro něho mohl udělat.

Den pátý proběhl stejně jako dny předchozí. Stav Ashley se nezlepšil, ale ani se nezhoršil. Snažili se ji donutit alespoň něco málo pozřít a pít vodu. Tělo mladé ženy bylo tak slabé, že se nemohla pořádně ani posadit a pořád blouznila ze spánku. Všem bylo jasné, že pokud ji nedostanou do nemocnice, bude na tom brzy ještě hůř.
Kurtův kašel se taky nelepšil. Prokašlal celý den a v noci neustálým kašláním budil ostatní. Snažil se kašel vždycky zapít, ale nepříjemné škrábání v krku se akorát zhoršovalo a Kurt začal pomalu přicházet i o hlas, takže teď na všechny jen šeptal a pokud to šlo, hlasivky si šetřil.
Max s Blainem s Patrickem si většinu času povídali o svých rodinách a vzájemně se uklidňovali, že už je někdo jistě brzy osvobodí a nebo pokud je armáda nemůže najít, stáhne alespoň dočasně vojáky z požadovaných oblastí, což by znamenalo, že by je únosci přestali zabíjet a armáda by tak měla více času je najít a zachránit. Byli si jistí, že po nich pátrají desítky vojáků a spousta speciálních jednotek nejen ze Států, ale Afgánistán byl obrovský a najít je bylo horší, než hledat jehlu v kopce sena.
John už několik dní nepromluvil ani slovo. Henry se s ním snažil komunikovat, ale voják vypadal, že nechal ve vlhké místnosti jen svoji tělesnou schránku a mysl uzamkl někam daleko, aby nemusel být přítomen tomu, co se dělo. Před pár hodinami přišel o palec, Maxovi se nedařilo zastavit krvácení a John vypadal, že už mu to je úplně jedno. Byl smířený s tím, že zemře. Co záleželo na tom, jestli vykrvácí nebo ho o den později před zraky kamery zastřelí? Pokud přežije do dalšího dne, znamenalo to jediné, jeho zastřelí a ostatní budou mít koupeno dalších 24 hodin života.

"Blaine, Blaine, vzbuď se," uslyšel lékař známý hlas a otevřel oči. Před sebou viděl vyděšeného Maxe, který právě sundaval Ashley teplé oblečení, ve kterém byla zabalená.
"Co se stalo?" rychle si Blaine promnul oči a ucítil, že se vedle něho probudil Kurt.
"Má strašně slabý puls. Horečka vůbec nepolevuje. Musíme ji nějak srazit, prostě musíme, jinak umře," vrtěl Max hlavou a začal Ashley sundavat propocené tričko, které bylo úplně mokré a nepříjemně se na tělo zdravotní sestry lepilo.
"Máme tu ještě nějakou vodu?" zeptal se rychle Blaine a než se stačil podívat, Henry mu podal džbán, ve kterém byla ještě trocha vody. Blaine si automaticky sundal vlastní tričko a do vody ho namočil.
"To je veškerá voda?" zoufale se podíval Max na tričko, které zůstávalo na některých místech dokonce suché. "To nestačí. Kdy nám přinesou vodu a jídlo?"
"Až za pár hodin," zavrtěl hlavou Henry a smutně se podíval na Ashley, která začínala boj s horečkou prohrávat.
"Musíme ji přeci nějak pomoci," zašeptal Blaine a když ho Kurt zatahal za rukáv, s tázavým výrazem ve tváři se na něho otočil. Kurt beze slova ukázal na druhý konec místnosti, kde stál záchod. Než stihl zareagovat Blaine, Henry vyskočil na nohy a rychle se snažil odmontovat staré víko od záchodu.
"No tak, sakra, povol ty svině," zavrčel voják a s pomocí Patricka se mu skutečně podařilo víko sundat na zem.
Zásobník na napouštění vody byl plný rezavé vody, která podivně zapáchala, ale muselo to stačit. Nechápali, že je to nenapadlo už dřív. Max jim rychle hodil Ashleyino propocené tričko a stejně tak i svoje vlastní. Obě trička ve studené vodě vymáchali a poté tam znovu vymáchali i Blainovo tričko. Litovali teď, že je to nenapadlo dřív, protože budou muset vydržet několik hodin bez pitné vody a budou akorát dehydrovaní.
Max Ashley svlékl do spodního prádla a na chvíli se zarazil, když uviděl zakrvácené kalhotky. Vyděsil se, proč mladá žena krvácí, ale rychle mu došlo, že dostala menstruaci.
"Neměli bychom jí ty kalhotky, uhm, vyprat?" zeptal se Patrick a odvrátil pohled, protože mu přišlo nepatřičné, aby na Ashley takhle zíral.
"V té špinavé rezavé vodě? Ještě by dostala nějakou infekci," zavrtěl Max odmítavě hlavou.
Neměli pro Ashley žádné čisté oblečení a navíc by bylo stejně hned špinavé od krve. Rychle ženu zabalili do mokrého oblečení a doufali, že jí to horečku alespoň trochu srazí.
Teď už mohli jen čekat, nic jiného jim nezbývalo. Čekat a modlit se, aby horečka klesla a je co nejdříve osvobodili, protože jim bylo jasné, že dříve nebo později by se stav zdravotní sestřičky zhoršil a pak už by pro ni nemohli nic udělat.
Možná to bylo tím, že se starali o Ashley nebo prostě tím, že když člověk nechce, čas utíká nejrychleji, ale najednou bylo odpoledne. V místnosti panovalo tíživé ticho. Každý z nich věděl, že se tam brzy objeví jejich únosci. Ač se na to snažili nemyslet sebevíc, zaměstnávalo to mysl všech sedmi lidí v místnosti.
John seděl opřený zády o zeď a měl zavřené oči. Kdyby se jeho tělo netřáslo, Blaine by si myslel, že spí. Stále s nikým nekomunikoval. Vypadalo to, že skutečně ani nevnímá, když na něho někdo mluví. Celá jeho mysl se momentálně smiřovala s tím, že za pár hodin a možná i minut zemře. Zemře rukama fundamentalistů, proti kterým měl bojovat a chránit svou vlast. Doma na něho čekali vyděšení rodiče, kterým už brzy někdo přijde oznámit, že jejich syn zemřel jako hrdina, když bojoval ze svoji vlast. Ale i když John dostane státní vyznamenání za statečnost, syna to jeho rodičům nevrátí.
Na chodbě před místností se ozvaly kroky a Kurt s Blainem sebou oba vyděšeně trhli. O pár vteřin později zarachovtily klíče a dveře do místnosti se a rachotem otevřely. Dovnitř vešlo několik mužů. Na hlavách měli jako vždy kukly, dnes jich však bylo o dva více než obvykle. Další dva únosci měli v ruce zbraň a postavili se ke dveřím, jako kdyby si mysleli, že se jejich oběti pokusí utéct, i když neměli nejmenší šanci a všechny by je hned postříleli.
Jeden z Afgánců jako každý den předtím nastavil kameru a zkontroloval, jestli všechno správně funguje a poté se otočil k sedmi na smrt vyděšeným lidem, kteří seděli všichni jeden vedle druhého namáčklí u zdi. Max svíral Ashley pevně v náručí, i když věděl, že jeho tělesné teplo ji v žádném případě nepomůže snížit horečku a doufal, že si nikdo z únosců nevšimne, v jak špatném je Ashley stavu. Netušil, jak by reagovali. Bylo to žena, takže by jí možná pomohli a přinesli by nějaké léky, ale taky bylo dost dobře možné, že by ji prostě zastřelili.
Henry pozorně poslouchal, o čem se dva z únosců baví. Naštvaně mezi sebou prohodili pár slov ve smyslu toho, že americká vláda společně s vládami Velké Británie, Německa a Francie rozhodla, že vojáky z oblasti za žádnou cenu nestáhne. Henrymu se na okamžik sevřelo hrdlo a vyměnil si rychlý pohled s Patrickem, který je evidentně taky poslouchal.
Kurt měl pohled upřený pevně do země. Třásl se strachem a bál se, že mu srdce buší tak hlasitě, že to musejí jejich únosci nutně slyšet. Nechtěl umřít. Jako každý normální člověk měl ze smrti strach. Ale v jedné věci si byl i tak jistý. Pokud by to měl být on nebo Blaine, tak by se svého života klidně vzdal. Nejen protože Blaina miloval, ale protože měl Blaine malou dcerku, která měla právo na to, aby si prožila dětství s oběma svými rodiči po boku.
"Vstaň," nařídil jeden z povstalců Johnovi arabsky. Voják se roztřeseně postavil, ale když šel k únosci, hlavu měl pevně vztyčenou a i když se mu v očích odrážel strach, nedal ho na sobě znát. Choval se jako pravý voják. Šel statečně položit život za svou zemi.
Aniž by si to Kurt s Blainem uvědomili, sevřeli dlaň toho druhého ve své. Potřebovali cítit přítomnost toho druhého a potřebovali jeho oporu.
Povstalec, který Johnovi nařídil, aby k němu přišel, donutil vojáka kleknout si tak, aby měl pohled upřený do kamery. Sám se postavil vedle něho a začal mluvit v arabštině. Byl to vzkaz pro americkou vládu. S pevným hlasem oznámil, že uplynula pěti denní lhůta, kdy měli dostatek času na to, aby vojáky z požadovaných oblastí stáhli, ale oni to neudělali, takže teď uvidí, že s Afgánci si nikdo nemá zahrávat.
Hned poté jak muž domluvil, poodstoupil na stranu a k Johnovi, jehož dech se strachy zrychlil, přistoupil jiný únosce a namířil mu k hlavě pistoli.
Kurt zavřel pevně oči. Blaine mu drtil dlaň a slyšel, jak Kurtovi bije rychle srdce. Nikdo se na to nemohl dívat a když místnost prořízl hlasitý výstřel, Kurt s obížemi spolkl zděšený výkřik. Obličej, po kterém začaly téct slzy, zabořil Blainovi do hrudi. Nemohl se na to dívat, prostě nemohl. Ošetřovat postřelé lidi se pro něho stalo v posledních měsícíh rutinou, ale ještě nikdy neviděl, aby před ním někoho zabili.
Trvalo to jen pár minut, než Afgánci odešli a místnost naplnilo tíživé ticho, které přerušil pouze hlasitý vzlyk, jež se vydral Kurtovi z úst. Blaine ho konejšivě hladil po zádech, ale sám byl vyděšený k smrti.
Únosci si Johnovo tělo neodnesli. Nechali ho ležet na zemi upřostřed místnosi. Kolem vojákova těla byla kaluž krve a i Henrymu s Patrickem, kteří už byli z války zvyklí na spoustu věcí, se z toho zvedl žaludek.
Nikdo z nich tomu nemohl uvěřit. Jako kdyby se noční můra, ve které posledních pár dní žili, stala skutečností. John byl mrtvý a někdo z nich byla další na řadě.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 13. prosince 2016 v 17:13 | Reagovat

Nemůžu to ani komentovat bestie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama