Love and War - 18.kapitola

23. ledna 2012 v 20:33 | Domík |  Love and War



Blaine sledoval se starostí v očích Ashley, která byla schoulená u Maxe v náručí. Dva dny nepozřela ani sousto a odmítala pít i vodu, kterou jim únosci nosili. Byla značně dehydrovaná a neustále jí kručelo v žaludku, ale nedala si říct. K tomu všemu navíc ještě byla místnost, ve které byli zamčení, příšerně vlhká a studená a Ashley měla na sobě jen slabou bundu, takže rychle nastydla. Henry jí sice půjčil bundu svojí, ale i když v ní byla mladá žena zabalená a i Max se jí snažil zahřát, pořád se třásla zimou.
A Ashley nebyla jediná, kdo ve vlhku onemocněl. Kurt celý den prokašlal a Blaina ničilo, že mu nemůže nijak pomoci. Všech sedm jich sedělo namáčklých v jednom koutě, kde to nejméně protahovalo a svítilo tam alespoň trochu sluníčko skrz jediné malé okno, které vedlo do místnosti. Přes den jim nebyla taková zima, ale v noci to bylo k nevydržení. Jeden by neřekl, že je v Afgánistánu přes noc taková šílená zima, ale byla. Rozdíly počasí mezi dnem a nocí tu byly mnohem vyšší, než na co byli zvyklí ve Státech.
"Ashley, musíš jíst," znovu se jí snažil domluvit Henry, ale Ashley jen odmítavě vrtěla hlavou. Pohled měla upřený na svém snubním prstýnku a kdyby ještě měla sílu plakat, znovu by jí po tvářích začaly téct slzy. Ale během těch dvou dnů, co už tu byli vězněni, se proplakala až do otupělosti. Když na ni mluvili, tak pomalu nereagovala, neodpovídala jim na otázky, jen zírala na svůj snubní prstýnek, jako kdyby doufala, že se tu její přítel objeví, sevře jí v náručí a bude jí šeptat do ucha, že je to celý jen zlý sen.
Jenže zlý sen to bohužel nebyl. Uběhla hodina od toho, co únosci natočili další video a John přišel o další prst. Max s Blainem se opět snažili zastavit krvácení a zabránit tomu, aby John dostal do ruky infekci, ale v takových podmínkách to bylo těžké a Blaine měl strach, že se infekce brzy dostaví.
Při sebemenším zvuku zvenčí sebou vždycky všichni polekaně trhli. Báli se, že se vrací povstalci. A ve skrytém koutku duše každý z nich doufal, že kroky a hlasy nepatří povstalcům, ale americkým vojákům, kteří je přišli osvobodit. Ale šance, že by je našli tak rychle, byly dost malé, navíc nikdo z nich netušil, kde vlastně jsou. Mohli být zavření přímo v centru nějakého drogového kartelu nebo na nějakém těžko přístupném místě, kam by se vojáci nemohli nepozorovaně dostat.
Henry s Patrickem, třetím z vojáků, se snažili malým okénkém zjistit, co je venku kolem místnosti, ale viděli jen střechu nějaké staré rozpadlé budovy a to bylo vše. Mohli se jen dohadovat, kde jsou a doufat, že je odtamtud někdo brzy dostane, protože oni sami neměli nejmenší šanci uniknout. Únosci jim zabavili všechny zbraně, dokonce Ashley vytrhli sponky z vlasů, jako kdyby se snad s nimi mohli bránit proti samopalům.
Blaine z kapsy znovu vytáhl fotku svojí dcery. Pořád dokola se modlil, aby se z toho dostal živý. Ne kvůli sobě, ale kvůli svojí malé holčičce, které nestihl být pořádným otcem. Přísahal si, že pokud se odtamtud dostane, vrátí se domů a stráví s Lucy každý den. Konečně se bude chovat jako milující otec, kterého si malá Lucy zaslouží.
"Blaine," zašeptal Kurt, ale než mohl povědět něco dalšího, dostal záchvat kašle a rychle se musel napít. Nic dalšího však říkat nemusel. Blaine věděl, že mu chce povědět, že se bude jenom víc trápit, když bude neustále koukat na fotku Lucy a že to určitě všechno dobře dopadne. Ale Blaine tomu nevěřil a lezlo mu krkem, jak Kurt neustále opakoval, že bude všechno dobrý, protože dobrý nebude nic.
"V noci tu zmrzneme," zavrtěl hlavou Max a přitiskl si k sobě promrzlou Ashley ještě o něco blíž.
"Musíme se k sobě pořádně přitisknout a pokud to jde, vzájemně se zabalit do bund tak, aby mezi nás co nejmíň táhlo a všichni jsme byli co nejvíce v teple," poznamenal Henry a otočil se na bledého Johna, který neřekl ani slovo od doby, kdy ho ošetřili. Bylo mu jasné, na co myslí. Zbývaly už jen tři dny. Tři dny, než Johna zabijí a poté začnou zabíjet každý den někoho dalšího.
"Mohli by nám sem dát alespoň nějaké deky, kreténi. Pokud nechtějí, abychom jim tu umrzli."
"Já myslím, že jím je úplně jedno, co s námi bude, Maxi. Jistě, potřebují, abychom zůstali naživu, ale pokud tu jeden z nás umrzne nebo umře hlady, bude jim to úplně fuk," zavrtěl hlavou Patrick a zavřel oči. Měl by být statečný a ostatní ubezpečovat, že jsou vojáci už určitě na cestě, že by se na ně vláda přeci nevykašlala, ale byl to voják a viděl už spoustu ošklivých věcí. V jedné přestřelce mu přímo před očima zastřelili jeho nejlepšího přítele a trvalo tři dny, než se to vůbec dozvěděla jeho rodina.
Válka, válka, válka. Všude po celém světě lidé jen válčí, přetahují se o moc, o území, o peníze. Denně umírají tisíce nevinných lidí, ale nikoho to nezajímá. Blainovi se z toho dělalo zle. Proč musejí žít v tak zkaženém světě? Ve světě, kde matka odhodí svoje dítě do popelnice, jako kdyby to byl nějaký odpad, kde muži bijí svoje manželky a rodiče týrají vlastní děti?
"Blaine? Nechci být nějak vlezlý, ale kdo je to dítě na fotce, na kterou pořád koukáš?" Zeptal se zvědavě Max a dlaněmi třel Ashley paže. Pořád se nepřestávala třást a Max už skutečně začínal mít strach. Když jí sáhl na čelo, úplně celá hořela a přitom měla strašnou zimnici a nemohla se přestat třást.
"To je moje dcera," slabě se usmál Blaine a položil Kurtovi hlavu na rameno.
"Tvoje dcera? Počkej, já jsem myslel, že vy dva," kývl hlavou směrem ke Kurtovi a Blainovi, "jste pár."
Kurt zavřel oči. Nechtěl slyšet Blainovu odpověď. Protože i když před dvěma dny neměl problém přiznat to, že jsou spolu, teď už bylo všechno jinak. Poznal na Blainovi, že lituje, že kdy od Lucy a Alyson odešel a bylo mu jasné, že pokud tohle přežijí, vrátí se ke své rodině a mezi nimi bude konec.
"Je to složité," odpověděl potichu Blaine.
"Promiň, jasné, to není moje věc," omluvil se rychle Max.
"To je v pořádku. Jen, já sám mám v hlavě mometálně dost zmatek, takže si nejsem úplně jistý, jak bych měl odpověděť."
Kurt tuhle reakci čekal. Věděl, že Blaine něco podobného řekne a přesto to tak moc bolelo. Odešel do války, protože ho doma nic nedrželo a poznal lásku. Seznámil se s člověkem, který se mu během pár měsíců stal vším a teď ho měl znovu ztratit. Život není fér. Kurt by Blainovi nikdy nemohl bránit v tom, aby se vrátil ke své dceři, ale nikdo mu nemohl vyčítat to, že si přál, aby Blaine žádné dítě neměl. Aby ho u Alyson nic nedrželo a mohli být spolu. Protože představa, že už Blaina nikdy neuvidí, mu lámala srdce. Snažil se potlačit slzy, které se mu draly do očí, ale šlo to těžko. Už aby tahle noční můra skončila. Sám si začínal přát, aby do Afgánistánu nikdy nepřiletěl, aby Blaina nikdy nepoznal a dál si žil svůj nudný život v San Francisku.
"Díky bohu, že se tohohle Leslie nedožila, umřela by strachy, když by nevěděla, co se mnou je," potichu řekl Henry a Kurt měl chuť si nafackovat. Fňukal tu kvůli tomu, že ztratí Blaina a vedle něho celou dobu seděl muž, kterému válka vzala to nejdražší, co v životě měl. Kurt se bez Blaina naučí žít, konec konců spolu strávili jen pár měsíců, ale Henry už se přes smrt Leslie možná nikdy nepřenese.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama