Love and War - 11.kapitola

23. ledna 2012 v 20:20 | Domík |  Love and War



"Kurte, čekají na nás pacienti," usmál se Blaine na Kurta a snažil se od něho odtáhnout, ale Kurt ho nechtěl pustit.
"Ještě chvíli, pacienti počkají," zamumlal Kurt a políbil Blaina do vlasů.
"Tohle řekni řediteli nemocnice," potichu se zasmál Blaine a Kurt s ním.
"Dobře, tak pojď," chytil Kurt Blaina za ruku a společně vyšli ze dveří.
Už jim zbývalo jen sedm týdnů. Sedm týdnů, o kterých si byl Kurt jistý, že utečou jako voda a on tu zůstane sám. Dva celé měsíce. Dva zpropadené měsíce, než Blaina zase uvidí. A to ještě bůh ví jestli, protože Blaine byl z New Jersey a Kurt pracoval v nemocnici s San Francisku. Dělily je od sebe celé Spojené státy a Kurt tu představu nesnášel, protože věděl, že za sedm týdnů všechno s největší pravděpodobností skončí a oni dva už se možná nikdy neuvidí.
Pořád spolu s Blainem o jejich vztahu nemluvili. Oba se toho rozhovoru báli a oba věděli, že by stejně k ničemu nedošli. Blaine by svoji dceru nikdy neopustil a Kurt by to po něm ani nikdy nechtěl. Jediné co jim zbývalo, bylo to, aby posledních pár týdnů byli ve společnosti toho druhého, jak jen nejvíce to bylo možné.
Většinu služeb měli společnou. Sami o to zažádali a hlavně všichni viděli, že tvoří skvělý tým. Jistě, v nemocnici nebyli slepí a všimli si, že je mezi nimi něco víc, ale nikdo se neptal, protože to byla věc pouze Kurta a Blaina.
Když společně provedli vizitu a zkontrolovali pacienty, vydali se za Enisou. Dneska ji měli pustit domů a oba věděli, že se jim po ní bude strašně stýskat, i když to neznamenalo, že ji vidí naposledy, protože musela dál chodit do nemocnice na kontroly, kde ji měli učit chodit s protézou.
"Je úžasná," musel se Blaine usmát, když uviděl malou Enisu, jak sedí na posteli a pozoruje protézu, kterou měla třetí den a pomalu se s ní učila chodit.
"Nejúasnější," přikývl Kurt a Blaine zahlídl, že se mu v koutku oka třpytí slza. Pevně Kurtovi stiskl dlaň, než společně vstoupili do pokoje.
Blaine napsal Alyson o tom, že ze svých peněz hodlá pořídit Enise protézu ještě ten den, kdy jí šel odepsat na email. Jeho přítelkyně zareagovala ještě hůř, než čekal. Bylo mu jasné, že se jí to nebude líbit, ale ani v nejmenším nečekal, že bude reagovat až tak, jak reagovala.
Bez výčitek Blainovi napsala, že mu evidentně vůbec nezáleží na ní ani na jejich dceři, když může cpát peníze do naprosto cizího dítěte, kterému tím stejně nijak nepomůže spíš naopak. Alyson s největší pravděpodobností čekala, že když Blaine malé Enise pořídí protézu, tak ona za dvacet let unese další letadlo a spadne s ním přímo na jejich dům, aby Blainovi ukázala, jak vděčná mu je. Nechápal, jak si Alyson může něco takového myslet, ale bohužel podle ní každý, kdo vyznával islám, musel být automaticky terorista.
Tohle by ale Blaine ještě přežil, když by mu Alyson nenapsala, že mu nezáleží na tom, jestli jejich vlastní dcera má co do úst a co na sebe, hlavně že ale má dost peněz na to, aby je cpal do cizích dětí.
Když si četl ten email, měl sto chutí Alyson poslat fotky toho, jak to tady vypadá. Jak tu lidé trpí a ne proto, že by si to zasloužili, ale protože americká vláda chce ropu a zdejší fundamentalisté chtějí zem ovládnout a Američany i vojáky z ostatních států vyhnat.
Alysonina reakce Blaina tak vytočila, že jí v emailu poslal do háje a napsal jí, že ty peníze vydělává on a že Alyson i Lucy se mají dobře a zdejší lidé by dali cokoli za to, aby mohli žít v míru a takovém luxusu, v jakém si žijí oni ve Státech. Napsal Alyson, ať si přestane stěžovat, že mu s tím akorát leze na nervy a že by se potřebovala do Afgánistánu podívat, protože pak by si začala všeho vážit mnohem víc.
Od té doby spolu prakticky nemluvili. Jednou se pohádali po telefonu a Blaine ji jen vždy napsal, že je v pořádku a ptal se, jak se má jejich dcera. Na Lucy se v podstatě omezila celá jejich konverzace.
"Ahoj," zamávala na ně malá Enisa a Kurt s Blainem ji oba pozdravili stejně tak jako její babičku, která jí pomáhala sbalit věci.
Enisa měla jako vždy v ruce plyšáka, kterého dostala od Blaina. V podstatě ho nedala z ruky a nedokázala bez něho usnout.
"Tak jak se těšíš domů?" zeptal se Blaine arabsky.
"Moc, babička mi upekla bábovku," odpověděla mu dívka a Blaine se musel usmát.
"A přinesla jsem vám na ochutnání," vyndala Amina balíček, ve kterém byla zabalená bábovka.
"To jste nemusela," usmál se na ni Blaine a balíček si vzal.
"Určitě vám to přijde k chuti, navíc jste oba hubení," usmála se stará žena a Blaine v ní na chvíli viděl svojí vlastní babičku a to, jak se ho při každé návštěvě snažila vykrmit, protože se jí zdál příliš vyhublý.
"Děkujeme," usmál se na ni Kurt, jehož arabština se každý den zlepšovala a Kurt si byl jistý, že až se vrátí domů, bude schopný se už arabsky domluvit, což se mu bude hodit v nemocnici. Neměli tam žádného doktora, který by uměl mluvit arabsky.
"Bude se nám po tobě stýskat," pohladil Kurt malou Enisu po vláskách a pomohl jí se postavit.
Jak měla protézu teprve krátce, měla problémy s ní chodit, oba s Blainem věděli, že bude trvat, než si na protézu zvykne a bude s ní pohybovat stejně, jako pohybovala se svojí nohou, ale Enisa byla silná a šikovná holka a oba věděli, že to zvládne.
"Mně taky," objala Kurta holčička kolem boků.
"Ale brzy se za námi s babičkou zase přijdete podívat," usmál se na Enisu Blaine a sevřel dívku v náručí.
"Já vím," odpověděla mu anglicky a Blaine se usmál.
"Tak už pojď zlatíčko, venku na nás čeká sanitka, aby nás odvezla domů," usmála se Amina a chtěla Enisu chytnout za ruku.
"Odnesu ji," navrhl ihned Kurt a vzal Enisu do náručí. Ještě neměla dost síly na to, aby sama došla až ven. Amina jen přikývla a společně s Kurtem a Blainem se vydala ven před nemocnici.
"Nezlob babičku," dal Blaine Enise pusu na tvář, než ji Kurt postavil na zem.
"Nebudu," zavrtěla dívka hlavou a poté s babičkou vlezly do sanitky, která je měla odvézt domů.
Kurt s Blainem Enise mávali, dokud auto nezmizelo z dohledu a poté se vydali zpět do nemocnice.
"Bude to tady bez ní zvláštní."
"To máš pravdu," usmál se Blaine. "Ale ber to tak, že jsme jí zachránili život a umožnili, aby žila jako ostatní děti, to je přeci úžasné."
"Je. Za těch pár týdnů mi přirostla k srdci tak, že mi připadá, jako kdyby to byla moje vlastní dcera."
Blaine se na Kurta slabě usmál a sevřel jeho dlaň ve své. Přesně věděl, jak to Kurt myslel. I jemu Enisa přirostla strašně moc k srdci. Na chvíli si představil sebe, Kurta, Enisu a Lucy jako rodinu, rychle tu představu ale zaplašil, protože věděl, že tohle se nikdy nestane.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 13. prosince 2016 v 14:45 | Reagovat

Nebylo by to špatné kdyby to byla pravda na co myslel Blaine.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama