Love and War - 10.kapitola

23. ledna 2012 v 20:19 | Domík |  Love and War



Blaine stál opřený o dveře a pozoroval malou Enisu, jak se baví s babičkou a něčemu se hihňá. Nemohl uvěřit tomu, že už za dva dny ji pustí domů. Strašně mu přirostla k srdci.
"Však jí ještě uvidíme," ozval se Blainovi u ucha tichý hlas, který Blaina donutil usmát se.
"Já vím," odpověděl a otočil se, aby před sebou uviděl usmívajícího se Kurta.
Netušil, jak by přežil posledních pár dní, kdyby tu pro něho Kurt nebyl. Od smrti Leslie bylo všechno těžší. Blaine ztratil kamarádku, Henry milovanou manželku a nemocnice ztratila skvělou doktorku. Už sice přiletěl nový doktor a s ním ještě jedna zdravotní sestra, ale Leslie nahradit nemohl. Po profesionální stránce možná, po osobní však v žádném případě. Blaine nemohl tvrdit, že by byl doktor Salling nesympatický a nepříjemný, ale chybělo mu to, jak si vždycky mohl s Leslie o všem promluvit, jak ho vždycky rozesmála a zvedla mu náladu.
Před dvěma dny měli s Leslie v parčíku za nemocnicí poslední rozloučení, které naplánoval Kurt. Pokud si Blaine předtím nebyl jistý, že je do Kurta zamilovaný, tak ve chvíli kdy mu Kurt oznámil, že pro Leslie připravil poslední rozloučení, Blaine se mu podíval do těch jeho nádherných modrých očí a naprosto se v nich ztratil, tak si jistý byl.
"Blaine?" usmál se na něho Kurt a vytrhl Blaina z přemýšlení.
"Ano?" zeptal se kudrnatý doktor.
"Už několik dní nad něčím přemýšlím a nemůžu to dostat z hlavy. Je to asi bláznivé, ale napadlo mě, že když Enise pojišťovna tu protézu neproplatí, že bych jí to zaplatil já. Je to sice hodně peněz, ale nějak bych to zvládl."
Blaine zůstal na Kurta zírat s otevřenou pusou a když se rozhlédl a zjistil, že je nikdo nepozoruje, přitáhl si Kurta ke krátkému polibku.
"Myslel jsem, že jsi začal uvažovat o té doktořině," slabě se na něho usmál Blaine a odhrnul Kurtovi z tváře pramen neposlušných vlasů.
"Tohle je důležitější," pokrčil Kurt rameny a podíval se do místnosti, kde si malá Enisa povídala s babičkou a v náručí svírala plyšáka, kterého dostala od Blaina.
"Kurte, neměl by ses té doktořiny tak snadno vzdávat."
"Já se jí nevzdávám. Je spousta možností, jak jít studovat. Můžu si na to vzít půjčku."
"A nebo bychom mohli tu protézu zaplatit půl na půl. Můj doktorský plat tady je víc než slušný a ty budeš mít aspoň nějaké peníze našetřené na školu."
"Alyson tě zabije. Co její vysněný dům na předměstí?"
"Umožnit dítěti vést v podstatě normální život je mnohem důležitější, než si pořídit nějaký pitomý dům."
"Tvoje přítelkyně s tebou souhlasit nebude," zavrtěl Kurt hlavou a Blaine poznal, že tu nejde jen o tu protézu.
S Kurtem spolu o jejich vztahu vůbec nemluvili. Každý večer spolu usínali v jedné posteli, líbali se, když věděli, že je nikdo nevidí a trávili spolu všechen volný čas, ale ani jeden z nich nechtěl mluvit o tom, co bude, až se vrátí zpátky. Už jim zbýbali jen dva měsíce, než se Blaine vrátí do Ameriky za svojí přítelkyní a jejich malou dcerou.
Kurt si byl jistý, že kdyby neměli dítě, Blaine by od Alyson odešel, ale měli spolu malou dceru a té nemohl konkurovat. Nemohl a ani nechtěl. Nikdy by nemohl vzít dítěti tátu.
"Mojí přítelkyni nic jiného nezbyde, protože ona není ta, která ty peníze vydělává."
"Jak myslíš," usmál se nakonec Kurt a poté společně vešli do místnosti, kde malá Enisa nadšeně vypískla, když je uviděla a pověsila se Kurtovi kolem krku.
Mladý zdravotník si Enisu posadil na klín a s úsměvem poslouchal, jak mu odříkávala všechny anglické výrazy, které se už naučila a Kurt se jí snažil odpovídat arabsky. I kvůli té malé ve všech volných chvílích pilně studoval arabštinu, aby se tu mohl snáze domluvit.
Blaine si zatím odvedl stranou Aminu, které vysvětlil, že společně s Kurtem Enise zaplatí protézu. Stará žena se mu s pláčem vrhla kolem krku a pořád dokola mu děkovala. Že její malé holčičce zachránili život, že se o ni tak dobře starají a teď pro ni udělají ještě tohle.
Blaine s úsměvem odvedl starou ženu zpátky k židli, která stála u vnuččiny postele a pomohl jí se posadit. Amina už byla stará a Blaine měl strach, že za pár let umře a Enisa zůstane na všechno sama. Ale musel doufat, že tohle je ještě hodně daleko.
"Zůstaneš tu s nimi?" zeptal se Blaine Kurta, který přikývl.
"Jdeš pro kafe?"
"Taky. A musim Alyson odepsat na email, odkládám to už dva dny a nechci, aby mi sem volala."
"Dobře," znovu Kurt přikývl a začal Enise zaplétat copánky.
"Děkuju," usmála se na Kurta Amina.
"Neni zač," oplatil Kurt staré ženě úsměv.
"Jste dobrý muž," stiskla mu stará žena ruku a Kurt se podivil, jak silný stisk má.
Nevěděl, co by měl ženě odpovědět, zvlášť když jeho arabština byla pořád tak špatná, tak se jen usmál a vrátil se k zaplétání copánků.
Amina Kurta celou dobu upřeně pozorovala se slabým úsměvem na rtech.
"Máte nějaké děti?" zeptala se Kurta, který zavrtěl hlavou.
"O Enisu se ale staráte dobře, určitě z vás bude dobrý otec."
"Děkuju," usmál se Kurt a začal holčičku hladit po vláskách. Ta zavřela oči a pevně se k němu přitiskla.
Snažil se nedat na sobě znát, že je smutný, protože věděl, že sám nejspíš nikdy žádné děti mít nebude. To byla věc, která ho mrzela ze všeho nejvíc. Už jako malý snil o tom, že jednou bude mít spoustu dětí, ale pak si v pubertě uvědomil, že je gay a sny o šťastné rodině se rozplynuly.
Nikomu to neřekl, ani Blainovi ne, ale tak nějak doufal, že kdyby nenašli žádné Enisiny žijící příbuzné, tak by dívku adoptoval. Bylo by to nejspíš hodně složité a vlastně nevěděl, jestli by to vůbec bylo možné, ale chtěl, aby ta holčička měla život jako ostatní děti a Kurt věděl, že Amina ji ho dát nebude moci, protože byla chudá a stará a nebude se moci o Enisu tak dobře postarat. Ale pořád měla aspoň tu babičku, kdyby měla skočit někde v sirotčinci, tak by to bylo mnohem horší.
"Kurte?" zamumlala dívka ospale.
"Ano?"
"Mám tě ráda."
"Já tebe taky," pošeptal Enise do ucha a všiml si, že ho Amina pozoruje se zvláštním výrazem a slabým úsměvem na rtech.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama