Lost Without You

23. ledna 2012 v 18:57 | Domík |  Jednorázové povídky
Popis: Kurt je již několik let v kómatu, Blaine na něho však nedokáže zapomenout, nemůže bez něho žít
Postavy: Blaine, Karofsky, Kurt
Kategorie: AU, Oneshot Klaine, Dark, Deathfic
Přístupnost: Pro všechny

Upozornění: Povídka je deathfic, což znamená, že se zabývá smrtí. Někdo může v povídce zemřít a nebo se může nějaká postava se smrtí blízkého už vyrovnávat.

SOUČASNOST
Blaine seděl u Kurtovy postele a sledoval pípající přístroj, který byl jediným důkazem, že jeho životní láska stále žije. Zpočátku tu seděl celé dny a domů se chodil jen vysprchovat a vyspat. Chtěl tu být, až se probere, aby ho mohl chytit za ruku, povědět mu, že to všechno bude dobré, že je tu s ním. Ale Kurt se nikdy neprobudil.
Blainovi se znovu zaplnily oči slzami. Každý mu říkal, aby šel dál, aby už zapomněl, ale on to prostě nedokázal. Nebyl den, kdy by si nevzpomněl na ten osudný moment, kdy se mu celý život rozpadl mezi prsty.

MINULOST
"Kurte, počkej, neblázni, nech toho, zastav, chci se tě na něco zeptat," smál se Blaine na svého přítele, který mu utíkal po pódiu sem a tam.
"Tak se ptej," smál se Kurt, oběhl piano a plácl Blaina po zadku.
"Je to vážná věc," snažil se Blaine zachovat vážnou tvář, ale musel se smát. Kurt byl tak úžasně roztomilý, že měl chuť ho na místě ulíbat k smrti.
"Dobře," zastavil se poskakující Kurt před Blainem a čekal, co z jeho přítele vypadne.
"Kurte, víš, že dneska jsme spolu přesně 18 měsíců?" usmíval se na něho Blaine.
"Opravdu?" zatvářil se Kurt překvapeně, ale pak se začal smát.
"Samozřejmě že to vím! Proč myslíš, že jsem tě donutil přijet z vysoké o dva dny dřív a naplánoval jsem nám rande tady v posluchárně New Directions, kde jsme se poprvé políbili. Pamatuješ?" zasnil se Kurt.
"Na to se nedá zapomenout," usmál se Blaine a došel až ke Kurtovi.
"Šťastné výročí, lásko," usmál se Kurt a políbil ho.
"Kurte," usmál se na něho Blaine a odmlčel se.
"Bude to znít bláznivě, ale strašně moc tě miluju a proto," usmál se a klekl si na zem.
"Vezmeš si mě?" Kurt na Blaina zůstal zírat s otevřenou pusou. Byl naprosto zaskočený a i když v duchu stále dokola křičel ANO, nebyl schopný ze sebe dostat ani slovo. Oči se mu zalily slzami a podlomily se mu nohy, takže si klekl naproti Blainovi, který se na Kurta usmíval a čekal na odpověď.
"Ano!" dostal ze sebe nakonec Kurt, obejmul Blaina a hluboce ho políbil. Byl to jejich poslední polibek. Ani jeden z nich netušil, že je někdo sleduje, že viděl celou tuhle scénu a nahromadila se v něm všechna křivda, kterou podle něho utrpěl, když byl odmítnut. Karofsky pozoroval Blaina, který řekl Kurtovi, že na něho počká v autě a usmívající se Kurt v posluchárně osaměl.
"Opravdu si myslíš, že tě může udělat šťastným?" vylezl Karofsky zpoza závěsu, za kterým se schovával a sledoval Kurtův výraz, který se změnil ze šťastného a nadšeného ve vyděšený.
"Karofsky,..." zašeptal Kurt a sledoval hromotluka, jak se k němu blíží. Jako šelma vyhlížející svou oběť, která jen čeká na vhodnou chvíli, kdy zaútočí. A Karofsky zaútočil.
"Ty si myslíš, že tě jen tak nechám být s tímhle buzerantem? To teda nai náhodou, seš můj. Rozumíš? Můj! Patříme k sobě," mluvil ke Kurtovi, který vyděšeně couval.
"Kam si myslíš, že jdeš? Už mi nikam neutečeš, nikam!" zakřičel Karofsky a vrhl se na Kurta, který se snažil bránit, ale nebylo mu to nic platné. Když se Karofskymu konečně vyškubl a chtěl utéct pryč, Karofsky ho chytl za ruku, otočil ho k sobě a uhodil ho takovou silou, že Kurta shodil dolu z pódia. Ten dopadl bezvládně na zem, z hlavy mu vytékal pramínek krve.

SOUČASNOST
"Kdybych tě tam nikdy nenechal samotného," zašeptal Blaine už po miliónté za posledních pár let.
Za tři týdny to bude 7 let, co se to stalo a on o všechno přišel. 7 příšerných let, kdy se stal z úspěšného vysokoškoláka alkoholikem a člověkem neschopným poprat se s vlastním životem. Nejednou měl tendence spáchat sebevraždu, ale pořád tu byla naděje, i když s každým dnem menší a menší, že se Kurt jednou probudí a to i když sami doktoři řekli, že by to byl zázrak a Kurt by se na 99 % nevrátil stejný. Utrpěl silné poškození mozku a pokud by se probral, pravděpodobně by byl mentálně postižený. Ale nic z toho Blainovi nevadilo. Staral by se o něho ve dne v noci, protože v nitru by to byl stále jeho Kurt.
Znovu se podíval na pípající přístroj. Měl sto chutí ho odpojit. Nenáviděl zákony Spojených států za to, že příbuzní nemohou nechat odpojit někoho z rodiny od přístrojů, ani když není žádná šance, že by se osoba mohla znovu probrat. Kdyby prostě jenom vytáhl přístroj ze zásuvky, třeba by konečně mohl začít nový život. Bez neustálých vzpomínek, bez alkoholu připraveného u postele, aby se upil do bezvědomí pokaždý, když to na něho všechno padne.
Dva roky chodil k psychologovi, bral antidepresiva, ale nic, nic mu nemohlo pomoci. Kdysi dávno byl Blaine věřící, ale pak zjistil, že Bůh neexistuje. Protože kdyby existoval, nikdy by nenechal, aby se Kurtovi něco takového přihodilo.
Nešťastně praštil pěstí do madla postele. Byl ztracený a nedokázal najít cestu ke světlu. Propadal se hloubějí a hloubějí do temnoty. Vzdával to. Už neměl žádnou naději, neměl nic.

MINULOST
Seděl v soudní síni, Rachel ho pevně držela za ruku, sama byla v objetí Finna, který se jí snažil uklidnit, aby nebrečela a nedělala scény. Jen několik metrů od nich seděl ten hajzl, který mu všechno vzal a čekal na vynesení rozsudku. Burt Hummel k sobě pevně tiskl svou manželku a pohled stále upíral na člověka, který mu vzal jeho syna. Když do místnosti vešel soudce, celá soudní síň utichla a čekala, až začne číst rozsudek.
"Dne 25. října roku 2012 obžalovaný David Karofsky napadl Kurta Hummela a vážně ho poranil. Napadený je od té doby v kómatu a má minimální šance na to, že se ještě někdy probudí. Ctihodný soud prozkoumal výpovědi všech svědků a přihlédl k lékařským vyšetřením, které obžalovaný podsoupil. Vyšetřující lékaři dospěli k názoru, že je obžalovaný David Karofsky psychicky narušený jedinec a doporučili okamžitou hospitalizaci v psychiatrickém ústavu, kam obžalovaný vzápětí nastoupil a kde byl pod bedlivým dozorem lékařů, kteří konstatovali, že se jeho stav zlepšil, obžalovaný svých chyb lituje a dobrovolně se chce léčit. Soud příhlédl k tomu, že obžalovaný spolupracoval s policí a i když byl jeho čin krutý, tak to byla nehoda. Soud proto odsuzuje obžalovaného Davida Karofskyho za ublížení z nedbalosti na 5 let odnětí svobody, kdy bude odsouzený docházet na sezení k psychologovi."
Blainovi zněla slova soudce pořád a pořád dokola v hlavě, nedokázal je pochopit, nedokázal je vnímat. Jen zíral prázdným pohledem na Karofskyho, který se na něho otočil s vítězným úsměvem. V tu chvíli se ale Burt vymrštil ze židle, odstrčil stráž stojící u Karofskyho a začal ho mlátit.
"Ty sráči. Ty zkurvená svině! Vzal si mýho syna a odkráčíš si s tak směšným trestem? Tak to teda ne," křičel Burt, v tváři měl šílený výraz a nebýt několika policistů, kteří ho od Karofskyho odtrhli, byl by schopný ho ubít k smrti.

SOUČASNOST
Blaine si došel k automatu pro kávu a když přišel zpátky, znovu se posadil na židli ke Kurtově posteli. Všichni z nemocnice ho už znali a sestřičky ho ke Kurtovi pouštěly, i když nebyly návštěvní hodiny. Zpočátku ho museli nutit, aby se odešel domů aspoň vyspat, jednou ho musela vyvést ochranka, ale všem mu ho bylo strašně líto a snažili se mu vyjít vstříc, jak to jen šlo. Blaine si rukou prohrábl neupravené vlasy a chytil Kurta za ruku.
"Tak co ti zazpíváme dneska?" smutně se na něho usmál a druhou rukou ho pohladil po tváři.
"Kytaru jsem nechal doma, ale co třeba She's like the wind? Hříšnej tanec přeci zbožňuješ," díval se Blaine na Kurta a v hloubi duše stále věřil v nějakou jeho reakci, jakoukoli.

She's like the wind through my tree
She rides the night next to me
She leads me through moonlight
Only to burn me with the sun
She's taken my heart
But she doesn't know what she's done

Feel her breath on my face
Her body close to me
Can't look in her eyes
She's out of my league
Just a fool to believe
I have anything she needs
She's like the wind

Blaine se smutně usmíval na Kurta a plakal. Pro svou ztracenou lásku, pro křivdu že zatímco Kurt tady bezvládně leží a jeho tělo udržují při životě přístroje, tak Karofsky si běhá na svobodě, pro úlěvu, ve kterou doufal, že se jednou dostaví, ale ona nikdy nepřišla.


I look in the mirror and all I see
Is a young old man with only a dream
Am I just fooling myself
That she'll stop the pain
Living without her
I'd go insane

Feel her breath on my face
Her body close to me
Can't look in her eyes
She's out of my league
Just a fool to believe
I have anything she needs
She's like the wind

Blaine držel pevně Kurta za ruku, když zpíval a sledoval jeho obličej, který nejevil známky života. Dal by všechno na světě za to, kdyby mohl aspoň jednou, jednou jedinkrát vidět jeho úsměv, moci se s ním rozloučit, moci ho naposledy políbit. Blaine pohladil Kurta po tváři a všiml si slzy, která byla usazená v koutku oka a vzápětí stekla po Kurtově porcelánově bílé pleti. Blaine ihned přestal zpíval.
"Kurte?" zašeptal a Kurtova víčka se zachvěla, jako by se snažil otevřít oči.
"Bože můj, doktora, doktora!" zakřičel Blaine stále svírajíc Kurtovu dlaň ve své.
"Zavolejte rychle někdo doktora!" Když přiběhla sestra, okamžitě si všimla zrychlení tepu na monitoru a minutu po ní přiběhl sám doktor. Přesně ve chvíli, kdy vběhl do pokoje, se Kurtova hlava nepatrně pohnula. Během chvíle byl pokoj zaplněn lidmi z celé nemocnice, kteří s napětím sledovali zázrak, který se jim odehrával přímo před očima. Doktoři zatím sledovali Kurtlv pulz a každý nepatrný pohyb, který udělal.
"No tak, lásko, to zvládneš," šeptal Blaine a s nadějí v očích sledoval svého přítele, který nepatrně pootevřel rty.
"P...Pa...trick...Sw...ay...ayze...je...k...kus," zašeptal takřka neslyšelně s viditelnou námahou Kurt. Blaine ho stále držel za ruku a plakal.
"Ano, to je. Mám ti dál zpívat? Třeba Timě of my life? To je taky tvoje oblíbená," mluvil dále Blaine na Kurta, na něhož přes slzy už skoro neviděl. Kurt na souhlas nepatrně přikývl a Blaine začal zpívat. I když se zadrhával, všichni ho sledovali s úžasem.

I've had the time of my life
No I never felt this way before
Yes I swear it's the truth
And I owe it all to you
'Cause I've had the time of my life
And I've searched through every open door
'Til I found the truth
And I owe it all to you

Blainův hlas zaplnil celou místnost v nemocnici a Kurt se slabě usmál. Všichni stáli tiše kolem, poslouchali Blainův hlas a sledovali Kurta, který nepatrně hýbal ukazováčkem do rytmu. Když Blaine dozpíval, všicni začali tleskat a Kurt s námahou otevřel oči.
"B...Bl...B...Blaine...Bl...Blaine...Blaine," začal zmateně šeptat Kurt pořád dokola, protože hlasitý potlesk přítomných ho vyděsil. Doktor rychle všechny vyhnal ven, aby Kura nerozrušili ještě víc. Věděl, že prvních 48 hodin bude kritických a může se stát cokoli.
"Jsem tady, jsem tu," stiskl Blaine Kurtovu dlaň a když Kurtovy oči vyhledaly ty jeho, celý ubrečený se usmál.
"Myslel jsem, že už se nikdy neprobudíš," zašeptal a doktor začal Kurtovi vysvětlovat, co se stalo. Kurt ho poslouchal, ale pohledem visel celou dobu na Blainovi. Zamrkal až ve chvíli, kdy mu doktor oznámil, že byl v kómatu takřka 7 let. Kurt zavřel oči a tiše plakal.
"Kurte!" uslyšel známý hlas ode dveří a znovu otevřel oči. Mezi dveřmi stál Burt s Carol. Skoro by otce nepoznal. Strašně zestárl.
"T...ta...ti," zašeptal Kurt, Carol se hlasitě rozplakala a Burt zíral na svého syna, jehož hlas si myslel, že už nikdy neuslyší.

MINULOST
Blaine stál schovaný za stromem a v ruce držel zbraň. Dnes měli propustit Karofskyho z vězení. Za dobré chování si odseděl jen tři roky a tohle mu prostě nemohlo projít. Ruka se mu šíleně třásla, ale byl si jistý, že až Karofsky vyjde ven, tak bude mířit přesně. Ne nadarmo chodil poslední dva měsíce na střelnici. Pohled pevně upíral na bránu věznice a čekal, někdo ho ale chytil a zameno a prudce ho otočil. Blaine se tak lekl, že málem vystřelil. Byl to Finn.
"Zbláznil ses? Tohle nemůžeš udělat!" zaktřásl s Blainem, který se mu snažil vyškubnout.
"Tohle mu nemůže projít," zakřičel na něho Blaine.
"A tím že ho zastřelíš, tak vyřešíš co? Půjdeš na 20 let do vězení za úkladnou vraždu a když se Kurt probudí, co mu řekneš? Promiň, že jsem u toho nebyl, měl jsem na práci hnití ve vězení, protože jsem zastřelil někoho, kdo nestál ani za to, abych na něj plivl?"
"Tohle mu nesmí projít, prosím," zašeptal Blaine a stále se snažil se Finnovi vytrhnout.
"Všichni si nepřejeme nic jinýho, než aby toho bastarda někdo zprovodil z povrchu zemskýho, ale tohle nemůžeš udělat," dál svíral Blaina, který se pomalu přestával bránit a místo toho začal plakat.

SOUČASNOST
Všichni seděli v nemocnici před pokojem a čekali. Finn objímal spící Rachel, Carol spala v sedě na židli přikrytá Burtovou bundou a Burt s Blainem společně stáli u Kurtova pokoje a přes sklo sledovali, jak spí. Ani jeden se odtamtud nehodlal hnout, dokud neuplyne nejkritičtějších 48 hodin a oba si už přáli, aby to měli za sebou. Teď když se Kurt zázračně probral a vypadalo to podle testů, které udělali doktoři, že netrpí žádným trvalým počkozením, jen si nepamatuje několik posledních týdnů před tím, než ho Karofsky napadl.
"Určitě to zvládne, Je silnej, vždycky byl," promluvil Burt a Blaine přikývl. Potom co se Kurtovi stalo, se ti dva sblížili. Oba přišli o to nejdražší, co na světě měli a když se Burt dozvěděl, že Blaine předtím požádal Kurta o ruku, řekl Blainovi, že až se jeho syn probudí, uspořádá jim krásnou svatbu.
"Můj kluk se jen tak nevzdá," usmál se Blaine a sledoval pípající přístroj.

Všichni tam zůstali přes noc, ráno ale Finn musel jít do práce a Rachel odvézt děti do školky.
"Mám vám vyřídit, že na Kurta všichni myslí a drží palce," řekla Blainovi s Burtem a oba je obejmula.
"Děkuju," pohladil ji Burt po vlasech a dál sledoval svého syna, který se chvíli po odchodu Rachel probral.
Doktoři s ním zkoušeli, jestli se může hýbat a jak moc má ochablé svalstvo a i když zjistili, že bude Kurtovi trvat minimálně měsíc, než bude schopen zase chodit, tak to považovali za značný úspěch. Blaine byl celou dobu u toho a držel Kurta za ruku, odešel jen na hodinu a to aby se osprchoval a převlékl. Když se vrátil, byli tam Mercedes a Finn s Rachel, která přivedla i svoje dvě děti, aby je jejich strejdovi Kurtovi představila. Po několika letech se Blaine cítil šťatný a věřil, že je vše tak, jak má.
"Miluju tě. Věděl jsem, že to zvládneš," usmál se Blaine na Kurta.
"Já...tebe...víc,"odpověděl Kurt a když ho Blaine jemně políbil, usmál se.
Pro ten úsměv by byl Blaine schopen vraždit. Když Kurt usnul a všichni kromě něho a Burta odešli domů, sedli si společně ke Kurtovi posteli a povídali si. Neviděli se několik měsíců. Oba byli do rozhovoru tak zabraní, že si nevšimli, že se Kurtův tep změnil. Všimli si toho až ve chvíli, kdy začal monitor hlasitě pípat a přiběhl doktor.
"Ztrácíme ho," zakřičel a sestra mu ihned podávala resuscitátor. Burt s Blainem odsoupili od postele a sledovali, jak se sestra s dvěma doktory pokoušejí Kurta znovu oživit.
"Všichni ustupte," zakřičel doktor, sestra vyhrnula Kurtovi pyžamo a doktor mu dal šok. Tlukot srdce byl ale stále pomalejší, až se nakonec zastavil. Přivést Kurta k životu se pokoušeli ještě několik minut, až je zastavil Burt.
"Byl jeho čas," promluvil potichu a doktor jen přikývl. Blaine se díval se slzami v očích na Kurta a věděl, že ho bude milovat navždy. Taky ale věděl, že teď konečně může jít dál.

 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 keishatko keishatko | Web | 11. února 2012 v 23:55 | Reagovat

*nedokáže zastaviť plač* to bolo tak nechutne smutné...ten koniec bol hrozný...prečo som to tušila?...kriste ja nenávidím badendy...fakt to bolo krásne napísané..nádhera, ale tak sakrametsky smutné

2 Domík Domík | Web | 12. února 2012 v 10:27 | Reagovat

Děkuju moc :) Když jsem povídku takřka rok zpátky psala, měla jsem několik scénářů, jak by to mohlo skončit. Tenhle byl ještě jeden z těch nejlepší, napadlo mě, že by si Kurt na Blaine nemusel ani pamatovat :D

3 LeNa LeNa | 31. července 2012 v 21:40 | Reagovat

Přečteno jak se říká "na jeden nádech" naprosto mě to dostalo <3

4 Domík Domík | Web | 1. srpna 2012 v 8:55 | Reagovat

[3]: Děkuju, to jsem ráda :)

5 Káťule Káťule | Web | 27. září 2012 v 17:22 | Reagovat

no, teď abych si honem přečetla něco míň depresivního... krásně napsaný, ale tak smutný...

6 Anka Anka | 16. listopadu 2012 v 19:32 | Reagovat

:'((( Skvělá povídky ,ale ted následuje aspon hodinka pláče..:DD

7 Karin Karin | 5. prosince 2016 v 17:47 | Reagovat

Krásna ani mě nenapadlo že by umřel.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama