Likes Girls

23. ledna 2012 v 19:40 | Domík |  Jednorázové povídky

POPIS: Můžete v sobě své pravé já potlačovat sebevíc, ale jednou stejně vypluje na povrch. Povídka respektuje seriálovou linii po díl 2x18
POSTAVY: Brittany, Santana, rodiče Santany
KATEGORIE: Songfic, H/C, Fluff
PŘÍSTUPNOST: Pro všechny



Zrovna otevřela dveře do obýváku, kde se rodiče dívali na zprávy a když uviděla líbající se lesbický pár, který si právě řekl své ano, musela se usmát.
"V Alabamě dnes vstoupilo v platnost legální uzavíraní registovaného partnerství mezi homosexuálními páry. Po celém státě se dnes nechaly registrovat desítky párů, které na tuto příležitost čekaly mnohdy i několik desítek let..." V televizi se objevil záběr na dva staré muže, který si vyměňovali prstýnky a oběma jim tekli slzy.
"Mark Crooney a Adam Harrison spolu žijí už 42 let. Oba jsou v důchodu a ani jeden z nich nevěřil, že se někdy dožijí toho, že si budou moci veřejně říci svoje ano. A stejně jako oni tomu nevěřily i další páry, které si dnes řekly své ano nebo si ho již brzy řeknou. Alabama se počínaje dneškem přiřadila mezi 32 států, které povolily uzavírání registrovaného partnerství mezi homosexuálními páry."
"Nemůžu tomu uvěřit, pořád tomu nemůžu uvěřit! Teď můžu konečně požádat svou přítelkyni o ruku a skutečně si ji budu moci vzít," plakala v záběru mladá dívka štěstím.
"Po Alabamě mohou brzy následovat další státy. Registrované partneství se momentálně projednává v Ohiu a Jižní Karolíně. Pro CBC Ashley Moorey."
"To je odporný, všechny tyhle zvířata by měli vykastrovat," znechuceně sledoval pan Lopez televizní obrazovku. Santaně zmrzl úsměv na rtech. S ohromnou bolestí v očích se podívala na svého otce, protože věděla, že když by se dozvěděl pravdu, už by dál nebyla jeho dcerou.
"Léčit by je měli!" Bouchl rozčíleně do stolu a když si všiml Santany stojí ve dveřích, jak se na něho dívá, ohradil se.
"No co se na mě tak díváš? Tobě snad nepřijde pohled na muckající se chlapy nechutný?"
"Ne, ve skutečnosti mi to přijde dost rajcovní," odsekla mu a šla si do kuchyně pro něco k pití, zatímco ji její otec zavalil palbou urážek a výčitek typu "Ty snad ani nemůžeš být moje dcera" "Měla by ses jí léčit" "Rovnou se jdi k těm teplajzníkům přidat, když se ti to tak líbí."
Měla sto chutí na něho zakřičet, že ona sama je jednou z těch "teplajzníků" a že díky němu to v sobě potlačovala tak dlouho, až od sebe odehnala člověka, kterého milovala. Kousnula se do rtu, aby mu něco neodpověděla. Místo slov jen zavrtěla hlavou a zůstala stát ke svému otci zády, aby neviděl slzy deroucí se jí do očí.
Se sklenicí vody rychle prošla kolem něho, aby neviděl, že pláče a když došla k sobě do pokoje, rychle za sebou zabouchla dveře. Už to dál nesnesla. Chtěla být statečná, všem ukázat, že je pyšná na to, kým je, protože na to pyšná byla. Byla zamilovaná do nejkrásnější osoby na světě a nic si nepřála tolik, jak moci se s ní procházet po ulici a všem se chlubit, že tahle blondýnka je její přítelkyně. Ale to nemohla. Ne jenom kvůli otci. Brittany ji nechtěla. Měla spoustu šancí a když konečně sebrala veškerou odvahu, už bylo pozdě. Opravdu ale bylo tak pozdě?
Zapnula notebook a pustila si píseň, kterou poslouchala posledních pár dní stále a stále dokola. Možná by to mohla zkusit. Dát si poslední šanci. Věděla, že dokáže bojovat, když ona bude po jejím boku, aby ji podržela.

Celou zkoušku sboru byla nesoustředěná a pohledem stále visela na Brittany, která každou chvíli něco se smíchem šeptala do ucha Artiemu. Když ty dva viděla spolu, rvalo jí to srdce. Připadala si, jako kdyby ji někdo kradl část ji samotné. Tak dlouho byly nejlepší kamarádky, trávily spolu každý den ve škole a většinou i po škole. Mohla ji zavolat ve dvě ráno a věděla, že se Brittany nebude zlobit. Tohle všechno se ale změnilo, když ji odmítla. To pravé přátelství mezi nimi zmizelo. Už tam nebyla ta bezmezná důvěra, jemné a nenápadné dotyky. Teď kolem sebe kroužily a pomalu se ani nepozdravily. A Santaně to lámalo srdce. Protože kdyby měla Brittany ztratit natrvalo i jako kamarádku, tak by to nezvádla.
Když zkouška sboru konečně skončila a Rachel jim předvedla své třetí připravené číslo na národní kolo, konečně se mohli rozejít domů. Brittany společně s Artiem zamířili ke dveřím, ale Santana je zastavila.
"Můžu s tebou chvíli mluvit?" Smutně se usmála na Brittany a na Artieho se ani nepodívala. Blondýnka přikývla a když všichni odešli, zůstali v místnosti jen oni tři.
"O samotě," otočila se na Artieho, kterého propalovala pohledem.
"Dobře, počkám na tebe venku?" Usmál se na Brittany a pohladil ji po ruce. Santana rychle odvrátila pohled a když konečně odjel pryč, posadila se ke klavíru a začala potichu hrát.
"Chybíš mi," smutně se usmála, pohled upřený do země.
"Taky mi chybíš. Co se to stalo? Už spolu vůbec nemluvíme," Brittany se smutně posadila vedle ní.
"Nevím," zašeptala Santana a zhluboka se nadechla.
"Omlouvám se, že jsem na tebe pořád tak hnusná. Já-já jenom prostě nedokážu vystát ten pocit, že pokaždé když se na tebe podívám, zlomí mi to srdce."
Brittany mlčela. Tiše seděla vedle Santany a poslouchala, jak potichu hraje na klavír ji neznámou píseň.
"Vím, že jsi teď s Artiem, jen jsem ti chtěla říct, že...," konečně vzhlédla od klavíru a podívala se Brittany upřeně do očí.
"...já tu pro tebe i tak pořád budu. A vždycky na tebe budu čekat." Přestala hrát melodii a jemně chytila Brittany za ruku.
"Jsi moje všechno, Britt. Já bez tebe prostě nemůžu žít."
"Ani já bez tebe," usmála se na ni Brittany a poté jí položila hlavu na rameno. Santana pustila její dlaň a znovu začala hrát, tentokrát k hudbě přidala i svůj zpěv.

For you, there'll be no more crying,
For you, the sun will be shining,
And I feel that when I'm with you,
It's alright, I know it's right

To you, I'll give the world
to you, I'll never be cold
'Cause I feel that when I'm with you,
It's alright, I know it's right.

Pevně sevřela víčka, aby zabránila slzám, které se jí draly do očí, stékat ji po dvářích. Ať se ale snažila sebevíc, brzy měla od slz smáčenou celou tvář. Brittany ji tiše poslouchala, hlavu měla stále položenou na Santanině rameni.

And the songbirds are singing,
Like they know the score,
And I love you, I love you, I love you,
Like never before.

Santana se odmlčela, ale dál pokračovala ve hraní. Trochu pootočila hlavu a uviděla, že Brittany taky pláče. Smutně se na ni usmála a pokračovala ve zpěvu.

And I wish you all the love in the world,
But most of all, I wish it from myself.

And the songbirds keep singing,
Like they know the score,
And I love you, I love you, I love you,
Like never before, like never before.

Když dozpívávala poslední sloku, Brittany se k ní přidala. Nepamatovala si sice všechna slova, ale když zpívala část "And I love you, I love you, I love you, like never before, like never before," její pohled se vpil do pohledu černovlásky, kterou Britt ještě nikdy předtím neviděla tak zranitelnou. Poté co Santana dohrála, vedle sebe ještě chvíli tiše seděly, až blondýnka pevně sevřela její dlaň ve své.
"Už musím jít," omluvně se na Santanu podívala a ta přikývla.
"Já vím, Artie na tebe čeká."
Brittany ještě pár vteřin svírala její dlaň ve své, načež se zvedla a pomalu zamířila ke dveřím, kde se zastavila a otočila se na černovlásku, která stále seděla u klavíru a tiše plakala.
"Vždycky jsem obdivovala, jak jsi silná, ale nikdy jsem netušila že tak moc," jemně se na ni usmála a když procházela mezi dveřmi, tak plakala. A plakala celou cestu po chodbě a před školou se schoulila do Artieho náruče, který ji bez otázek pevně objal a snažil se ji ukonejšit.

Beze slova sáhla po ovladači a vypnula televizi. Než se její otec vzmohl na jakékoli protesty, rázně ho umlčela pohybem ruky a poté zavolala do obýváku i svojí matku, která v kuchyni vařila večeři. Santana si sedla naproti nim do křesla a zhluboka se nadechla.
"Chci vám něco říct a nepřerušujte mě, prosím. Bojovala jsem s tím několik let ve snaze to potlačit a dokázat si, že tohle nemusím být já, že já taková nejsem. Vždycky jsem snila o tom, že se jednou vdám za nějakého vlivného boháče, porodim mu tak jedno dítě, abych si moc nezničila postavu a budu si žít šťastně až do smrti. Tahle pohádka se pro mě poprvé začala rozpadat ve čtrnácti." Když si vzpomněla, jak poprvé uviděla Brittany, musela se usmát.
//Flashback
"Ahoj, nevíš prosím, kde je učebna chemiky?" Chytila ji nějaká dívka za loket a zmateně se rozhlížela kolem sebe.
"Učebna čeho?" Povytáhla Santana zaraženě obočí.
"Chemiky. "Dělají se tam různé pokusy a tak. Na staré škole jsme dokonce dělali nějaký experiment, při kterém učitelce shořelo obočí," zasmála se při té vzpomínce. Když Santana uslyšela ten krásný smích, konečně se na dívku pořádně podívala. Celá ztuhla a v žaludku ucítila podivné, ale příjmené zachvění.
"Taky tu děláme experimenty. Pojď, odvedu tě tam," usmála se na blondýnku, která ji vzápětí chytila za ruku. Santana nic nenamítala, nikdy necítila tak příjemný pocit, který po jejím dotyku projel černovlásčiným tělem.
"Mimochodem, já jsem Santana," usmála se.
"Brittany."
Flashback//
"Tenkrát jsem poprvé pocítila, že jsem jiná, že nejsem jako ostatní holky, i když jsem se opravdu snažila se tak chovat a být stejná jako jsou ony."
"O čem to mluvíš?" Zamračil se její otec, ale paní Lopez ho bezhlasně umlčela, když mu položila ruku na koleno a zavrtěla hlavou.
"Opravdu, opravdu moc jsem se snažila to změnit. Zkoušela jsem to tak dlouho, až jsem sama pomalu uvěřila, že taková skutečně jsem, že jsem normální jako ostatní. Ale myslím, že své pravé já člověk nemůže potlačovat navždycky. Jednou to prostě muselo vybublat na povrch. A vybublalo. Snažila jsem se, opravdu jsem se snažila, ale nemůžu s tím nic dělat, taková prostě jsem," rozplakala se a odvrátila od svých rodičů pohled. Na malý okamžik se odmlčela a poté pokračovala.
"Věděla jsem to už tenkrát ve čtrnácti. Hned jak jsem ji poprvé uviděla. Když se poprvé usmála a já pocítila ten zvláštní pocit, který zažívám pokaždé, když mi je nablízku." Zhluboka se nadechla a poté si rozepla mikinu a odhalilo tričko s nápisem "Likes girls."
"Co to má sakra znamenat?" Zakřičel její otec.
"Santano, zlato, co tím chceš říct?" Zmateně ji sledovala její matka.
"Chci tím říct, že jsem na holky. Snažila jsem se to změnit, protože vím, jak táta tyhle lidi nenávidí a je mi jasný, že mě s největší pravděpodobností pošle na léčení, ale já prostě nemůžu dál," hlasitě vzlykla.
"Přijde mi, ža každou minutou mě to lhaní všem kolem mě víc a víc ubíjí, sžírá mě to zevnitř a mám pocit, že brzi vybuchnu. Už prostě nemůžu dál," zašeptala a schoulila se v křesle do klubíčka.
"Ach zlatíčko," vstala její matka a pevně svou dceru sevřela v náručí.
"Tohle snad není možný, moje vlastní dcera. Co jsem komu...," začal mluvit pan Lopez, jeho manželka ho ale rázně umlčela.
"Buď ticho. Nevidíš, čim si ta holka prochází? A to částečně kvůli tobě! Ty tvoje nekonečný homofobní kecy. Víš, jak jí muselo být?"
"Tak, jak jí být mělo! Tohle není normální!"
"Jak můžeš tohle vůbec pronýst nahlas? Je to tvoje dcera proboha!" Zklamaně sledovala svého manžela, kterého nepoznávala.
"To na tom nic nemění."
"Naopak, to mění úplně všechno. Ještě dnes zavolám psychologovi."
"Já nechci k psychologovi," potichu řekla Santana, která se třásla své matce v náručí.
"Šššš. To bude dobré. Pomůže ti se s tím vším vyrovnat. Stejně tak i tátovi," utěšovala svou dceru, která se po těchto slovech přestala tolik třást.
"Děkuju, mami."
"Za co? Jsi přeci moje dcera a já tě budu milovat, ať si jednou domů přivedeš kluka nebo holku. Pořád budeš moje milovaná holčička," pohladila svou dceru po vlasech a ta konečně přestala plakat.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 °Em° °Em° | Web | 23. ledna 2012 v 19:45 | Reagovat

Máš moc pěkný blog.:)

2 domiiik-fanfiction domiiik-fanfiction | 24. ledna 2012 v 10:49 | Reagovat

Díky moc :)

3 Justinka Justinka | Web | 2. února 2012 v 21:16 | Reagovat

Drsný začátek, milý flashback a šťastný konec! Tak tahle se mi tedy líbila! Jen tak dál. Musí to být neskutečně těžké a všichni, kteří to dokážou přiznat sobě i světu zasluhují obdiv:-)

PS: V 311 to bylo zase staré dobré Glee a Blaine v té první písničce nebyl ani slizkej:DDD Santana byla skvělá v Smooth Criminal. A Artie byl skvěle bojovný a v té jeho fantazii se mi hodně líbil!

4 Domík Domík | Web | 5. února 2012 v 18:24 | Reagovat

[3]: Díky moc :) Je to těžké přiznat si to, ale když má člověk někoho rád, stojí to za to :)

Jo, 3x11 byl super díl, moc se mi líbil a Smooth Criminal poslouchám pořád dokola :D

5 LeNa LeNa | 31. července 2012 v 22:23 | Reagovat

Santana na konci přestala plakat a já začala :) moc hezky napsané

6 Domík Domík | Web | 1. srpna 2012 v 8:56 | Reagovat

[5]: Díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama