I'm Here For You - 6. - 10. kapitola

23. ledna 2012 v 23:49 | Domík |  I'm Here For You



6. KAPITOLA
Od rána oba nemysleli na nic jiného, než aby už byl večer. Kurt skoro celou noc nespal, prostě nemohl usnout, jak moc se těšil a také z důvodu, protože byl strašně nervózní, že se určitě něco pokazí a Blainovi se ta píseň nebude líbit. Na uklidnění musel zavolat Mercedes, která ho jako vždy rozesmála. Byl rád, že má tak skvělou kamarádku, která ho podporovala a nevyčítala mu, že odešel z McKinley. Dokonce mu schválila i výběr písně a když jí kousek zazpíval, tak mu řekla, že by se do něj po tomhle Blaine musel zamilovat, i kdyby nebyl gay.

Zatímco Kurt telefonoval s Mercedes, Blaine se snažil dostat do sebe nějaké jídlo, ale byl tak nervózní, že nebyl schopen nic pozřít. Dokonce měl problém si i vyčistit zuby, jak moc se mu klepala ruka. Takhle nervózní nebyl ani tenkrát ve Španělsku, když ho čekalo jeho poprvé. A s Kurtem přitom měl jen jít na ples. Nic víc. Zazvonil mu telefon a když si přečetl příchozí smsku od Wese, musel se skutečně usmát. Večer budou ples zahajovat Slavíci již tradičně písní a Blaine s Kurtem byli pověřeni hlavními sóly. Mělo to být vůbec první Kurtovo sólo. Blaine ostatní podezříval, že mu ho dali jen z důvodu, o čem se v písni zpívalo. I celou píseň jako by Slavíci vybrali schválně. Ale za zlé jim to neměl. Vzpomněl si na jejich první společnou píseň Baby it's cold outside, která způsobila to, že se do Kurta zamiloval. Ozvalo se zaťukání na dveře.
"Moment," zavolal Blaine a rychle na sebe hodil tričko, aby nešel otevřít jenom v trenkách.
"Tak jak se těšíš na večer hrdličko?" zazubil se na něj Dave opírající se o dveře.
"Neříkej mi hrdličko," zamračil se Blaine, zlobit se na něho ve skutečnosti ale nedokázal.
"Už se připravuješ?"
"Proč bych se měl připravovat? Zazpívám to úžasně i bez přípravy," nahodil Blaine hollywoodský úsměv a Dave ho poplácal po rameni.
"Tak tam hlavně ve vší úžasnosti nenastup v trenkách, buď tak hodný. Kurta by si tím sice jistě dostal, ale věř tomu nebo ne, my ostatní na tvůj zadek zvědaví nejsme."
"Protože mi ho závidíte," zasmál se Blaine.

Kurt se na sebe podíval do zrcadla a znovu si přečetl smsku od Mercedes. Hodně štěstí porcelánku, stálo v ní a on se musel usmát. Když si to přečetl, úplně se mu zastesklo po staré škole a trenérce Sylvesterové. Ale dnešek nebyl čas na smutnění, čekal ho ples a stím spojené jeho první sólo, na které se strašně těšil. Zkoušel si ho před zrcadlem celé odpoledne a byl si jistý, že všem vytře zrak.
"Připraven?" ozvalo se zaťukání na dveře a do pokoje následně vstoupil Blaine.
"Připraven," usmál se na něho Kurt, chytl se Blaina za ruku a společně se vydali na jejich velký večer.

"Vítám vás všechny na Dalton Academy a na našem již 23. plese, který již tradičně zahajují naši Slavíci," uvítal všechny ředitel školy a poté odešel z pódia. Všichni byli usazeni u svých stolů, jen několik chlapců čekalo na pódiu, až začně hrát hudba. Když hudba zaplnila sál, začali všichni společně zpívat.

Baby if you've got to go away
I don't think
I can take the pain
Won't you stay another day
Oh, don't leave me alone like this
Don't say it's the final kiss
Won't you stay another day

Všichni zpívající chlapce pozorovali s pýchou a nadšením. Rodiče své syny natáčeli na kamery a sálem blýskal jeden foťák za druhým. Když dozpíval sbor společnou sloku, předstoupil přede všechny Blaine, který začal zpívat svoje sólo.

Don't you know
We've come too far now
Just to go
And try to throw it all away
Thought I heard you say
You love me
That your love was gonna be here to stay
I've only just begun
To know you
All I can say is
Won't you stay just one more day

Když Blaine dozpíval svou sloku, několik lidí začalo nadšeně tleskat. Sólo bylo znovu vystřídáno celým sborem a většina přítelkyň zpívajících chlapců nechápala, jak mohou s takovým citem zazpívat tak pěkou milostnou píseň.

Baby if you've got to go away
I don't think
I can take the pain
Won't you stay another day
Oh, don't leave me alone like this
Don't say it's the final kiss
Won't you stay another day

Když začal zpívat Blaine své sólo, publikum tleskalo, když však začal zpíval Kurt, všichni v sále oněměli a sledovali drobného zpívajícího chlapce, jehož hlas zaplnil celý sál a všechny naprosto pohltil.

I touch your face while you are sleeping
And hold your hand
Don't understend what's going on
Good times we had return
To haunt me
Though it's for you
All that I do seem to be wrong

Na poslední sloku se ke Kurtovi připojil Blaine a na konci i všichni Slavíci.

Baby if you've got to go away
I don't think
I can take the pain
Won't you stay another day
Oh, don't leave me alone like this
Don't say it's the final kiss
Won't you stay another day

Když dozpívali, všichni začali nadšeně tleskat. Kurt s Blainem ale nadšený potlesk nevnímali. Oni tu byli jen jeden pro druhého. Celou dobu když zpívali, se do sebe vpíjeli pohledy plnými lásky, která během jejich zpěvu obletěla celým sálem. Některé z dívek dokonce musely vytáhnout kapesníky, když slyšely zpívající chlapce. Byli úžasní a celý sbor měl jasno v tom, kdo bude zpívat sólo na regionálkách.

7. KAPITOLA
Ples probíhal skvěle. Všichni se bavili. Tančili a Slavíci si při tanci i prozpěvovali. Jen Kurt se pořád ohlížel na kapelu a nervózně čekal, kdy už začnou hrát nějaké ploužáky. A teď nemyslel valčík, který byl nucen absolvovat s Wesovou sestrou, před kterou ho Blaine nedokázal uchránit. Byl si naprosto jistý, že z toho tance bude mít doživotní trauma. Nikdy předtím neviděl nikoho, kdo by měl takový hudební hluch a pohybové nadání v mínusových hranicích. Ani Finn netančil tak příšerně. I když byla pravda, že valčík ho nikdy tančit neviděl. A doufal, že ani neuvidí.
"Tak dámy a pánové, teď trochu zpomalím," usmál se DJ a pustil tam první pomalou píseň. Kurt se posadil a hledal Blaina, který ale nebyl nikde k nalezení, místo toho zahlédl Wesovu sestru, která si to kráčela směrem k němu, takže se rychle zvedl a takřka utekl na záchod, kam doufal, že za ním Sarah nepřijde. Pro jistotu se ale schoval i do kabinky, kde byl rozhodnut počkat, dokud píseň neskončí.
"Tak mi Kelly vyčetla, že se na ni nikdy nedívám tak, jako se dívá Blaine na Kurta, no věřil bys tomu?" uslyšel Kurt Davidův hlas.
"Nikdy jí nesvlíkáš pohledem na jevišti, když zpíváš?" zasmál se Wes. Kurt stál v kabince tiše jako myška. Kdyby teď vylezl ven, vypadalo by to blbě. Tak mu nezbývalo než doufat, že někdo nepřijde a neotevře dveře od kabinky, ve které se schovával.
"Většinou k tomu používám ruce," zasmál se David.
"Všiml sis, jak moje ségra jede po Kurtovi? Chtěl jsem jí říct, že je gay, ale když ona je tak vtipná, že jsem se nedokázal připravit o tu zábavu. Teď se mě dokonce ptala, abych se šel podívat, jestli Kurt není na záchodě, budu ji muset zklamat," oba se začali smát, pak Kurt slyšel, jak si po dokokání potřeby myjí ruce a nakonec slyšel i bouchnutí dveří.
"Blaine mě svlíká pohledem?" zopakoval si Kurt Davidovu poznámku. Z té představy mu až zatrnulo v podbříšku. Opatrně otevřel dveře a když zjistil, že jsou záchody prázdné, opatrně vylezl ven a šel hledat Blaina. Nikde ho neviděl a zrovna začala hrát píseň, která měla být jejich. Smutně si sedl na židli a pozorval tancující páry na parketu, když v tom se před něho postavil Blaine.
"Už jsem myslel, že tě unesla Sarah," usmál se.
"To naštěstí ne. Smím prosit?" postavil se Kurt.
"S radostí," usmál se Blaine, chytil Kurta za ruku a odvedl ho na parket.
"Ještě že je ta píseň tak dlouhá," usmál se Kurt a opřel se hlavou Blainovi o rameno. Ten se přitáhl co nejblíž. Jednou rukou se drželi, prsty měli propleté a druhou rukou Blaine hladil Kurta po zádech. Pohledů některých rodičů si nevšímal. Momentálně mu byli všichni a všechno ukradené. Jediné na čem záleželo, byl Kurt.
"Proč?" zeptal se Blaine zvědavě a zaposlouchal se do slov hrající písně Far away od Nickelback.
"Ta je krásná, nemyslíš?"
"To je," odpověděl Kurt a potichu ji Blainovi začal zpívat do ucha.

On my knees, I'll ask
Last chance for one last dance
'Cause with you, I'd withstand
All of hell to hold your hand
I'd give it all
I'd give for us
Give anything but I won't give up
'Cause you know,
you know, you know

Kurt se odmlčel a zastavil se. Díval se Blainovi do očí a usmíval se.
"Musíš mi zpívat častěji," usmál se Blaine a stiskl Kurtovu dlaň pevněji.
"Kdykoli budeš chtít," usmál se Kurt, znovu začali tančit a on pokračoval ve zpěvu.

I wanted
I wanted you to stay
'Cause I needed
I need to hear you say
That I love you
I have loved you all along
And I forgive you
For being away for far too long
So keep breathing
'Cause I'm not leaving you anymore
believe it
Hold on to me and, never let me go
So keep breathing
'Cause I'm not leaving you anymore
believe it
Hold on to me and, never let me go

Blaine si přitáhl Kurta ještě blíž, hladil ho ve vlasech a musel se usmát, když si všiml Davidovi přítelkyně, která je sledovala s dojetím.
"Nikdy tě nenechám jít," pošeptal Kurtovi do ucha, kdy píseň skončila a začala hrát jiná, zatímco oni stáli na parketu a drželi se pevně v objetí.
"To doufám," usmál se Kurt. Blaine se od něho trochu odtáhl a pohladil ho po tváři.
"Ani nevíš, jak dlouho jsem tě hledal."
"Ani nevíš, jak jsem rád, že jsi mě našel," usmál se Kurt a jeho pohled padl na Blainovi rty. Tak moc ho chtěl políbit. Blaine si všechno přečetl v Kurtových očích, v těch jeho nádherných očí, ze kterých čišela láska, přitáhl si ho k sobě a jemně ho políbil, aby ho nevyplašil. Celým Kurtovým tělem proběhlo zachvění a když se Blaine chystal odtáhnout, Kurt ho nepustil. Objal ho kolem krku a znovu ho políbil. Nejdřív opatrně, jemně přejel Blainovi přes ty, ten je pootevřel a vpustil Kurta dovnitř. Když se jejich jazyky propletly, zapomněli, kde jsou a hudba hrála jen pro ně dva.
"Proč jsi mi ty debile neřekl, že je teplej?" vyrušil je hlas ozývající se blízko nich, který patřil Sarah. Oba se rozesmáli a když otevřeli oči a uviděli, že je sleduje třetina sálu, tak znervózněli.
"Uhm, konec představení," usmál se Blaine a ruku v ruce si s Kurtem odešli sednout ke stolu.
"Všichni mi dlužíte dvacek babek," ozval se najednou Billy.
"Prosím?" podíval se Blaine na Billyho a poté na Wese s Davidem, kteří dělali, že v místnosti vůbec nejsou.
"Já je zabiju," zamumlal Blaine, ale když ho Kurt políbil na ušní lalůček, na veškeré vraždění okamžitě zapomněl.

8. KAPITOLA
Blaine se nervózně držel Kurta za ruku a díval se ven z okna autobusu.
"Opravdu jim to nebude vadit, když tam přijdu s tebou?"
"Určitě ne," usmál se na něho povzbudivě Kurt a pohladil ho po ruce. Pořád nemohl uvěřit, že od plesu uběhl už týden. Připadalo mu to jako včera. Stále cítil Blainovi rty na svých, ten první skutečný polibek. Nikdy se mu ani nesnilo, že by mohl mít takové štěstí. A teď se držel s Blainem za ruku, jeli ke Kurtovi domů a Kurt ho všem mohl představit jako svého přítele. Taky byl nervózní z toho, až tátovi oznámí, že si našel prvního kluka. Neměl tušení, jak na to zareaguje, ale jeho jistotou byla Carol, které to oznámil do telefonu, protože už to prostě nevydržel. A byl si jistý, že pokud už tátovi něco nenaznačila, tak tu bude i tak jako morální posila, aby ho případně uklidnila a on nevyšiloval. Trochu se vyděsil při představě, že by byl taťka schopen udělat Blainovi výslech ohledně toho, jaké má známky ve škole a co dělají jeho rodiče za práci, ale i v tomto spolíhal na Carol. A taky na to že tam budou všichni jeho přátelé z McKinley, takže se Burt bude chovat slušně.
"Tak už jsme tady," usmál se Kurt a ukázal na zastávku, ke které přijížděli. Blaine jen přikývl a když autobus zastavil, ruku v ruce z něho vystoupili.
"No konečně," uslyšeli za sebou smích a následně byl Kurt málem povalen na zem, když ho Mercedes objala.
"Kyslík," zaúpěl Kurt se smíchem.
"Mercedes, tohle je Blaine. Blaine, Mercedes," usmál se Kurt a představil je.
"Rád tě poznávám, už jsem o tobě slyšel tolik, že jsem se nemohl dočkat, až mi tě Kurt představí naživo," usmál se Blaine.
"Nápodbně," zazubila se na něho Mercedes.
"Už jsem skoro nevěřila, že jsi skutečný," smála se Mercedes, chytila Kurta z jedné strany, Blaina z druhé a vedla je směrem ke Kurtovi.
"Všichni už tam jsou, je to tam naprostý blázinec. A jak jsem říkala, hraj překvapeného, dělej, že o žádném překvapení nic nevíš, ostatní by mě přerazili, když by se dozvěděli, že jsem ti to vyzvonila."
"Spolehni se, zlato," usmál se na ni Kurt.
"Takže Blaine," mrkla na něho Mercedes a Kurt jen zaúpěl, protože mu bylo jisté, co bude následovat.
"Budeš tady na Kurta hodnej, je ti to jasný? Jinak ti vlastnoručně nakopu ten tvůj pěknej bílej zadek." Blaine se zatvářil zděšeně, ale pak se usmál a přikývl.
"Nikdy bych neudělal úmyslně nic, co by mu mohlo ublížit."
"Tak se mi to líbí. A teď se hlavně nelekněte," usmála se, když došli ke Kurtovi domů a Mercedes otevřela dveře.
"Překvapení!" zakřičelo společně několik hlasů, když Kurt s Blainem a Mercedes vešli dovnitř.
Kurt s Blainem zůstali překvapeně zírat na vyzdobený pokoj a všechny Kurtovi kamarády oblečené do stylu 60. let. Bylo to tak úžasné, že Kurtovi málem vrhkly slzy do očí.
"To je nádhera," řekl dojatě a Blaine ho s úsměvem chytil za ruku, čehož si ihned všiml Burt, ale nijak to nekomentoval, Carol ho evidentně informovala předem.
"Děkuju všem," leskly se Kurtovi oči a dalo mu hodně námahy, aby potlačil slzy dojetí deroucí se do očí.
"Chyběls nám," přiběhla k němu Rachel, objala ho a usmála se na Blaina.
"Skoro bych tě nepoznala, když na sobě nemáš školní uniformu."
"Už si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem ji na sobě neměl," usmál se na Rachel. Vzápětí se ke Kurtovi vrhli takřka všichni, aby ho obejmuli. Kromě Pucka samozřejmě. Ale i ten ho poplácal po rameni a prohlásil něco ve smyslu, že "už tam nikdo nevyzpívá to co Rachel," což byl největší kompliment, kterého se mu od Pucka dostalo. Všechny své bývalé spolužáky seznámil s Blainem a nemohl si nevšimnout pohledu, který na něho hodila Santana.
"Chyběl jsi nám, Kurte," obejmula ho i Carol.
"Carol, tohle je Blaine," představil ho Kurt a Blaine si potřásl s Carol rukou.
"A tohle je táta," usmál se Kurt na otce, který byl evidentně nesvůj a nevěděl, jak se má chovat.
"Rád tě poznávám, dávej mi ve škole na toho mýho kluka pozor," potřásl si Burt nakonec s Blainem rukou a Kurtovi se ulevilo. To nejtrapnější představování měl za sebou a Santana si pro sebe zatím nechávala všechny škodolibé poznámky.
"Budu pane," usmál se na něho Blaine a Kurt ho odvedl k jednomu z křesel, na které se společně posadili.

"Takže jsem si nacvičovala sólo a tomu neuvěříte, najednou koukám z okna a tam běžel Sandy Ryerson jen ve spodním prádle. Myslím, že jsem traumatizovaná po zbytek života, dokonce jsem z toho byla tak v šoku, že jsem spletla text," dokončila Rachel svoje vyprávění a všichni se začali smát. Oni začínali mít trauma z Rachel.
"To ale vůbec není vtipné," zamračila se Rachel.
"Naprosto tě chápeme Rachel, já jednou takhle viděla nahého pana Tanaku, když jsem se sprchovala a on se tam najednou objevil," promluvila Brittany a všichni se zatvářili znechuceně, Puck s Finnem se na sebe podívali a oba odložili chlebíčky, které měli v ruce.
"Abych nezapomněla," ozvala se znovu Rachel.
"Pan Schue tě pozdravuje. Mrzí ho, že nemohl přijít, ale musel na nějaké školení nebo co."
"Tak mu vyřiď že děkuju," usmál se Kurt a musel se začít smát, když viděl, jak Mike se Samem tancují rcok'n'roll.
"Tohle na regionálkách zařazovat nebudete, že ne," začal se smát Blaine. "Obávám se, že to bychom proti vám neměli nejmenší šanci."
"Máme něco lepšího," usmála se Tina a ukázala na Finna.
"Hej!" ohradil se, ale nemohl se ubránit úsměvu.
"Ne, neptej se," zavrtěl hlavou s úsměvem Kurt, když viděl, jak se Blaine nadechuje, aby se zeptal, jak to Tina myslela.
"Tohle skutečně nechceš vidět. Je to mužská verze Sarah," zasmál se.
"Och," usmál se pobaveně Blaine.
"Kdo je Sarah?" zeptala se zvědavě Quinn, která byla předtím zabraná do rozhovu s Mercedes, se kterou si připravovala nové číslo na příští zkoušku sboru.
"Sestra jednoho mého spolužáka. Měla zálusk tady na Kurta," usmál se a pohladil ho po ruce.
"A tys jí ho přebral, styď se," zasmála se Rachel, ale bylo na ní vidět, jak moc je ráda, že je Kurt šťastný.
"Kam zmizeli Artie s Brittany?" zeptal se podezřele Burt, který donesl další várku piv.
"Ale opatrně s tim pitím děcka, ne že se mi tu zlískáte, víte, že máte každý povoleno jen dvě plechovky." Puck jen otočil oči v sloup a otevřel si už čtvrté pivo, aby dal následně loknout Satnaně, která mu seděla na klíně.
"Jen něco připravují, takové další překvápko," mrkla na Kurta s Blainem Mercedes.
"Další překvapení?" usmíval se Kurt jak měsíček na hnoji. Nevěděl, co víc by si mohl přát. Měl tu Blaina, svoji rodinu a své přátele.
"Můžeme," zakřičel Artieho hlas z vedlejší místnosti. Během chvíle byl všechen nábytek odsunut ke stěnám a uprostřed místnosti se vytvořilo provizorní pódium. Blaine s Kurtem seděli a čekali, co se bude dít, zatímco ostatní se shromáždili uprostřed místnosti. Poté začala hrát hudba.

Holky: Hello, you fool, I love you
C'mon join the joyride, join the joyride

Puck: I hit the road out of nowhere
I had to jump in my care
And be a rider in a love game
Following the stars
Finn: Don't need no book of wisdom
I get no money talk at all
Sam: She has a train going downtown
She's got a club on the moon
And she's telling all her secrets
Kluci: In a wonderful ballon
Artie: Oh she's the heart of the funfair
She's got me whistling her private tune

Všichni: And it all begins where it ends
And she's all mine, my magic friend

Holky: We say: Hello, you fool, I love you
C'mon join the joyride, join the joyride

Kurt s Blainem sledovali zpívající a tančící kamarády a oba se museli usmívat. Blaine byl rád, že má Kurt tolik skvělých přátel, kteří by mu jistě pomohli vždy, když by potřeboval a Kurt už ani nedokázal zadržet slzy a rozplakal se štěstím.

Finn a Rachel: She's a flower, I can paint her
She's a child of the sun
We're a part of this together
Could never turn around and run
Mike a Tina: Don't need no fortune teller
To know where my lucky love belongs, oh no

Všichni: Cos it all begins when it ends
And we're all magic friends
We say: Hello, you fool, I love you
C'mon join the joyride, be a joyrider
We say: Hello, you fool, I love you
C'mon join the joyride, be a joyrider

Na poslední sloku mezi sebe vytáhli i Kurta s Blainem a společně si ji všichni zazpívali. Když dozpívali, všichni se společně obejmuli. Tohle Kurtovi ve Slavících chybělo. Všichni se tam přátelili a respektovali, ale žádné takové milé překvapení tam rozhodně očekávat nemohl.
"Těšte se na regionálky," zasmála se Rachel na Blaina.
"Evidentně se máme na co těšit," oplatil jí úsměv a jemně políbil Kurta. Rachel s Finnem se na sebe podívali, ale pak oba zrak odvrátili. V takových chvílích si přáli oba zpátky vrátit čas a být znovu spolu, ale Finn Rachel prostě nedokázal odpustit.
"Hmmm, to se mi celkem líbí," usmála se Santana.
"Nech si zajít chuť," mrkl na ni Kurt a Santana se začala smát.

Když všichni odešli domů a uklidili nepořádek, který nadělali, odešli Kurt s Blainem do Kurtova pokoje.
"Doufám, že se ti tady líbilo," usmál se nesměle Kurt, když Blaine vylezl z koupelny. Měl na sobě jen tričko a trenky.
"Bylo to skvělé. Tvoji kamarádi jsou vážně fajn."
"To oni se tak jenom tvářili, veř mi, taková Santana je ztělesnění zla," zasmál se Kurt a když si k němu Blaine sedl na postel, v místnosti se rozhostilo ticho. Oba byli nervózní. Měla to být jejich první společně strávená noc. Blaine sice mohl spát na gauči, Burt by to jistě ocenil, ale Kurt ho tam nemohl nechat na pospas svému otci a navíc měl celkem velkou postel. Ale stejně byl nervózní.
"Ještě nikdy jsem s nikým v posteli nespal, nějak nevím, co mám dělat," promluvil Kurt potichu. Blaine se usmál a zezadu ho obejmul.
"Myslím, že to co obvykle. Lehnout si a jít spát," zašeptal mu do ucha Blaine, odhrnul peřinu, aby si mohli lehnout a pak Kurtovi, který ho lehce chytil za ruku, popřál sladké sny.

9. KAPITOLA
Kurt nemohl dlouho usnout, a tak poslouchal, jak Blaine klidně dýchá a pozoroval ho, jak spí. Vypadal strašně sladce a nevinně a i ve spánku se usmíval. Zajímalo ho, co se mu tak může zdát a přemýšlel, kolik kluků už Blaine měl, s kolika už takhle ležel v posteli nebo i víc. Radši to ale vědět nechtěl. Představa Blaina líbajícího někoho jiného se mu vůbec nelíbila. Blaine ve spánku Kurta obejmul a přitulil se k němu blíž. Kurt se nejdříve lekl a chtěl Blaina odstrčit, pořád měl trochu problém pustit si někoho doslovně blíže k tělu, ale po chvíli zjistil, že ležet s Blainem v objetí je strašně příjemné a brzy se mu konečně podařilo usnout.

Když se druhý den probudil, Blaine už byl vzhůru.
"Dobré ráno andílku," usmál se na Kurta a pohladil ho po rozčepýřených vlasech.
"Dobré ráno," usmál se Kurt. "Jsi vzhůru dlouho? Měl si mě klidně vzbudit."
"Jenom chvíli. A navíc si vypadal ve spánku tak krásně, že jsem tě nechtěl budit," usmíval se na něho Blaine. Kurt zčervenal a zabořil obličej Blainovi do hrudi.
"Vypadám příšerně. Mám rozcuchaný vlasy a musim si vyčistit zuby," zamumlal Blainovi do hrudníku.
"Ty si ale truhlík," začal se smát Blaine a laskal Kurta ve vlasech.
"Mně by ses líbil, i kdyby ti všechny vlasy vypadaly. Navíc s rozcuchanýma vlasama vypadáš o to roztomileji."
"Lháři," zabrblal Kurt, ale pak se usmál. "Dáš si něco k snídani? Jsem si naprosto jistý, že Carol udělala něco skvělého. A vlastně se tě vůbec neptám, Carol by mi nikdy neodpusila, když bych ti to jídlo nevnutil," zasmál se.
"Já bych řekl, že už je čas spíše oběda," usmíval se Blaine stále laskající Kurta ve vlasech.
"Proboha, kolik je hodin?" zděsil se Kurt a když se podíval na budíka, vykulil oči.
"To už bude poledne?"
"Taky jsme šli spát pěkně pozdě," přikývl Blaine na Kurtovu otázku a poté se ozvalo zaťukání na dveře.
"Ano?"
"To jsem já, Carol, můžu dál?"
"Samozřejmě," usmál se Kurt a v posteli se posadil.
"Jen jsem šla zkontrolovat, jestli tu vy dva vůbec žijete," usmála se.
"Za chvíli bude oběd, určitě musíte mít hlad, tak na sebe něco hoďte a za čtvrt hodiny přijďte dolů," usmála se na ně a zase odešla.
"Teda, takový komfort mít doma, to bych tam jezdil každý víkend," usmál se Blaine
"Když budeš chtít, můžeš zas někdy jet se mnou. Já ti ten komfort tady rád zajistim."
"Zasloužím si já tě vůbec?" pohladil Blaine Kurta po rameni.
"Tuhle otázku si taky často pokládám," usmál se Kurt.
"Jestli si tě zasloužím?" zasmál se Blaine.
"Ale ne!" vyjekl Kurt.
"Jestli si já zasloužím tebe," usmál se na Blaina a políbil ho.

"Bylo to opravdu moc dobré, paní Hummelová," poděkoval Blaine za oběd a když mu Carol nabídla, že mu přidá, zdvořile odmítl, protože by pak taky nemusel dojít na autobus, což by Kurtovi rozhodně nevadilo. Navrhoval Blainovi, aby u nich zůstal celý víkend, ale to už Blaine nechtěl. Kurt si taky musí užít nějaký čas se svojí rodinou o samotě a oni dva se brzy zase uvidí, takhle se na sebe aspoň mohli těšit.
"Ještě jednou děkuju za oběd," rozloučil se o půl hodiny později Blaine, potřásl si rukou s Burtem i Finnem a Carol ho políbila na tvář.
"Rádi tě zas někdy uvidíme," usmála se na něho.
"A někdy musíme zajít na nějaký zápas, jak jsme se bavili," zavolal za ním Finn, který se v kuchyni stále ještě cpal obědem.
"Určitě," odpověděl Blaine a spolu s Kurtem šel na autobus.
"Omlouvám se, žes musel u oběda přetrpět to jejich kecání o fotbale, o ničem jiným snad nemluví," usmál se Kurt omluvně a chytil Blaina za ruku.
"Mně to nevadilo, z Daltonu jsem na to zvyklý," usmál se Blaine a když došli na zastávku, v dálce už viděli přijíždějící autobus.
"Tak zítra večer," usmál se Blaine na Kurta, chytil ho kolem pasu a políbil ho.
"Už aby to bylo."

"Ten Blaine vypadá jako hodnej kluk," kývl Burt na Kurta, když se vrátil domů.
"To on taky je," usmál se Kurt a posadil se vedle svého otce k televzi.
"Hlavně víš jak. Jděte na to pomalu. Nenech se do ničeho tlačit," promluvil na něho znovu jeho otec, ale pohled stále upíral na televizi. Nebýt Carol a jejího donucení, vůbec by s Kurtem tenhle rozhovor nevedl.
"Tatí, prosím, tohle není potřeba, není mi deset" zaúpěl Kurt.
"Jen říkám, aby ses do toho nehnal po hlavě."
"Neboj."
"Každopádně, uhm, když budeš cokoli potřebovat, stačí se zeptat. Ne že bych měl s tímhle zkušenosti, ale můžeš se zeptat. I Carol," otevřel si Burt pivo a pohledem stále sledoval televizi.
"Dobře, děkuju tati. Oběma."

10. KAPITOLA
Blaine seděl ve společenské místnosti a povídal si s Wesem a Davidem o nadcházejících zkouškách, na které se ani jeden z nich netěšil. Bylo to každoročně nejšílenější období, kdy se na čtrnáct dní studenti Daltonu proměnili v chodící zombie s nosy permanentně zaraženými v učení. Blaine měl ale stále pozitivnější vyhlídky než ostatní. Bude tu mít Kurta, který mu určitě zlepší náladu, když už mu bude nejhůř. Podíval se na hodinky a usmál se. Kurt měl přijet každou chvíli.
"To už vyhlížíš Kurta? Vždyť jste se viděli včera," zasmál se David a nechápavě kroutil hlavou.
"To víš, jsou čerstvě zamilovaní, však ono je to časem přejde," mávl Wes rukou.
"A co vůbec říkali Kurtovi rodiče na jeho prvního kluka?"
"Kurt mi psal smsku, že dokonce i jeho otec prohlásil, že se zdám jako fajn kluk," zasmál se Blaine.
"A i Kurtovi kamarádi ze sboru jsou strašně fajn."
"Tys s nimi mluvil?" zeptal se Wes a s Davidem si vyměnili zvláštní pohled.
"Uspořádali pro Kurta večírek. A zazpívali mu. Na regionálkách se skutečně máme na co těšit."
"Zazpívali?" podivil se znovu Wes a Blaine přikývl.
"A nechystá se Kurt vrátit na McKinley že ne?"
"Jeho přátelé mu sice chybí, ale on by se nevrátil někam, kde ho ostatní neustále šikanovali."
"To je dobře. Byli bychom neradi, aby nám Kurt utekl před regionálkami."
"A ty už vůbec ne," doplnil Wese David, ale Blaine je ihned ujistil, že i když má Kurta rád, z Daltonu by neodešel.

Kurt si zrovna začal vybalovat věci, když se ozvalo zaťukání na dveře.
"Blaine," otevřel dveře se širokým úsměvem na tváři.
"Ahoj," usmál se na něho Blaine.
"Zrovna jsem přijel, teď jsem začal vybalovat. A Carol nám poslala vejslužku," zakřenil se Kurt a z tašky vyndal bábovku.
"Řekl jsi jí doufám, že nám tu vaří a nedrží nás tu o chlebu a vodě," smál se Blaine a Kurt se k němu přidal.
"Carol má strach, že tu trpím hlady. Prý jsem zhubl, takže mě teď bude hlídat, abych pořádně jedl."
"No, ale domácí bábovkou nepohrdnu," usmál se Blaine a posadil se ke Kurtovi na postel.
"To nikdo z kluků. Vezmu ji na zítřejší zkoušku."
"Chceš je podplatit, aby sis mohl zazpívat sólo?" usmál se Blaine a stáhl Kurta k sobě na postel, aby ho mohl políbit.
"Odhalil si mě," usmál se Kurt.
"Věděl jsem to. Ale v tom případě na to jdeš správnou cestou. Ti nenažranci to snědí dřív, než tu bábovku položíš na stůl," zasmál se Blaine.
"Ruku mi snad nesní," široce se usmíval Kurt na svého přítele. V jeho přítomnosti mu nepřišly ani nadcházející zkoušky jako nic hrozného.
"U nich bych si nebyl ničím jistý."
"Pokud mě chcete pane vystrašit, tak se vám to vůbec nedaří," usmál se Kurt a pak vyjekl, protože ho Blaine začal lechtat.
"Nééé, prosím," pištěl Kurt svíjející se na posteli.
"A najednou to prosí," zasmál se Blaine, ale lechtat Kurta nepřestával.
"Blaine, já se počůrám" zakňučel smějící se Kurt.
"Dobře. Ale něco za něco," usmál se na Kurta Blaine a pustil ho.
"Zaprvé, chci pořádnou pusu," mrkl na Kurta, který Blainův požadavek rád splnil. Skočil mu kolem krku a povalil ho, až oba dva spadli z postele.
"Tak to skutečně byla pořádná pusa," smál se Blaine a pohladil Kurta ve vlasech.
"A zadruhé?" zeptal se zvědavý Kurt.
"Zadruhé neříkej klukům, že jsme si zazpívali s tvými bývalými spolužáky. Když jsem jim řekl, že ti zpívali, nebyli z toho moc nadšení. Mají strach, aby si znovu nepřestoupil zpátky. A já s tebou," přestal se Blaine smát a zvážněl
"To chápu a nemusíš mít strach. Rád jsem si s nimi zazpíval. A rád si s nima zazpívám znovu. Ale zpátky do New Directions bych se nevrátil," usmál se Kurt na Blaina a znovu ho políbil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama