Heroes: Prolog - 4.kapitola

23. ledna 2012 v 21:53 | Domík |  Heroes



Prolog
"Uvědomujete si, že bychom tu vůbec neměli být a že z toho můžeme mít obrovský průšvih?" Zamračila se Rachel na 5 vysmátých puberťáků vedle sebe.
"Sklapni Berry a pohni, za chvíli bude půlnoc a já si svoje koupání ve fontáně nenechám ujít kvůli tomu, že ty se bojíš, abychom z toho neměli průšvih," protočila Santana oči a začala se smát.
"Budeme se koupat nahoře bez?" Usmála se Brittany.
"Námitky proti tomu mít rozhodně nebudu," začal se smát Puck a tak tak stihl uhnout před Lauren, která se mu chystala dát pohlavek.
"Pořád si myslíš, že jít s nima byl dobrý nápad?" Stále se mračila Rachel a dívala se na Kurta, který vypadal duchem nepřítomný.
"Haló, země volá Porcelánka," zamávala mu Santana rukou před očima a Kurt zmateně zamrkal.
"Ehm, říkali jste něco?"
"Ptala jsem se tě, jestli si pořád ještě myslíš, že ten tajný noční výlet z hotelu byl dobrý nápad."
"Jo, jo jasně," přikývl Kurt, který byl stále ještě myšlenkami jinde.
"Nad čim přemýšlíš, proboha? A hlavně mi neříkej, že ještě pořád přehodnocuješ celý vystoupení, abys zjistil, co jsme zkazili a proč jsme prohráli. Skončili jsme třetí, Kurte, to je přece super," poplácala ho Lauren po rameni a Puck souhlasně přikývl.
"Příští rok jim tam nakopeme prdel," zazubil se Puck a napil se z poloprázdné lahve vína, kterou držel v ruce.
"Příští rok totiž budu zpívat sólo já," zasmála se Santana, která už byla v podnapilém stavu a vytrhla Puckovi víno z ruky, aby se mohla napít.
"Myslel jsem na Blaina," vysvětlil jim konečně Kurt.
"Je dobrý v posteli?" Zeptala se zvědavě Britt a poté se napila vína, které ji podala Santana. Kurt po tom dotazu zrudl a pohled beze slova zapíchl do země.
"Před náma se stydět nemusíš," drcla do něho Lauren.
"Má velký...?" Chtěla se zaptat Santana, ale Rachel jí skočila do řeči.
"Kurt o tom evidentně nechce mluvit, tak ho nechte," mračila se dál, ale když se o pár vteřin později před nimi objevila krásně osvícená fontána, její výraz se změnil. Zůstala na tu krásu před sebou fascinovaně zírat a nakonec to byla ona, která si první zula boty, rychle si stáhla punčocháče a s výskotem se jako první rozeběhla k fontáně. Vzápětí ji následovali i ostatní. Vodu měli sotva ke kolenům, ale jak po sobě začali stříkat, brzy byli všichni mokří od hlavy až k patě, čemuž se nemohli přestat smát. Kurt sice pištěl, aby dali pozor na jeho účes, který si nechtěl namočit, to všem bylo ale úplně jedno. Brittany si přetáhla mokré tričko přes hlavu a začala pobíhat fontánou jen tak v podprsence. Vysmátá Santana ji chytila kolem pasu, ale vzápětí jí to podklouzlo a obě skončily celé ve vodě. Nemohly se přestat smát a když jim chtěla Rachel pomoci na nohy, skončila s nima na jedné hromadě.
"No vy vypadáte," smál se Puck a podal Brittany víno, ze kterého se napila a vzápětí jí ho vzala Lauren, která ho nabídla Kurtovi, ten ale s díky odmítl. Na rozdíl od těch čtyř s Rachel nepili. Kurt si moc dobře vzpomínal na to, jak pozvracel slečnu Pillsbury a Rachel nedokázala zapomenout na smrad zvratek poté, co ji Brittany při vystoupení pozvracela.
"Tvoje chyba," ušklíbla se Lauren na Kurta a víno podala Santaně, která se napila a poté vášnivě políbila Brittany. Rachel se chystala pronést nějakou uštěpačnou poznámku, Kurt ji ale chytil za ruku a pohledem ji umlčel. Že je Santana na holky veděl už pár dní, kdy mu to sama řekla, protože už nevěděla, co má dělat. No, v opilosti to evidentně věděla dobře, usmál se a když ho Brittany stáhla k nim dolu, protože s Rach a San stále seděly na zemi ve vodě, začal hlasitě protestovat, protože teď už byl jeho účes skutečně ten tam. I Puck s Lauren se oba celí vysmátí posadili k nim a když začala odbíjet půlnoc, všech šest jich ztichlo a poslouchalo odbíjení hodin v dálce.
"Něco si přejte," usmála se Rachel a chytila za ruku Pucka a Santanu, kteří seděli vedle ní.
"Fajn," zasmál se Puck a chytil Lauren, která už se držela za ruku s Kurtem, jehož druhou dlaň sevřela Brittany, takže utvořili ve vodě kolečko, prsty propletené. Všichni najednou zavřeli oči a každý z nich si něco přál. Ani jeden z nich si nevšiml, že se nebe zatáhlo a v dálce se ozval hrom. Hodiny ještě stále odbíjely půlnoc. Brittany to už nevydržela a začala se hihňat, protože věděla, že její přání se za pár hodin s největší pravděpodobností vyplní.
"Tak co jste si přáli?" Zeptal se Kurt, když hodiny přestaly bít. Sotva to dořekl, doprostřed fontány uděřil blesk a hlasitě se zahřmělo, až se ostatní budovy otřásly v základech. Poté se v newyorském parku rozlehlo děsivé ticho. Osvětlení fontány přestalo svítit a nebýt policisty, kterému bylo nahlášeno, že někdo vlezl do fontány a který to šel zrovna v tu chvíli zkontrolvat, tak by si nikdo šesti bezvládných těl ležících ve vodě nejspíš nevšiml.

1. kapitola
Pomalu se otočila na posteli. Všechno jí příšerně bolelo a když se snažila se rozpomenout si, co se stalo, jako kdyby měla v mozku nepropustnou zeď. Byli na národním kole a prohráli. Ale pak? Co se sakra dělo pak? Hlava jí třeštila, jako kdyby po ní někdo hodil cihlu. Pomalu otevřela oči. Vůbec nepoznávala, kde je. Kolem ní byly bílé zdi, naproti stála vypnutá televize a na stolku vedle váza s květinami a džbán s vodou, vedle něhož bylo několik umělohmotných kelímků.
Nemocnice, proběhlo Rachel hlavou, já jsem v nemocnici.
"Proboha," zašeptala a snažila se si vzpomenout, prostě to ale nešlo. Přemýšlela, jestli by měla někoho zavolat, zdravotní sestru nebo doktora, ale nemohla se pomalu ani pohnout. Tak jen ležela na posteli a pohled měla upřený na dveře.
Nemusela čekat dlouho a dveře se otevřely. Dovnitř vešli Finn se Samem a když sii všimli, že je Rachel vzhůru, oběma se v obličeji objevila obrovská úleva.
"Rachel, díky bohu," usmál se Finn a posadil se na židli, která stála vedle postele.
"Co se stalo?" Zašeptala Rachel a spíše než viděla, cítila, že si Sam sedl na konec postele. Pohled měla upřený na Finna.
"Ty si to nepamatuješ?" Zeptal se překvapeně Sam a Rachel zavrtěla hlavou.
"Našli vás v noci uprostřed fontány. Uhodil do ní blesk," vysvětlil jí Finn a Rachel bolestně zavřela oči. Jak to řekl, celá noc se jí najednou vybavila. Jak je Santana s Puckem přemluvili, že se všichni opili, ale ona s Kurtem ne.
"Co... ostatní?" Zeptala se přiškrceným hlasem a bála se odpovědi.
"Puck s Lauren jsou už oba vzhůru, Brittany s Kurtem jsou v bezvědomí, ale oba by se měli brzy probrat."
"A co...?" Nebyla Rachel ze strachu schopna vyslovit ani Santany jméno.
"Je v kómatu," odpověděl místo Finna Sam a Rachel se pomalu otočila směrem k němu.
"Ten blesk totiž neuděřil do fontány, on... On udeřil do Santany," odpověděl takřka neslyšně a Rachel se rozšířily zorničky hrůzou."
"Proboha," zašeptala a v očích se jí objevily slzy.
"Je na tom špatně. Možná umře. I tak ale doktoři říkali, že je zázrak, že jste to přežili. Většina lidí po nárazu blesku umře, měli jste štěstí."
Finn měl pravdu, měli obrovské štěstí, že to přežili. Rachel nechala bolestně- stékat slzy po tvářích a znovu zavřela oči. Nemohla se na Finna se Samem podívat, prostě nemohla.
Asi bych jí měl říct o tom, že jsou dole její tátové, že se šli jen najíst a za chvíli tu budou, pomyslel si Finn, než ale stačil cokoli říct, Rachel znovu otevřela oči a překvapeně se na Finna podívala.
"Tátové jsou tady?"

Burt seděl u postele svého syna, který nejevil známky života a i přesto že věděl, že Kurt bude v pořádku, nedokázal se odtud hnout. A nebyl sám. Vedle něho seděl v polospánku Blaine, který měl pohled už několik hodin upřený na Kurta a ani jednou z jeho tváře očima neuhl.
"Měli byste se jít oba aspoň projít," pronesla potichu Carole, která věšla do pokoje. V ruce držela dva kelímky s kávou. Jeden podala Blainovi a druhý svému manželovi. Oba potichu poděkovali, ale ani jeden se na ni v podstatě nepodíval.
"Burte, nemůžeš tu pořád takhle sedět, tím Kurtovi nijak nepomůžeš. A ty Blaine, podívej se na sebe, vždyť v podstatě spíš v sedě," zavrtěla hlavou.
"Jsem v pohodě," zamumlal Blaine a sevřel Kurtovu teplou dlaň ve své.
"Bude v pořádku," pohladila ho Carole po rameni.
"Já vím. Jen chci, aby cítil, že tu není sám, že jsem tu s ním," smutně se usmál Blaine, pohled stále upřený na Kurta, takže si nevšiml pohledů, které si mezi sebou vyměnili Hummelovi. Oba dva byli šťastní, že má jejich syn někoho jako je Blaine.
"Rachel se probudila," vešel do místnosti Finna a postavil se k židli, na které seděla Carole.
"To je skvělá zpráva," usmála se Carole.
"Jak jí je?"
"Bude v pořádku, teď ji prohlíží doktor."
"Řekl jsi jí, co se stalo?" Zeptal se Burt a Finn přikývl.
"Jo. Od té doby nepřestala brečet. Vyčítá si, že s nimi šla. Prý vůbec nechtěla, ji i Kurta přemluvili."
Burt jen přikývl na srozuměnou a znovu se pohledem stočil na svého syna, který byl udržován v umělém spánku, ale už každou chvíli by se měl probrat.
"Se Santanou je to pořád stejný?" Zeptal se potichu Blaine.
"Prý jo," odpověděl mu stejně potichu Finn a pohled upřel na svého bratra.
"Chudáci její rodiče," zavrtěla Carole hlavou a když ji Finn chytil za ruku, pevně ji stiskla ve své.
"Kurt bude ale v pořádku," usmál se a uklidňoval tím i sám sebe. Sotva co to dořekl, chlapec ležící na posteli začal rychle pohybovat rty a něco si mumlat.
"Probírá se," vykřikl Burt a Blaine svému příteli stiskl ruku pevněji.
"Co se to děje? Je to tohle normální?" Finn zmateně sledoval Kurta, který sebou začal na posteli házet.
"Bože můj," ozval se výkřik z úst Kurta, který se vzápětí na to na posteli posadil. Na čele se mu třpytily kapky potu a zrychleně dýchal.
"Bože můj," zašeptal a Blainovu dlaň pevně sevřel ve své.

Puck s Lauren seděli u postele Brittany a ani jeden nehodlal odejít. Před pár minutami se probral Kurt, který byl podle doktorů v psychickém šoku a před hodinou se probrala i Rachel, kterou teď utěšovali rodiče. Bylo jen otázkou času, než se probere i Brittany a protože její rodiče byli na Kanárských ostrovech a nemohli přiletět zpátky, rozhodli se, že u Brittany budou, dokud se neprubudí. Kromě Finna, Sama a Mercedes se ostatní ze sboru i s panem Schue vrátili zpátky do Limy, oni se tu ale rozhodli zůstat. Finn kvůli Rachel a Kurtovi, Sam s Mercedes se prostě nemohli jen tak vrátit domů s vědomím, že jejich přátelé leží v bezvědomí v nemocnici. Sam proseděl několik hodin u Santany, než dorazili její rodiče, o které se teď starala Mercedes. Když jim mohla dojít pro kafe nebo něco k jídlu, alespoň si připadala užitečná.
"Myslíš, že bude v pořádku?" Zeptal se Puck potichu Lauren.
"Samozřejmě, každou chvíli se probere," usmála se na něho jeho baculka.
"Nemyslím Brittany."
"Och... To nevím. Musíme doufat," stiskla mu pevně ruku, až Puck vyjekl.
"Ženská, proboha, z čeho máš takovou sílu?"
"Hádej," mrkla na něho Lauren, ale stisk povolila. Měla strašně zvláštní pocit, jako kdyby bylo něco špatně. A i Puck se pořád tak zvláštně ošíval.
"Jsi v pořádku?" Zeptala se ho Lauren a napila se vody, kterou jim donesla Mercedes.
"Nevím," přiznal Puck.
"Připadám si strašně divně."
"Jako kdyby bylo něco špatně že?" Zeptala se ho Lauren a Puck přikývl.
"Určitě to bude ale v pohodě," povzbudivě se na něho usmála a pak se zamračila na to příšerné nemocniční pyžamo, které musela mít na sobě, protože si tu ji i Pucka chtěli nechat přes noc, jen pro jistotu.
"Dobré ráno," uslyšeli známý hlas a oba dva naráz se otočili na Brittany, která se na ně usmívala z postele, na které ležela.
"Britt," usmála se Lauren.
"Jak ti je?" Zeptal se starostlivě Puck.
"Celkem fajn. Proč tu jste?"
"Jsi v nemocnici."
"Ou," došlo teprvě teď Brittany, když se rozhlídla kolem sebe.
"Proč tu jsem?"
"Vzpomínáš si, jak jsme byli v té fontáně?" Zeptal se Puck a blondýnka přikývla.
"Udeřil do nás blesk."
"Jako ten z nebe?" Zeptala se Britt a oči se jí rozzářily vzrušením.
"Přesně ten."
"Woooow," dostala ze sebe dívka a kdyby to nebyla tak vážná věc, Lauren by se začala smát. Ale teď nemohla. Protože museli říct Brittany, co se stalo. A že o pár dveří dál leží Santana a bojuje o život.
"Kde je San a ostatní?" Zeptala se Brittany, jako kdyby jim četla myšlenky.
"Rachel s Kurtem jsou vedle, Kurt je teď myslím u psychologa a Rachel je se svými táty."
"A Santana?"
"Britt, jak udeřil ten blesk, tak on neudeřil někam kousek vedle nás, on udeřil přímo do Santany a jak jsme se drželi za ruce, projel každým z nás. A ješě k tomu jsme seděli ve vodě. Je zázrak, že jsme to přežli a jsme všichni tak v pohodě. Teda kromě Santany. One je v kómatu, Britt..."
"Ale to...," zalily se Britt oči slzami.
Lauren s Puckem to jen bezradně sledovali. Ani jeden netušil, co v takových situacích dělat. Lauren se podívala na Pucka a poté chytila Brittany soucitně za zápěstí.
"Co to do pekla?" Rychle ucukla a všichni tři šokovaně sledovali ruku Brittany, která se pod dotekem Lauren zformovala jako guma a po pár vteřinách se vrátila do původního stavu.
"To není možný," zavrtěl Puck hlaovu, když sledoval Brittany, jak se natahuje pro kelímek s vodou., na který by v žádném případě neměla dosáhnout. Mělo by jí chybět aspoň 20 centimetrů. Ale nechybělo. Brittanina dlaň v pohodě uchopila kelímek a když si ho Britt přiložila k ústům, aby se napila, Puck s Lauren oba šokovaně sledovali, jak se její ruka, která se před pár vteřinami záhadně prodloužila, zase zkrátila do normálního stavu.
"No do prdele," zašeptal Puck a když se otočil na Lauren, viděl, jak na Brittany zírá s otevřenou pusou.

2. kapitola
Kurt ležel v nemocnici na posteli a přemýšlel o tom snu, který se mu zdál těsně před tím, než se probral z bezvědomí. Pokaždé, když si na to vzpomněl, se začalo jeho tělo třást. Bylo to celé tak strašně realistické. Pořád před sebou viděl Santanu stojící před školou, její prázdný pohled upřený na spoustu lidí, kteří stáli kolem, ruce zvednuté k nebesům a pak tu byly ty blesky, které neustále udeřovaly do její těla, až se nakonec rozhostilo absolutní ticho. Jako kdyby i vítr přestal vát, jako kdyby se všechno kolem něho zastavilo. A Santana se usmála.
Zavrtěl hlavou, aby ten sen zahnal. Byla to jen obyčejná noční můra, nic víc. Obyčejná noční můra způsobená z traumatu, že jeho tělo zasáhl blesk a málem umřel. Přesně tak, to bude ono.
Kurt byl tak zahloubaný do svých myšlenek, že neslyšel Blaina, který potichu vklouzl do pokoje, protože si myslel, že Kurt bude spát a nechtěl ho budit.
"Ty jsi vzhůru?" zeptal se překvapeně Blaine, když viděl Kurtovy široce otevřené oči, jak upřeně hledí na strop. Kurt sebou při Blainových slovech vylekaně trhl, když mu ale došlo, kdo na něho mluví, zase se uklidnil.
"Jsem, nemůžu usnout," slabě se usmál a otočil se tak, aby na Blaina líp viděl.
"A bude se ti usínat líp, když si sednu k posteli a chytnu tě za ruku?" Usmál se na něho jeho přítel a políbil ho na čelo.
"Možná když si lehneš ke mně," zatvářil se Kurt jako andílek. Blaine se zasmál a zavrtěl hlavou. Poté si ale zul boty a opatrně si vylezl na postel za Kurtem, kde si vlezl k němu pod peřinu a objal ho kolem pasu.
"Dobrou noc," zašeptal mu Blaine do ucha a zlehka po políbil do vlasů.
"Dobrou noc," odpověděl mu Kurt šeptem a přitiskl se ke svému příteli jak nejblíže to šlo.
Netrvalo to ani pár minut a Kurt v Blainově náruči spokojeně oddychoval a brzy usnul i sám Blaine.
Když přišli o půl hodiny později Burt s Carole a uviděli tam ty dva společně spíc v náručí, oba se zastavili mezi dveřmi a jen na ně zírali. Carole se po tváři roztáhl široký úsměv a když se dojatě podívala na Burta, všimla si, že se mračí.
"Co se děje? Zeptala se potichu, aby je nevzbudila.
"Nemyslím si, že je vhodný, aby tu spolu takhle spali."
"Ale zlato," zasmála se Carole a pohladila svého manžela po ruce.
"Nejspíš nemohl usnout. Kdo by se mu divil po tom, čím si prošel. Pokud se cítí v Blainově náručí v bezpečí, měl bys být rád a být za něho šťastný."
"Ale to já jsem, jen..."
"Jen co?"
"Ještě nedávno jsem si s ním hrál s panenkama a teď... Tak strašně rychle dospěl," povzdychl si Burt.
"Taky mi přijde, že to byla včera, co Finn začal chodit, říkat první slova a najednou je z něho skoro dospělý chlap. Pojď, půjdeme do bistra, ať je nevzbudíme," chytila Carole Burta za ruku a odvedla ho pryč.

"Nemusíš tu se mnou být, Finne," usmála se na něho Rachel, ale popravdě byla strašně ráda, že tam s ní je. Pořád ještě se nemohla vzpamatovat z toho, co se stalo.
"Chci tu s tebou být," usmál se na ni Finn a zlehka stiskl Rachel dlaň.
"Děkuju," oplatila mu úsměv.
"Nevíš, jak je na tom Santana?" Zeptala se Rachel.
"Pořád stejně. Ale doktoří se bojí, že pokud se neprobere do nejbližších 48 hodin, že se její šance na přežití rapidně zmenší," smutně zavrtěl Finn hlavou.
"Chudáci její rodiče."
"Sedí u ní celý den, odmítají se od ní hnout. Je to hrozný. Burt málem zešílel, když se dozvěděl, co se stalo. A to i když mu doktoři řekli, že Kurt bude v pořádku, že ho jen udržují v umělém spánku, aby se tělo vzpamatovalo. Stejně tomu pořád nemůžu uvěřit, že jste to přežili. Zázraky se opravdu dějí"
"Já taky ne," kousla se Rachel do rtu, aby se nerozbrečela.
"Ale ona bude určitě v pořádku, musíme tomu věřit. Co bychom si bez ní a těch jejích protivných poznámek počali?" Zasmál se Finn a Rachel s ní.
"To máš pravdu," zavrtěla se Rachel na posteli a zamračila se.
"Tátové mi museli donýst zrovna to nejnepohodlnější pyžamo, ještě že už nás zítra pustí, unudila bych se tu k smrti."
"Nedošel bys mi prosím pro něco k pití? Třeba pro džus, když budou mít," usmála se Rachel.
"Jasně, hned jsem zpátky," přikývl Finn a jen co odešel, Rachel se rozezvonil telefon. Natáhla se k nočnímu stolku, aby ho vyndala a když se podívala na číslo, zamračila se.
"Ahoj Jesse," pověděla prostě, když zvedla telefon.
"Slyšel jsem co se stalo, jsi v pořádku? Mám se za tebou zastavit a přinýst ti nějaký věci?"
"Ne, to je dobrý, zítra už mě pouštějí domů," odmčela se poté dořekla. "A navíc je tu se mnou Finn. Kdo ti vůbec řekl, že jsem v nemocnici?"
"Mluvil jsem se Schuestrem."
"Aha."
"Opravdu nechceš nic donýst? Pořád jsem v New Yorku kvůli konkurzu na jeden muzikál."
"Ne, všechno mám, skutečně nic nepotřebuju," zavrtěla hlaovu, i když to nemohl vidět.
"No jak myslíš," byl Jesse evidentně zklamaný, že Rachel jeho možnou návštěvu nepřivítala s nehynoucím nadšením. Do místnosti se zrovna vrátil a když viděl, že Rachel telefonuje, tiše ji ukázal její oblíbený jahodový džus, který měli v bistru a Rachel se na něho usmála.
"Tak se měj," pověděla Jessemu a ani nečekala na odpověď a zavěsila.
"Kdo to byl?" Zeptal se Finn zvědavě, zatímco Rachel podal plastový kelímek a nalil jí do něho džus.
"Jesse," odpověděla a Finn se zamračil.
"Co chtěl ten blb?"
"Finne, nech toho. Jen se ptal, jak mi je a jestli něco nepotřebuju donýst."
"Kdy sakra pochopí, že o něho nemáš zájem, že sis vybrala mě?" Na to Rachel nic neřekla jen se napila džusu.
"Kde máš vůbec táty?" Prerušil ticho po chvíli Finn.
"Šli se podívat na Wicked. Hrozně to oba chtěli vidět. Ale musela jsem jim asi padesátkrát zopakovat, že mi je fajn a nehodlám v nejbližší kolabovat ani nic podobného," zasmála se.
"To doufám, jinak se od tebe celou noc nehnu," usmál se na ni Finn a potom Rachel zlehka políbil na rty. Pořád tomu nemohl uvěřit, že jsou zase spolu. Ale nemohl být štastnější. A když se podíval na Rachel, všiml si, že se na něho šťastně usmívá.

"Myslím, že je něco sakra hodně špatně," zamračil se Puck, když společně s Lauren odešli z pokoje Brittany, která před pár minutami usnula.
"Možná jsme měli jen halucinace."
"Oba? A ty samý?" Pochybovačně se Puck podíval na Lauren a ta mu musela dát za pravdu. Něco bylo špatně. Sama to věděla, nešlo to necítit. Jako kdyby se její tělo měnilo. A kdyby řekla, že z toho není ani trochu vystrašená, tak by pěkně kecala, protože byla podělaná strachy.
"Nechápu, že Brittany si toho nevšimla, co se stalo."
"To mi taky neleze do hlavy. Možná jsme fakt měli halušky. Třeba na nás ještě působily zbytky nějakých sedativ, co do nás nacpali."
"V tom případě to muselo být sakra dobrý zboží," zasmál se Puck.
"Taky myslíš na to samý, co já?" Usmála se na něho Lauren.
"Pokud myslíš na sex, tak jo."
"Až doma," mrkla na něho a poté pokračovala. "Pokud mají ty sedativa tak hustý účinky, víš, co všechno by se s nima dalo dělat?"
Puck se na Lauren zamyšleně podíval. "Už jsem ti někdy řekl, že jsi úžasná?"
"Několikrát, ale hej, klidně v tom pokračuj," oba se zasmáli a zrovna když Puck začal Lauren šmátrat pod noční košilí, vyrušilo je zakašlání zdravotní sestry.
"Už je pozdě, mládeži. Vraťte se k sobě na pokoj a tohle si nechte na doma."
"Kazišuku," zamračil se na sestru Puck, ale od Lauren se odtáhl. Když sestra odešla, znovu se k sobě naklonili.
"Takže, plán na zítřejší ráno. Ty odlákáš pozornost a já se vkradu do sestreny. Viděl jsem, že tam mají nějaké skříně s léky. Musíme to provést rychle a nenápadně."
"Mně to neříkej, Puckermane, já za své herecké schopnosti jednou dostanu Oskara," mrkla na něho Lauren a poté se oba vydali k sobě do pokoje.

Jen o pár dveří dál ležela Santana na jednotce intenzivní péče. Každou chvíli chodili doktoři kontrolovat její stav, ale vůbec nic se neměnilo. Všechno ale bylo jen otázkou času. Čas je však dost relativní pojem.

3. kapitola
V nemocnici bylo ticho. Sem tam se ozval hlas zdravotních sester nebo lékařů, kteří chodili kontrolovat pacienty, jinak se ale nic nedělo. Někteří by si jistě řekli, že ten klid je až zvláštní a nezvyklý, protože i na příjmu měli mnohem méně pacientů než obvykle.
Pacientí na pokojích v klidu spali a jejich návštěvy už byly pár hodin pryč. Blaine s Finnem sice oba protestovali, že chtějí zůstat v nemocnici, oba ale moc dobře věděli, že to nejde, a tak jim nakonec nezbylo nic jiného, než jít společně s Burtem a Carole zpátky do hotelu. Oba dva navíc uklidňoval fakt, že brzy ráno se budou moci do nemocnice vrátit a že ještě týž den pustí jejich polovičky domů.
Kurt se probudil uprostřed noci, protože potřeboval na záchod. Potichu slezl z postele, aby nevzbudil Pucka, který pochrupoval na vedlejší posteli a vydal se do malé koupelny, kterou měli společnou ještě s jedním pokojem.
Když vykonal potřebu a vydal se zpátky k posteli, najednou se mu zamotala hlava a musel se opřít o zeď. Před očima viděl sám sebe, jak sedí v kavárně s Blainem, povídají si o společných plánech, které měli na léto a nenápadně se drží pod stolem za ruku. Zrovna něco nadšeně vyprávěl a nevěnoval pozornost Blainovi, který ho po celou dobu zamilovaně pozoroval. "Miluju tě," vypadlo z ničeho nic z Blaina a poté vše zmizelo. Kurt se udýchaně opíral o zeď. Co to sakra mělo znamenat? To jako usnul za chůze? Nebo už začíná z toho všeho bláznit? Fakt paráda. Rukou si prohrábl rozčepířené vlasy a vlezl si zpátky do postele. Otočil se se na Pucka, aby se podíval jestli spí a jestli ho nevzbudil, jenže Puck tam vůbec nebyl. Postel byla rozházená a Kurt si byl jistý, že než šel na záchod, Puck tam ještě v klidu spal. Kde jen mohl být?

Puck se šokovaně otočil kolem dokola. Nechápal, jak se dostal na McKinley. Stál na prostranství u školy a kolem něho byl dav lidí, který vzrušeně o něčem debatoval. Podíval se na oblohu, která se začala zatahovat, azurové nebe začínalo tmavnout, až získalo tmavě šedou barvu.
"Slyšel's, co říkal Karofsky? Prý je to lesba. Celý ten jejich pitomý sbor je jen jedna velká banda plná teploušů."
"Gay klub to je ne Glee klub," pronesl jeden z hokejistů znechuceně.
"Hele, támhle jde," zasmál se druhý stojící v blízkosti Pucka.
"Hej lesbo," zakřičel jeho kamarád. "Jaký to je s holkou?"
"To ty s tím počtem beďarů na ksichtě nikdy nezjistíš," potichu zavrčel Puck a otočil se, aby se podíval, na koho to ta banda ubožáků volala. Jen kousek od něho stála Santana. Měla prázdný pohled a když se na ni podíval pořádně, vypadala jako bohyně pomsty. Sexy bohyně pomsty. Pomalu se otočila na partu hokejistů, kteří na ni pokřikovali a poté zvedla ruce k nebesům. Z nebe začaly udeřovat blesky přímo do těla latiny, která zavřela oči a vypadala, že si ten pocit užívá. Po pár vteřinách oči znovu otevřela a usmála se.
"Je to skvělý," usmívala se na něho Santana.
Všichni spolužáci na školním prostranství ji vyděšeně sledovali a pomalu ustupovali pryč, jako kdyby věděli, že to co bude následovat, bude hodně zlý.
"Ale to už se ty nikdy nedozvíš," pokračovala Santana a z jejích dlaní vzápětí vystřelil blesk, který udeřil do hokejisty, jehož popálené tělo se nehybně svezlo k zemi.
Několik vteřin panovalo na McKinley hrobové ticho, které následovala panika. Všichni začali křičet a snažili se dostat pryč. Pryč od Santany, pryč od mrtvého těla, které leželo na zemi. Bylo jim jedno, že strkají do svých přátel, že šlapou po těch, které shodili na zem, každý se chtěl jen dostat pryč. Pryč z téhle noční můry, která nemohla být skutečná. Puck zůstal stát na místě a všiml si, že jeho přátelé stojí ztuhlí absolutně v šoku, neschopní jediného pohybu. Tak mu to alespoň připadalo do chvíle, dokud se Brittany nevydala směrem k Santaně.
"Nedělej to, prosím," zašeptala a ostatní členové New Directions se rozestoupili před ostatní lidi ze školy jako živé štíty.
"Nedělej to, Santano."

Všechno kolem Pucka zmizelo a on znovu seděl na své nemocniční posteli, do očí se mu draly slzy.
"Co to do pekla bylo?" uslyšel vedle sebe Kurtův hlas. Puck se na něho pomalu otočil.
"Jdu na záchod, ty tu spíš, vrátím se a ty tu nejsi, koukám na prázdnou postel a najednou... Co se to děje?" Vyjekl hystericky Kurt a sledoval Pucka, který vypadal stejně vystrašený, jako byl on sám.
"Myslím, že jsem byl právě budoucnosti," řekl potichu Puck a i ve tně viděl, jak Kurt nevěřícně otevřel ústa.

4. kapitola
"Jak to myslíš, že jsi byl v budoucnosti?" Vyjeveně sledoval Kurt Pucka.
"Já nevím. Prostě jsem byl najednou ve škole a viděl vyšinutou Santanu, jak kolem sebe metá blesky a všechno-"
"Cože jsi viděl?!" Vykulil Kurt a před očima se mu přehrál celý sen, který se mu zdál, než se probudil z umělého spánku.
"-bylo prostě hrozný... Fakt, bylo to neuvěřitelný. Ona tam stála, ruce zvedlý nahoru," zvedl Puck ruce, aby to předvedl a pokračoval "a pak do ní normálně začaly proudit blesky a pak z ní a sejmula Browna, toho hokejistu, jak má všude po ksichtě ty odporný beďary. A pak všichni začali křičet a utíkat. Bylo to šílený chlape, to ti povídám. Jestli to byla další halucinace, tak to byla jedna opravdu děsivě reálná."
"To není možný," zavrtěl Kurt odmítavě hlavou.
"Myslíš, že jsem tak blbej, abych si to vymyslel?" Zavrčel na něho naštvaně Puck.
"To ne, vůbec ne. Jen...," zavrtěl hlavou Kurt, pohled upřený ven z okna.
"Zní to neuvěřitelně, já vim. Pořád si tak nějak myslím, že jsem momentálně něčím sjetej a tohle celý je jedna velká halda."
"V tom případě jsem asi taky," zasmál se Kurt, ale moc veselý smích to nebyl.
"Jak to myslíš?"
Kurt stočil pohled od okna k Puckovi a pár vteřin na něho jen bezhlesně zíral. "Zdálo se mi o tom. O Santaně. Než jsem se probral z narkózy, tak se mi o tom zdálo."
Puck na Kurta zůstal vyjeveně zírat, nebyl schopný ze sebe dostat jediné slovo. Několik dlouhých minut bylo v místnosti ticho, oba si museli srovnat v hlavě, co se to teď sakra dělo. A ani jeden z nich nevěděl, co by na to měl říct.
"Myslíš, že to bylo jako ve Spidermanovi? Akorát nás nekousl radioaktivní pavouk, ale udeřil do nás blesk?" Prolomil ticho konečně Puck.
"Nevím," zasmál se Kurt.
"Bylo to by to ale cool ne? Bychom mohli být jak v X-menech... Myslíš, že jsi něco jako vědma nebo tak?"
"V X-menech?"
"Tys neviděl X-meny?" Zhrozil se Puck a když Kurt zavrtěl hlavou že ne, posunul se Puck na kraj postele a namířil na Kurta ukazováček.
"Filmový večer u Puckzilly, tuhle sobotu. Ty vole! Měli bychom si taky vyrobit nějaké cool hrdinské kostýmy, jako měli Spiderman se Supermanem!" Začal Puck nadšeně mávat rukama a v duchu si už představovat sám sebe v černém latexovém kostýmu s nějakou cool kápí, přes kterou by měl stříbrný nápis Puckzilla. Kurt se na něho chvíli zaraženě díval a poté se začal smát, až mu začaly téct slzy. Musel se schoulit do klubíčka, protože ho brzo ze smíchu začalo bolet břicho, ale prostě se nemohl přestat smát.
"Um-míš si před-před-představit Lauren v nějakém," musel přestat mluvit, protože dostal další záchvat smíchu a nebyl schopný ze sebe dostat ani slovo.
"Nějakém tom kos-kostýmu? Taková... haha... Neeee, bože," dál se smál Kurt.
"Hej, přestaň si dělat srandu z mojí ženský," zamračil se Puck, ale když si představil Lauren v nějakém růžovém kostýmu ala Cat woman, musel se začít též smát. A taky mu začalo být těsno v kalhotách.
"Co se to tady děje?" Vlítla do pokoje sestra a když rozsvítila, uviděla Kurta svíjejícího se na posteli v zachvátu smíchu a Pucka, který rychle vyndal ruku z pod deky.
"Pardón," vyjekl Kurt a snažil se nesmát, ale prostě to nešlo.
"Ale klid tu bude, pacienti v ostatních pokojích potřebujou spát. Takže se ztiště," zavrtěla sestra hlavou, zhasla a odešla.
"Úplně vidím ten kostým Rachel se-se zví-řátkama, s poní-níkama," smál se Kurt do polštáře, zatímco Puck se vrátil zpět ke svým představám o Lauren, do kterých se mu během chvíle stihly vmísit i ostatní holky ze sboru, což mělo za výsledek, že nechal smějícího se Kurta Kurtem a šel si udělat dobře na záchod.

Když se Puck vrátil ze záchoda, Kurta už spal. Nenápadně vyklouzl z pokoje a šel se podívat za Lauren a Rachel, aby viděl, jestli spí. Když za sebou zavřel dveře, musel se usmát. Lauren spala tak, že jí v podstatě visela hlava dolů z postele a Rachel se přes noc nějakým záhadným způsobem celá otočila, takže teď měla nohy na polštáři a hlavu na druhém konci postele. Opatrně Rachel vyndal polštář z pod nohou a dal jí ho pod hlavu a poté došel k Lauren.
"Lau, vstávej, divoško," zašeptal jí do ucha.
"Jdi někam," dostalo se mu odpovědi.
"Musim ti něco říct, je to fakt hustý, nebudeš litovat."
"Figginse na tebe," bručela Lauren z polospánku.
"Umím cestovat časem," pronesl Puck jakoby nic a posadil se na postel.
"Cože?" Byla Lauren najednou vzhůru, seděla na posteli a vyjeveně sledovala Pucka.
"Myslím, že jsem byl v budoucnosti."
"Tys ty prášky šlohl beze mě a sjel ses jima?" Podezřívavě se na něho podívala Zizes, Puck ale jen zavrtěl hlavou.
"Kurt to může dosvědčit."
"Kurt?"
"Jo. A co je nejhustší? On je asi vědma. Myslíme si, že ten blesk byl nějaký radioaktivní, jako to bylo ve Spidermanovi a teď všichni budeme mít nějaké cool schopnosti. Budeme jako Power Rangers, akorát mnohem lepší. Takže vlastně jako X-meni," zazubil se Puck.
"Dokaž to. Zmiz do budoucnosti."
"Neumím to ovládat. Zatím. Ale to bude určitě jen otázka času."
Lauren se na něho podívala podezíravě. "Jestli si ze mě děláš srandu..."
"Nedělám. Vždyť jsi sama viděla Brittany!"
"Fajn, asi na tom něco bude. Taky si připadám dost divně," přiznala se baculka.
"Jaká vůbec bude budoucnost? Budou nás aspoň oslavovat jako spuerhrdiny?"
"Santaně přeskočí a bude vraždit hokejisty ze školy."
"No... Aspoň bude od těch dementích kopií Jágra klid," zasmála se Lauren a vzápětí se na sebe s Puckem vrhli.
"Jo, tohle mi chybělo," zamumlal Puck a povalil Lauren na posteli. Ta rána probudila Rachel, která se na posteli otočila a ty dva zmateně pozorovala. Chtěla se otočit zase zpátky, aby si nemysleli, že je šmíruje, ale něco ji zastavilo.
Ta moje ženská, to ale dračice.
Mohli bychom tu vyzkoušet nějakou novou polohu, kterou jsme minule našli v Kamasutře.
Hmmm, zajímalo by mě, jaký by to bylo v trojce i s Rachel? Byl bych za borce, přefiknout dvě holky najednou, raarrr.
"No dovol, ty prase!" Vyjekla Rachel a Lauren s Puckem od sebe z leknutí přímo odskočili.
"Huh?" Nechápala Lauren.
"Měl by ses jít léčit. A abys věděl, do žádné trojky bych s tebou nikdy nešla."
"Hej! Přestaň mi číst myšlenky!"
"Počkat!" Ozvali se Lauren s Puckem najednou a Rachel si šokovaně zakryla ústa.
"Bože můj," zašeptala Rach.
"Tak tohle je vážně hustý," vytřeštil Puck oči.
"Čteš mi myšlenky i teď?" Zeptal se a Rachel zavrtěla hlavou.
"Díky bohu, právě jsem si představoval sex s Lauren za jídy ve-"
"Nechci to slyšet!" Vyjekla Rachel a zakryla si uši. Lauren se na Pucka podívala s povytaženým obočím.
"No co?" Zazubil se na ni Puck.
"Ale nic, jen Berry asi zůstane panna až do smrti."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 8. prosince 2016 v 22:22 | Reagovat

Jestli mají takové vlastností jsem zvědavá jak z tím naloží.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama