Heroes: 5. - 10.kapitola

23. ledna 2012 v 21:57 | Domík |  Heroes


5. kapitola
Puck zůstal u Rachel a Lauren skoro až do rána. Ani jeden z nich nevěděl, jestli má být z nově nabytých schopností nadšený a nebo vyděšený. Lauren zjistila, že má skutečně větší sílu než dřív. Z wrestlingu byla zvyklá zvedat těžká závaží, ale když teď zvedla Rachel do vzduchu jednou rukou, byla z toho u vytržení, protože věděla, že teď má všechny závody v kapse. Nikdo z nich nevěděl, jestli jim ty schopnosti vydrží, jestli to není jen chvilková věc a jestli by jim nemohli nějak ublížit.
Rachel začala vyšilovat, když si uvědomila, že by mohla slyšet myšlenky všech lidí kolem, z čehož by jí musela prasknout hlava. A to bohužel doslova. Další nevýhodou bylo, že Rachel, Puck ani Kurt své schopnosti neuměli ovládat. Najednou se to prostě stalo a oni s tím nemohli nic dělat.
K ránu našel Pucka spícího v sedě na židli s hlavou položenou u Lauren na polštáři Kurt. Měl strach, že se Puck zase někam přemístil, když se vzbudil a nenašel ho tam, ale po chvíli vyšilovaní se rozhodl podívat, jestli se nepotuluje někde po nemocnici. Když ho uviděl, že v klidu spí, tak se mu ulevilo. Opravdu neměl tušení, jak by vysvětlil, proč Puck někam zmizel.

Když se všichni ráno probudili, byli rádi, že budou konečně moci jít domů. Tedy kromě Santany, která byla stále v kómatu. Pro Britt si přijeli rodiče, kteří konečně přiletěli z Kanárských ostrovů, pro Rachel si přijeli tátové a pro Kurta dorazili rodče s Finnem a Blainem. Puck s Lauren letěli s nimi, protože se Burt s Carole dohodli s jejich rodiči, že aby zbytečně nemuseli letět přes několik států, tak na ně dají pozor.
Rodiče Santany se z nemocnice odmítli hnout. Objevili se tam hned ráno, když začali návštěvní hodiny. Paní Lopez vypadala, že od toho, co se to stalo, nezamhouřila oko a ani její manžel nevypadal o moc líp. Santana byla jejich jediné dítě a oba umírali hrůzou, že by o svou dceru mohli přijít.
Puck s Lauren byli oba z předchozí noci hotoví a unavení, takže plán na krádež léků odložili na neurčito s tím, že aby to nenarušila jejich drsnost a úžasnost, tak konečně provedou akci "60% svěcená voda." Už pár týdnů se domlouvali, že propašují do kostela vodku a nalejí ji do misky se svěcenou vodou.

"Blaine, to je v pořádku, nemusíš mi pomáhat s balením, zvládnu to sám," usmál se Kurt a pohladil svého přítele po ruce.
"Žádné takové. Ty si hezky sedni a já ti to sbalím. Nesmíš se teď namáhat."
"Složit pyžamo žádná velká námaha není," zaprotestoval Kurt, ale Blaine byl neoblomný. Měl strach, že jakákoli námaha by Kurtovi mohla ublížit, i když doktoři Burtovi s Carole řekli, že je Kurt naprosto v pořádku, jen by pár dní neměl dělat nic fyzicky náročného. Tím však nemysleli skládání triček, ale lezení po skalách, dlouhý běh nebo stěhování nábytku. To však Blaina nezajímalo, a tak i přes Kurtovy hlasité protesty mu z ruky vytrhl kalhoty, složil je a přidal do tašky k ostatním věcem.
"Můžu si dojít alespoň sám na záchod, pane starostlivý?" Usmál se Kurt, ale v duchu byl rád, že má o něho Blaine takovou starost.
"Samozřejmě," oplatil mu Blaine úsměv a když Kurt procházel kolem něho do koupelny, chytl ho za ruku, přitáhl si ho k sobě a jemně ho políbil na rty.
"To máš na cestu," zasmál se na svého přítele, který zmizel v koupelně.
"Kde je Kurt?" Zeptal se Burt, který vzápětí vešel do pokoje.
"Na záchodě, zrovna jste se s ním minul."
"Dobře. Už má sbaleno? Za chvíli pro nás přijede taxi."
"Všechno sbalené a připravené," přikývl Blaine a Kurt vycházející ze dveří svého otce málem přizabil dveřmi.
"Dávej přece pozor," dal mu Burt lehký pohlavek a Kurt se na něho jen zazubil jako svatoušek.
"Jak ses vůbec vyspal?" Zeptal se Blaine, zatímco vzal Kurtovi tašku s věcmi a zamířil ke dveřím.
"Nic moc," přiznal Kurt a Blaine se na něho zmateně podíval.
"Zas nějaký špatný sen?"
"To ne," usmál se Kurt a vzpomněl si na Blainovo vyznání lásky. "To vůbec ne. Jen jsem nějak nemohl pořádně zabrat."
"Doma se ti určitě bude spát líp," přikývla Carole, která k nám došla s Finnem a Rachel, jíž byli v patách její otcové.
"Taky letíte za dvě hodiny?" Zeptal se jeden z otců Rachel a Carole přikývla.
"Mimochodem, Carole, čím dál víc vám to sluší," usmál se na ni druhý z otců.
"Díky," usmála se a Burt ji objal kolem pasu.
"Piercovi taky letí za dvě hodiny?" Zeptal se Burt.
"Mluvil jsem se Susan, říkala že ano."
"Chudáci Lopezovi," zavrtěla hlavou Carole a všichni tři muži souhlasně přikývli.
"Zbláznil bych se, ležet tady takhle Rachel."
"To mi povídejte, Bobe. Ležet tady Kurt...," mávl Burt rukou, protože všichni moc dobře věděli, že by tu taky seděli ve dne v noci, dokud by je násilím nevyhodili.

Brittany seděla u postele Santany spolu s jejími rodiči a smutně svou kamarádku pozorovala. Vidět ji tam tak bezbranně ležet, ji lámalo srdce. Piercovi zatím balili své dceři věci. Chápali, že se chtěla ještě před odjzedem stavit u Santany. Byly nerozlučná dvojka už od základky a i jim bylo hrozně, když tam Santanu viděli. Znali ji už tolik let a moc dobře se znali i s jejími rodiči. Přišlo jim, jako kdyby tam ležela jejich druhá dcera.
"Britt, pojď, už musíme jít, ať neženeme na poslední chvíli," potichu vešla dovnitř paní Pierce.
"Ale já nechci," zamumlala Brittany.
"Zlato, nemůžeš tady zůstat," pohladila jí její matka po vlasech a poté se otočila na paní Lopez.
"Liv, kdybyste cokoli potřebovali, stačí říct. Má se vám kdo postarat o psa? Vezmeme si ho klidně zatím k sobě, pokud byste potřebovali."
"Díky Susan, je u ségry," slabě se usmála paní Lopez.
"Já tu chci zůstat," zašeptala Brittany.
"Zlato, no tak. Tady bys Santaně nijak nepomohla. Když na ni budeš doma hodně myslet, tak se určitě probere i tak," usmála se na ni její matka.
Britt se nakonec neochotně zvedla, ale když se loučila s Lopezovými, přístroje začaly hlasitě pípat.
"Co se to děje?" Vyjekla paní Lopez.
"Zavolejte doktora!" Zakřičel její manžel.
Během pár vteřin přiběhl do po pkje lékař a hned za ním zdravotní sestra s defibrilátorem.
"Všichni ustupte, ztrácíme ji" zakřičel a všichni od postele odstoupili co nejdál.
"Mami," zašeptala Britt a její matka ji sevřela pevně v náručí stejně tak, jako pevně svíral svou ženu i Santany otec.
"Že mi neumře," zešptala Birtt, po jejíchž tvářích se koulely slzy.
"Nabito," prohlásila sestra, doktor Santaně rychle vyhrnul pyžamo a dal jí šok. Všechny stroje se vzápětí vrátily do normálu a paní Lopez se svému muži úlevně zhroutila do náručí.
"Neboj, zlatíčko, bude v pořádku," konejšila paní Pierce svou dceru.
"Určitě?" Zeptala se Brittany, ale její matka jí nestihla odpověděť, protože se pokojem rozhlehl jiný hlas?
"Britt?" Vyšlo z úst Santany takřka nehlasné zašeptání. Ale oni ho slyšeli. Všichni viděli, jak se černovlásce třesou oční víčka a následně s námahou otevřela oči.

6. kapitola
"San, díky bohu,"zašeptala její matka.
"Mami?" Pomalu otočila Santana hlavu a pohledem se setkala se svou matkou.
"Tohle už nám nikdy nedělej, ano? Takhle nás děsit. Málem jsem umřela strachy," šeptala její matka a svou dceru políbila na čelo.
"Vyděsila jsi nás k smrti," zavrtěl pan Lopez hlavou, ale byla na něm znát úleva, že se jeho dcera probrala.
"Santi!" Nadšeně vyjekla Brittany a nebýt svojí matky, která jí zastavila, nejspíš by skočila ke svojí kamarádce do postele a pevně ji objala.
"Co se stalo?" Zmateně všechny sledovala Santana.
"Udeřil do tebe blesk, zlatíčko," rozbrečela se paní Lopez.
"Blesk?" Zamračila se Santana a snažila si vzpomenout. Poslední věc, kterou si ale pamatovala byla ta, jak se tajně propašovali z hotelu na noční procházku.
"Utekli jste z hotelu a šli jste se koupat do fomtány. Byl to zázrak, že jste to přežili. Měli jste obrovské štěstí. Doktoři tady neznají nikoho, kdo by něco takového přežil."
"Och," zamumlala Santana a usmála se na Brittany, která jí sevřela dlaň ve své.
"Co ostatní?"
"Jsou v pořádku, dneska je pustili, už jsou asi na cestě na letiště."
"Nejsou," usmál se Puck, který vešel do malé místnosti, která už tak byla plná lidí.
"Tys nám ale dala, uvědomuješ si to, Lopezko?" Usmál se na ni.
"Hlavně se mi tu nerozbreč," zašklebila se na něho Santana.
"Ostatní tě pozdravují, čekají na chodbě, už by se sem nevešli. Navíc musíme jet, jinak nám to uletí. Tak koukej, ať tě co nejdřív pustí, jasný?"
"Rozkaz, Puckermane," zasmála se dívka.
"My už taky musíme. Jsem ráda, že ses probrala, Santano, všichni jsme tu umírali strachy," pohladila ji paní Pierce po vlasech.
"Pojď Britt. Rozluč se, jinak nám to uletí, táta už čeká dole na taxi a je nevózní, co nám tak trvá."
"Už jdu," přikývla Britt a naklonila se k Santaně.
"Bude se mi stýskat," zašeptala jí do ucha a Santana se smutně usmála.
"Zavolám ti, až přoletíme domů, chceš?"
"Chci," přikývla černovláska a dal Britt pusu. Ani jednomu z rodičů to nepřišlo divné, dívky se tak k sobě chovaly vždycky. Jen Puck na obě hodil vědoucí pohled, zamával Santaně, pozdravil její rodiče a odešel. Nikdo z nich nechtěl, aby jim letadlo uletělo. I Britt se rychle rozloučila a zamířily s mamkou pryč, protože tachometr na taxi je neúprosný měřič času.

"Jak ti je?" Zeptala se Santany její matka, když všichni odešli. I doktor jim řekl, že jim dá chvíli čas si s dcerou popovídat, než jí udělají testy, aby se ujistili, že je v pořádku a netrpí nějakým trvalým poškozením.
"Myslím, že to jde."
"Tohle už nám nikdy nedělej, slyšíš?" Zamračil se její otec, který se po celou dobu opíral o zeď a teď si přitáhl židli k posteli, aby si mohl sednout vedle své dcery.
"Hlavně ale že jsi v pořádku," usmála se paní Lopez.
"Nechceš donýst něco k jídlu? Nebo nějaký časopis na čtení?"
"Ne, dík. Nemám náladu na čtení."
"Jsi unavená?"
"Jo, celkem jo."
"Tak až ti udělají ty testy, tak se můžeš prospat."
"Jo. Proč mi připadá, že mám na sobě plíny?" Zhrozila se Santana.
"Tak do něčeho jsi čůrat musela," usmála se její matka.
"Ať mi to okamžitě sundají, bože, to je tak nechutný."
"Buď hodná, ještě jsi slabá, abys mohla chodit na záchod."
"To mě nezajímá. Ať to mi to okamžitě sundají!" Vřískla Santana.

Kurt se v letadla opíral Blainovi o rameno a byl skutečně rád, že už letí domů. Byl z toho všeho tak unavený, že si už neužíval ani ten pocit, že letí letadlem.
"Jsi v pořádku?" zašeptal mu Blaine potichu do ucha.
"Jsem jen unavený," odpověděl z polospánku Kurt.
"Tak se trochu prospi," chytil Blaine svého přítele za ruku.
"Ale já si chci užít to, že jsem s tebou a ne spát."
"Však si mě ještě užiješ, až ti polezu na nervy," zasmál se potichu Blaine.
"Nikdy," odpověděl mu Kurt. "Ty mi nikdy nepolezeš na nervy," zamumlal a když se na něho Blaine otočil, všiml si, že jeho přítel usnul.

"Mimochodem, mladá dámo, odkdy zase chodíš s Finnen?" Drcl Bob do své dcery, která měla zabořený nos v časopise, pohled měl však upřený na dlouhána sedícího o pár řad před sebou.
"Od soutěže," usmála se na něho Rachel.
"No, jsem rád, že zas nejsi s tim Jessem, toho jsem vůbec neměl rád, strašně arogantní kluk."
"Přesně tak. Finn je hodný kluk," přidal se do debaty i druhý táta.
"Já vím," usmála se na ně Rachel.
"Hlavně už neblbni s tím Puckem."
"I když je to žid."
"Nelíbí se nám," pronesli oba tátové v unisonu a vyměnili si zamiloavný pohled.
"Nebojte," usmála se Rachel. Teď už to s Finnem nezkazí, teď už ne. Prostě to věděla. Milovala ho a doufala, že už budou navždy spolu.

7. kapitola
Když dorazili všichni zpátky do Limy, konečně jim došlo, že budou muset jít další den do školy. A tam je nemohlo čekat nic pěkného. Finn sice mluvil S Mikem a Tinou, kteří mu řekli, že pana Schuestra nevyhodí a je ze školy nevyloučí, ale Rachel i Kurt si moc dobře uvědomovali, že beztrestně z toho rozhodně nevyklouznou.
Ve vzduchu pořád visela možnost dočasného vyloučení, i když nebyla moc pravděpodobná vzhledem k tomu, že za 14 dní začínaly prázdniny, a tak už by teď žádné dočasné vyloučení nemělo cenu, Takže se všichni shodli na tom, že jejich nejpravděpodobnějším trestem bude uklízení kabinetů, rovnání učebnic do kumbálů a možná pomoc s nějakým úklidem.
Puck si z hrůzou uvědomil, že když byl před odletem do New Yorku u Figginse kvůli tomu, že si odplivl u skříňky, což viděla matikářka a napráskala ho, že tam Figgins dvěma studentům oznamoval, že budou za trest natírat venkovní tribuny u hřiště.
Na letišti se všichni rychle rozloučili a každý z nich zamířil k sobě domů. Všichni byli unavení po několika hodinovém letu a těšili se, až zalehnou do postele.
Když Burt vysazoval Blaina u něho doma, s Kurtem se objali, jako kdyby se měli vidět naposledy, i když byli domluvení, že se uvidí druhý den po škole. Finn je zamračeně pozoroval. Občas mu připadali, jako kdyby byli dvacet let manželé.

Hned po příjezdu domů vytočila Brittany číslo Santany, která to vzala hned po druhém zazvonění.
"Ahoj Britt," usmála se, i když to Britt nemohla vidět.
"Ahoj."
"Tak jaký jste měli let?"
"Myslím, že jsme po cestě zabili ptáčka. Viděla jsem, jak letí kolem letadla a najednou zmizel v jednom z motorů. Brečela jsem celou cestu domů." Santana se potichu zasmála, protože tohle byla celá její Brittany.
"Určitě je teď ale v nebi, odkud tě hlídá."
"Myslíš?" Zeptala se Brittany a vyklonila se z okna.
"Určitě. A když zavřeš oči, třeba ho i uslyšíš, jak ti zpívá."
"Jéé, San, to určitě zkusím," nadšeně se dívala Britt k nebi.
"Dobře. Britt, už musím končit, vezou mě na nějaké vyšetření."
"Proč?" Zeptala se zmateně blondýnka a Santana obrátila oči v sloup a musela se hodně přemáhat, aby jí na to neodpověděla "Hádej," "Jen tak, jenom do mě udeřil blesk" nebo "Proč asi."
"Aby se ujistili, že jsem v pořádku."
"A pak už tě pustí domů?"
"To nevím, snad jo."
"Stýská se mi."
"Mně taky. Ale už brzo budu doma."
"Dobře, tak pá San."
"Pá Britt," musela se Santana usmát a když položila telefon, podívala se na sestru, která stála otráveně u postele a čekala, až Santana laskavě zavěsí.
"No konečně," zamumlala si potichu sama pro sebe, ale Santana to slyšela.
"Abyste se nezbláznila," zašklebila se na ni a doufala, že ať už jí budou dělat jakékoli vyšetření, tak u toho tahle sestra nebude, protože vypadala, že jí hodlá omylem něco zlomit.

Kurt se druhý den vzbudil ještě dřív, než mu zazvonil budík. Když viděl, jak je venku krásně, musel se usmát. Úsměv ho však vzápětí přešel, když si uvědomil, že bude muset jít do školy. Otráveně vylezl z postele a zamířil do koupelny, aby ze sebe udělala člověka. Zděšením málem vyjekl, když si všiml, že se mu na čele klube beďar. Okamžitě popadl snad všechny přípravky, které měl na pleť, aby zachránil situaci. Nemohl dopustit, aby ho takhle viděl Blaine.
Při vzpomínce na Blaina se musel usmát. Už se nemohl dočkat, až se odpoledne uvidí. Když byl na Daltonu, stýskalo se mu po kamarádech z New Directions a teď když byla zpátky na McKinley, tak se mu stýskalo po Blainovi. Naštěstí se spolu i tak vídali skoro každý den. Bez Blaina už si Kurt prostě nepřipadal kompletní.

Když se všichni z New Directions kromě Santany sešli před školou, společně se vydali dovnitř a zbytek sboru se rozhodl doprovodit své kamarády i do ředitelny, aby jim mohli být společně oporou.
Když vešli do ředitelny, už tam byl ředitel i pan Schue a ke zděšení všech přítomných tam seděla i Sue Sylvestr ve své svítivě růžové teplákovce. A růžová teplákovka vždycky znamenala, že Sue Sylvestr hodlá ten den týrat studenty víc než obvykle.
"A sakra," okomentovala to výstižně Lauren a Rachel vedle ní pouze přikývla na souhlas.
"Jak jsem se dozvěděl, šest lidí ze sboru se v noci tajně bez povolení pana profesora Schuestra vykradlo z hotelu. Za jiných okolností byste byli všichni okamžitě vyloučeni, ale vzhledem k okolnostem, které nastaly, si myslím, že jste obdrželi trest, na který nezapomenete do konce života. I tak vás ale nějak potrestat musím a trest nejvhodnější by byl okamžité zrušení sboru."
"Cože?" Vyjekl Kurt.
"To přece nemůžete!" Zavrtěla hlavou Mercedes.
"Že nám nemůžou zrušit sbor, pane Schue?" Prosebně se na Willa podíval Finn.
"Vsadím se, že v tom má prsty trenérka," nevraživě se na Sue podívala Quinn.
"Nemůžete nám zrušit sbor," objevily se slzy v očích Tiny.
"Klid děcka, ještě jsem nedomluvil," zamračil se na ně Figgins.
"Být to na Sue, sbor by byl s okamžitnou platností zrušen, ale protože jste skončili na národním kole třetí, rozhodl jsem se, že ho rušit nebudu. Příští rok si vás ale pohlídám a jakmile bude nějaký další průšvih, věřte, že tentokrát už to bude konec Glee klubu."
"Chápu, pane řediteli," přikývl na srozuměnou Will.
"A teď přejděme k trestům, které jsem pro vás nakonec určil."
"Prosím, prosím, ne natírání tribun," potichu se pro sebe zašeptal Puck.
"Všech pět a po svém návratu se k vám připojí i slečna Lopez, budete každý den do konce týdne hodinu po škole natírat školní tribuny. Je to pro vás adekvátní trest a škola tím ušetří. Už i Ukrajincům se musí platit zdravotní pojištění, kdo to kdy viděl. A na konci roku se jako každoročně bude konat maškarní bál, kde budete pomáhat."
"Do hajzlu," zaklel potichu Puck a schytal nehezký pohled od pana Schuestra.
"Ehm," odkašlala si Sue Sylvester a upřela na Figginse pohled.
"Ano. A abych nezapomněl, od příštího roku bude Sue vést sbor společně s panem Schuestrem. Zatím jen dočasně, pokud se to osvědčí, tak to bude natrvalo."
"Prosím?" Vykulil Will na Figginse oči.
"Děláte si srandu?" Zeptala se Quinn.
"Myslím to naprosto vážně."
"Figginsi, vždyť si moc dobře pamatujete, jak to dopadlo naposledy. Sue dala náš seznam písní naší konkurenci!" Málem na ředitele zaječel Will.
"Tohle je mé konečné slovo, Williame. Rozejděte se na hodinu, už bude zvonit," vyhnal je Figgins ze své kanceláře. Sue to vše pozorovala s uspokojivým úsměvem na tváří. Sue Sylvester jim ještě ukáže, zač je toho loket!

8. kapitola
"Že bych se na to nevysral," zavrčel Puck sám pro sebe, když se vrhl na natírání druhé lavičky.
"To jsme dva," přikývla Lauren.
"Brittany, proboha, nekresli s tou barvou po trávníku, Figgins nás zabije," vyjekl Kurt a hodil po bývalé roztleskávačce nehezký pohled.
"Ale když já jsem chtěla nakreslit sluníčko, aby to tu bylo hezčí," zatvářila se Britt ublíženě a Rachel na to obrátila oči v sloup.
"Natírej lavičky a bude to tu hezčí," poradila jí a sama otráveně natírala jednu z laviček. Už tam byli půl hodiny, ale všem to přišlo jako dva dny. Pálilo na ně sluníčko, což mělo za následek, že všichni byli akorát unvaení, zpocení a otrávení. A barva jim zasychala pomalu rychleji, než stíhali natírat.
Kousek od nich natírali i dva fotbalisté, kteří po nich celou dobu házeli vražedné pohledy.
"Jestli po nás budou čumět ještě chvíli, tak jim jednu napálim."
"Já dřív. Navíc, já nemám podmínku, já můžu," mrkla na Pucka Lauren a ten se jen zamračil. Ale věděl, že má jeho baculka pravdu. Až do října si musí dávat majzla na to, co kde dělá. Do pasťáku se mu rozhodně nechtělo, toho už si zažil dost. I když jak tak nad tím přemýšlel, prostě by se mohl vrátit v čase a ten bankomat neukrást. Zavřel oči a snažil se soustředit na ten den, co se to stalo.
"Nespi a natírej," přikázala mu Rachel, ale Puck ji ignoroval. Snažil se absolutně soustředit na místo a čas, kam se přesunout. Jediné, čeho ale dosáhl, bylo to, že si hlasitě prdl.
"Prase," zavrtěla Rachel hlavou a Kurt se zatvářil nanejvýš znechuceně.
"No dovol," zaprotestoval, ale když viděl, jak ho Rachel propichuje pohledem, raději se vrátil k natírání.
"Hele, Finn sem jde," zamávala mu Brittany štětkou od barvy a nahodila Kurta.
"Brittany!" Zaječel hystericky a okamžitě odhodil svojí štětku na zem a rozeběhl se zpátky do školy, aby to ze sebe v koupelně dostal, než to zaschne. Nechtěl, aby mu to zničilo pleť.
"Hups, promíííň," zavolal za ním Britt.
"Jdeš nám pomoc?" Zkusila to Lauren.
"Ne," zasmál se Finn. "Jdu vám vyřídit, že až skončíte, máte přijít na chvíli do zkušebny, pan Schue nám chce něco říct."
"Doufám, že nám neoznámí, že končí se sborem. Pane bože, co když mě vyhodí ze sboru? Ne, to nemůže. Já a Kurt jsme nejlepší zpěváci, to by to rovnou mohl zabalit.... No, co," ohradila se Rachel, když viděla, jak ni všichni zírají. "Vždyť je to pravda."
"Jak s ní můžeš vydržet?" Zeptala se Lauren Finna.
"Hej!" Ohradila se Rachel a když viděla, že se tomu Puck i Finn smějí, urazila se.
"Už jsem dokreslila to sluníčko," zajásala Brittany a všichni se zhrozeně otočili na její umělecké dílo, které zabíralo několik metrů trávníku.
"Řekněte mi prosím někdo, že mám halucinace," zaprosila Rachel.
"Figgins nás zabije," vystihl Puck situaci.
"Navrhuju emigrovat do Bradavic," pronesla Lauren a všichni se začali smát.
"Vyhlašuju code red," vytáhl Puck z kapsy telefon a vytočil Samovo číslo. "Evansi, code red. Brittany pokreslila trávník červenou barvou a starej Figgy nás zabije, takže potřebujeme trochu píchnout. Víš, kde má školník tu místnost, kde schovavá všechny ty možný krámy?... Super. Takže potřebuju, abyste se tam vloupali a přinesli nám štětku a plechovku zelený barvy.... No jaký. Tý, kterou jsme museli loni barvit trávník místo tréninku, protože nám Tenaka řekl, že to vyjde levněji, než když škola bude ten trávník kropit, aby zůstal zelený.... Super. Za 15 minut vás tu čekáme," zavěsil Puck a podíval se po ostatních.
"Občas mě až zaráží, jak úžasnej jsem."
"Něco tam bude. Momentálně mě Puckermane pěkně rozpaluješ," mrkla na něho Lauren a Rachel se zatvářila znechuceně.
"Ježiši, vy dva byste na to už taky měli vlítnout. Na co čekáte, až budete chodit o berlích a jíst jenom přesnídávky?" Zaksichtil se Puck.
"Přesnídávky jsou fajn, hlavně meruňková," usmála se Brittany a začala kreslit nějaký další obrázek na trávu.
"Brittany!" Vyjeli na ni všichni sborově a Rachel jí vytrhla štěstku z ruky.
"A abyste věděli, tak nám to nevadí si počkat, že jo?" Usmála se Rachel na Finna.
"Eh... Jasně," pronesl nepřesvědčivě a Lauren s Puckem si vyměnili vědoucí pohled.
"Jo jo, chlape, soucítím s tebou," poplácal Puck Finna po rameni.
"Přestaňte se vybavovat a natírejte nebo to napráskám," houkl na ně jeden z fotbalistů, kteří je celou dobu pozorovali.
"Drž hubu," křikl na něho Finn.
"Říká někdo, kdo si ani nevrzne. Z tebe jde teda hrůza, fakt že jo," zasmál se fotbalista a s druhým si plácli, aby se vidělo, jací jsou strašní borci.
"Být tebou Masone, tak bych se moc neozývala. Školou se proslýchá, že tvoje pozvání na rande odmítla i Becky," usmála se na něho Lauren sladce a sledovala, jak fotbalista pění. Kdyby ho druhý nezadržel, tak by se na Luren nejspíš vrhl. Takhle místo toho, aby dostal pořádnou nakládačku, se na patě otočil.
"Myslím, že děda Figgins potřebuje procházku po hřišti, aby viděl, jak strašně hezky tu roste tráva," škodolibě se usmál a zamířil pryč, následován druhým fotbalistou.
"A sakra."
Jen o chvíli později se však u hřiště jak stín zjevil Mike Chang a v ruce držel velkou plechovku s barvou a dvě štětky.
"Prý potřebujete s něčím píchnout," usmál se a když mu Rachel ukázala, co Brittany provedla s trávníkem, chápavě přikývl.
"Proč to nedonesl Sam?" Zeptal se Puck.
"Mercedes ho kvůli něčemu volala."
"Mercedes?" Zamračila se Rachel.
"Poslední dobou se spolu baví celkem dost," přikývl Puck.
"Ale teď dost vykecávání, musíme to přetřít, než sem doleze Figgins," popadl jednu štětku a druhou vrazil Brittany.
"Teď si můžeš kreslit, pořádně obtahuj to, co už si nakreslila a když to přetřeš tak, že nebude vidět, že na tom byla červená barva, dostaneš odměnu."
"Jakou?" Rozzářily se Brittany oči a aktivně začala natírat.
"Uvidíš," mrkl na ni Puck a rychle začal všechno přetírat co největšími vrstvami zelené, aby nikdo nepoznal, že byla tráva natřená na červeno.
Zrovna když to už měli skro dotřené, v dálce viděli, jak se směrem k nim žene nasupený Figgins v závěsu s dvěma fotbalisty.
"Připomeň mi v září, abych Masonovi vykloubil na tréninku rameno."
"Spolehni se," kývl Finn na Pucka a oba se pomstychtivě usmáli a sledovali Britt, která dobarvila trávu těsně před tím, než se Finn zjevil v dostatečné blízkosti.
Když se k nim Figgins přihnal, zůstal nechápavě hledět na zelenou trávu před sebou.
"Ale vždyť jste říkali...," otočil se na fotbalisty.
"Fakt ta tráva byla celá potřená barvou," snažil se Mason zachránit situaci.
"To vám věřím," zamračil se Figgins. "Trest vám protahuji až do konce dalšího týdne. Ze mě si tu nikdo srandičky dělat nebude."
"Oni tu trávu přetřeli!" Ozval se druhý fotbalista.
"A mozek ti takhle náhodou nepřetřeli?" Otočil se Figgins, z každé strany popadl jednoho fotbalistu za loket a táhl je směrem k ředitelně.
"No kdo to kdy viděl...," mumlal si pro sebe ředitel a když udělal krok, z ještě nezaschlé trávy setřel zelenou barvu, takže teď byl na trávníku červený otisk boty. Všichni členové New Directions zůstali na otisk boty koukat a modlili se, aby se ředitel neotočil. Pak ale všechny překvapila Brittany. Z ničeho nic natáhla ruku několik metrů před sebe a místo rychle přetřela zelenou barvou, která jí ještě zůstala na štětce, kterou do té doby schovávala za zády.
"Co to sakra?" Ozvali se Finn a Mike současně a Rachel, Lauren a Puck si vyměnili vystrašený pohled.

9. kapitola
Všichni se shromáždili ve zkušebně, aby si poslechli, co jim chce pan Schue povědět. Finn s Mikem stále házeli pohledy po Brittany, i když to vypadalo, že oba uvěřili tomu, že ostatní to neviděli a že to určitě musela být hra světla. I když Rachel lhala Finnovi nerada, nebyla si jistá, jestli by překousl to, že po tom zasažení blesku získali zvláštní schopnosti a že sama Rachel čirou náhodou občas čte myšlenky. Měla takové tušení, že by to Finn nevydýchal a rozešel by se s ní dřív, než by řekla Barbra Streissand.
Kurt se snažil dělat nevyditelného, že se se vyvlíkl z natírání tím, že odběhl do koupelny a už se nevrátil, ale jeho pleť byla na ty výpary, které vycházely z těch levných barev moc citlivá a nechtěl, aby se mu udělaly další beďary, stačil ten jeden na čele, který ke Kurtovu zděšení nezmizel, ale naopak byl vidět ještě víc. A to na něho měl za chvíli před školou čekat Blaine.
Když do místnosti vešel pan Schuester, všichni zmlkli a čekali, co z něho vypadne. Rachel se nervózně držela Finna za ruku a pohledem přejela po ostatních. Každý z nich nervózně čekal, co jim pan Schue poví. Báli se, že od sboru odejde nebo že některé z nich vyhodí. Byli už skutečně jak rodina, i když se neustále hádali a vzájemně se pomlouvali.
Will se před děcka posadil na stoličku a na všechny se usmál. "Přestaňte se všichni tvářit jak na pohřbu, nic tak strašného vám oznámit nehodlám, abyste museli vypadat, že vám někdo umřel."
Po těchto slovech napětí z tváří členů New Directions zmizelo a vystřídala ho čirá zvědavost.
"Takže, chvilka napětí," usmál se na ně pan Schue a na chvíli se odmlčel.
To jsem zvědavý, co mi na to řeknou. Určitě už na to zapomněli, že jsem jim slíbil uspořádat tu párty. Doufám, že z toho budou mít radost, i když si to asi nezaslouží, po tom co udělali.
"Párt-," otevřela Rachel pusu, ale zase ji zavřela, když si uvědomila, že rty pana Schue se vůbec nepohly. Všichni se na ni otočili.
"Rachel?" Povytáhl pan Schue obočí.
"Ehm, nic. Jen jsem si na něco vzpomněla, to je jedno," snažila se to zakecat a většina jí evidentně uvěřila. Jen Puck se na Rachel tázavě díval a naznačoval Rachel, aby mu nějak řekla, co pro ně pan Schue chystá. Ta se na něho jen usmála a otočila se zpátky na Finna, od kterého schytala žárlivý pohled, protože její úsměv směřující k Puckovi viděl.
"Tak už nás nenapínejte," vyřkl nahlas Artie to, co běhalo sboru hlavou.
"Dobře tedy. Pamatujete si ještě, jak jsem vám dával svoje číslo pro případ-"
"Ty sluníčkové smsky uprostřed noci jsem neposílala já," zavrtěla hlavou Brittany.
"-že byste se opili a potřebovali odvoz? A co jsem vám slíbil potom?"
"Koupit dva sudy piva?" Zazubil se Puck.
"Sud jablečeného vína," opravil ho pan Schue a sledoval, jak se některým rozzářily oči, když jim došlo, kam tím vším směřuje.
"Jenom jeden?" Zeptal se zklamaně Sam.
"Nemusíte se přeci opíjet," zasmál se učitel. "Takže, v pátek, to jest za tři dny, vás v sedm čekám."
"New Directions párty!" Usmála se nadšeně Tina a vzápětí se strhla vášnivá diskuse o tom, kdo tam jak propašuje další alkohol, co si která holka vezme na sebe, kdo nebude pít a bude řídit.
"Bude i karaoke?" Zeptala se nadšeně Rachel.
"To by se sousedům asi moc nelíbilo," zasmál se pan Schue.
"Na sousedy kašlete," mrkla na něho Lauren.
"Můžu vzít Blaina?" Zeptal se s úsměvem Kurt.
"Jasně," přikývl učitel.
"V tom případě se mnou počítejte," usmál se Kurt a poté se podíval na mobil.
"A teď mě prosím omluvte, venku na mě čeká princ na bílem koni," seskočil Kurt ze židle, zamával jim a zamířil pryč.
"Blaine přijel na koni?" Zeptala se zmateně Brittany a všichni se na ni nevěřícně podívali.

Kurt s Blainem seděli v kavárně a povídali si. Plánovali, co budou dělat o prázdninách. Oba chtěli vidět nový muzikál, který si připravilo místní divadlo a hlavní roli v něm měl ztvárnit Bryan Rhyan. Když Kurt Blainovi vyprávěl, kdo to je, nemohl se ani jeden přestat smát.
"A tom vám skutečně chtěl zrušit sbor?" Ujistil se Blaine.
"Jo. Ale pan Schue mu nechal tu roli Jean Valjiana, a tak nám sbor nezrušil. Místo toho jen zkrátil trenérce rozpočet na roztleskávačky. Ale taky ne o tolik, o kolik se čekalo. Nejspíš mu něčím vyhrožovala jako všem. A to bych ti úplně zapomněl říct! Tak jsme dneska byli u ředitele. Všichni jsme čekali, jaký trest dostaneme. Musíme natírat po škole do konce týdne hodinu tribuny, ten smrad z tý barvy určitě cítíš a to jsem se sprchoval i jsem měl na sobě věci na tělocvik. Ale k věci, ředitel nám oznámil, že příští rok za trest, asi protože nás pan Schue sám nedokázal uhlídat, bude Sue Sylvestr vést Glee klub spolu s panem Schuestrem. Chápeš to? To proti vám na výběrovkách nebudeme mít nejmenší šanci," zasmál se Kurt.
Blaina Kurta celou dobu pozoroval a usmíval se. "Miluju tě," něžně se na Kurta usmál. Ten se zrovna napil kafe a málem mu zaskočilo. Kafe polkl a naprázdno otevřel pusu. Chvíli mu trvalo, než Blainova slova zpracoval. Skutečně se to právě stalo? Skutečně mu řekl kluk, do které je zamilovaný, že ho miluje?
Co talhle odpovědět, blbečku? Proběhlo Kurtovi hlavou.
"Taky tě miluju," dostal ze sebe a v duchu si několikrát nafackoval.
Taky tě miluju? Tímhle tónem? Tohle tričko bych prosil o velikost menší, děkuji.
Naštěstí jeho vnitřní sebemrskání vyrušila dvojice, která vešla do kavárny.
"Heleme se, kdo přišel," usmál se a Blaine se otočil. K jejich stolu došla Mercedes následovaná Samem.
"Co tu vy dva děláte?" Usmál se na ně Blaine.
"Ale... Jen jsme se stavili na kafe," usmála se Mercedes a Kurt si všiml rychlehé pohledu, který věnovala Samovi.
"Narazili jsme na sebe na parkovišti," ještě rychle vysvětlila, poté spolu prohodili ještě pár slov, načež se Samem odešli.
Blaine se otočil zpátky na Kurta. "Oni spolu chodí!" Vyhrkli oba najednou a poté se rozesmáli.

10. kapitola
Blaine s Kurtem vešli do domu a hned mezi dveřmi je přivítala vůně linoucí se z kuchyně.
"Ahoj kluci," usmála se na ně Carole, která se šla podívat, kdo přišel.
"Dobrý den," pozdravil s úsměvem Blaine.
"Co to tu tak krásně voní?" Nasál Kurt vůni a slastně přivřel oči.
"Dělám kuře na kari. Dostala jsem nový recept od kolegyně z práce, tak snad to bude dobrý."
"No pokud to bude chutnat aspoň z poloviny tak, jak to voní," usmál se Kurt.
"Zůstaneš tu na večeři, Blaine?" Zeptala se Carole.
"Jasně, že zůstane," odpověděl místo něho Kurt, chytl ho za ruku a vedl ho k sobě do pokoje.
"Už to tak teda asi vypadá," usmál se Blaine a Carole zavrtěla hlavou a začala se smát.
"Táta není doma?" Houkl na Carole ještě ze schodů Kurt.
"Je v garáži, dělá něco na autě. Zas bude vypadat jak čuně," vzdychla si Carole a poté se vrátila k přípravě večeře.
Kluci vešli do pokoje a oba se okamžitě usadili na posteli.
"Pustíme si teda ten film?" Usmál se Kurt a položil svému příteli hlavu na rameno. Pořád se ještě nemohl vzpamatovat z toho, co se stalo. Že mu Blaine řekl, že ho miluje. Bylo to tak nečekané a krásné, že si ta slova musel pořád dokola přehrávat v hlavě.
"Jé, já ho nechal v autě," plácl se Blaine do čela. "Počkej, dojdu tam. Hned jsem zpátky," zvedl se kudrnatý mladík z postele, Kurt ho ale stáhl zpátky k sobě.
"To nevadí, pustíme si něco jinýho. Finn má u sebe filmů snad milion. A když vyřadíme devětsettisíc DVD s pornem, tak nám pořád ještě dost filmů zbyde." Blaine se začal smát a jemně Kurta políbil na rty.
"Dobře," trochu se od Kurta odtáhl a poté se zvedli a vydali se přes chodbu k Finnovi, jehož jedna zeď byla skoro celá pokryta knihovnou, která mu však nesloužila jako normálním lidem na knížky, Kurt občas pochyboval, že Finn vůbec umí číst, ale byla plná různých filmů.
"Wow, tak to máme skutečně zásobu filmů na rok dopředu," usmál se Blaine a Kurt se začervenal při představě, že Blaine počítá s tím, že ještě za rok budou spolu. Opravdu se v tu chvíli musel přemáhat, aby na něho někoukal jak třináctiletý zamilovaný puberťák. Evidentně mu to ale nešlo.
"Co je?" Zeptal se se Blaine s úsměvem.
"Nic nic," usmál se Kurt a namátkově vytáhl nějaký z filmů, přičemž ho ihned vrátil zpátky.
"Sakra, zapomněl jsem, že každý film tady s tím bílým proužkem je porno. Stejně až mu na to táta s Carole přijdou, tak ho přerazí."
"Vždyť tu má ten bílý proužek skoro každý film."
"Říkal jsem ti to," kývl Kurt a vytáhl film Prázdniny. "Co třeba tohle?" Usmál se na Blaina a ten s úsměvem přikývl.
"Ten film je fajn, mám ho rád."
"Taky tak zbožňuješ Kate Winslet?"
"V Titaniku jsem na ní trochu žárlil, chtěl jsem Lea pro sebe, ale jinak jo, je úžasná," usmál se Blaine, Kurt ho čapl za ruku a vydali se zpátky ke Kurtovi, který film pustil v DVD přehrávači a spolu s Blainem se uvelebili na posteli.
Kurt se po pár minutách přitulil k Blainovi blíž a ten ho začal hladit po paži. Vyměnili si úsměv a dál se soustředili na film. Kurt se však moc soustředit nemohl. Skoro ležel Blainovi na hrudníku a cítil, jak Blainovi bije srdce. Prsty svému příteli nakreslil na hrudník srdíčko v místě, kde bylo srdce a Blaine ho políbil do vlasů.
"Takhle bych mohl zůstat už navždycky," zašeptal mu Blaine do ucha. Kurt zvedl hlavu a na Blaina se usmál. Poté se na posteli nadzvedl, naklonil se ke svému příteli a políbil ho. Blaine si Kurta přitáhl blíž, objal ho kolem pasu a když se Kurt začal jazykem dobývat do jeho úst, nebránil se, naopak. Jejich jazyky se nejprve jen zlehka dotkly a oběma chlapci projelo známé chvění. Oba měli motýly v břiše jako pokaždé, když se dotýkali toho druhého. Jednou rukou Blaine hladil Kurta ve vlasech a druhou mu zajel pod tričko. To bylo nové, nikdy předtím se k tomu neodvážil, ale když mu Kurt slastně vzdychl do úst, vyložil si to tak, že mu to nevadí. Blaine si Kurta přetočil pod sebe a jeho přítel se na něho přitiskl, jak nejvíc mohl. Celou dobu ani jeden nepřerušil polibky, dokud se Blaine nepřemístil ke Kurtovi na krk. Kurt hladil Blaina po zádech a po zadku a když ho Blaine začal líbat za uchem, musel se kousnout do rtu, aby nezačal vzdychat na hlas.
Kdyby je nevyrušilo zaklepání na dveře, kdo ví, kam až by zašli, takhle se od sebe rychle odtáhli a snažili se sklidnit svůj zrychlený dech.
"Dále," chtěl pronést Kurt nonšalantně, ale hlas ho zradil, takže z něho vyšel spíš jakýsi skřek.
"Dobrý den," pozdravil slušně Blaine Burta, který stál mezi dveřmi.
"Nazdárek. Kurte, jsi v pořádku? Jsi nějaký celý červený," zamračil se Burt a došel ke Kurtovi.
"A jsi úplně rozpálený," zamračil se ještě víc, když sáhl synovi na čelo. "Nemáš horečku?"
"Jsem v pořádku, jen je tu trochu vedro," zrudl Kurt jako rajče a letmo se podíval na Blaina, který byl též úplně v rozpacích.
"Jo, to celkem je," otevřu vám okno.
"Díky tati," zamumlal Kurt.
"Na co koukáte?"
"Na Prázdniny."
"Co to zas je? Zas nějaká kravina?"
"Nedávno jste na to koukali s Carole. Ten vánoční film, jak si prohodí ty baráky."
"Jo tohle. Ani nevím, jak to skončilo."
"No to se nedivím, když jsi usnul po půl hodině," zasmál se Kurt.
"No, každopádně si to pauzněte, Carole mě poslala nahoru, abych vám vyřídil, že už je hotová večeře. A kde je vůbec Finn?"
"U Rachel, kde jinde."
"Že se vůbec ptám," zasmál se Burt.
"Tak pojďte," popohnal kluky, aby vylezli z postele a ještě než z pokoje odelši, otevřel okno, aby se tam trochu vyvětralo. Skutečně tam bylo nějak podezřele vedro a zadýcháno.
Když scházeli po schodech dolu, Kurt se z ničeho nic zastavil a opřel se o zeď. Zhluboka dýchal a na chvíli vypadal úplně mimo.
Před sebou viděl Blaina, který šel po ulici, v uších měl vražená sluchátka a potichu si prozpěvoval. Neviděl partu čtyř kluků, která šla pomalu za ním.
"Hej buzno," zakřičel na něj jeden a ostatní se začali smát. Když jim Blaine neodpověděl, protože je přes hudbu neslyšel, doběhli ho a když si stoupli před něho, byl donucen zastavit. Když se jim podíval do tváří a poznal, co to je za kluky, zbledl a nevědomky o dva kroky ustoupil.
"Myslel sis, že když přestoupíš do té teplárny, tak nám zdrhneš co?" Vysmál se mu jeden.
"Smůla, tady jsme, baf," zasmál se druhý.
"Už tě dlouho nikdo nezbil, co?" Sledoval Blaina třetí.
"Tak to bychom s tím měli něco udělat," mrkl na Blaine čtvrtý z party kluků a než Blaine stačil zareagovat, dostal pěstí do břicha.
"Kurte, proboha, co se ti stalo?" Objal ho Blaine, když Kurt konečně přišel zpátky k sobě.
"Asi jsem musel na půl omdlít nebo co," zavrtěl hlavou Kurt. "Jsem v pohodě, vážně," zdůraznil slovo vážně, když viděl, jak se Burt nadechuje. Uvnitř ale vůbec klidný nebyl. Uvnitř sebe křičel a měl chuť Blaina pevně obejmou a už ho nepustit. Když vešli do kuchyně, tak se pevně rozhodl. Pěšky Blaina samotného nikam nepustí. Od teď bude všude chodit s ním a nebo ho bude vozit autem. Budocnoust musí jít změnit, prostě musí!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 9. prosince 2016 v 13:01 | Reagovat

Perfektní Btitt mě teda pobavila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama