Heroes: 14. - 16.kapitola

23. ledna 2012 v 22:41 | Domík |  Heroes



14. kapitola
Santana se ráno probudila a hlavu měla jako střep. Vedle ní ležela Brittany, která pořád ještě spala. Vypadala jako anděl. Santana se pomalu zvedla z postele a potichu, aby neprobudila Brittany, se vydala do koupelny. Její mozek se teď dokázal soustředit pouze na to, aby si vzala ibalgin, jinak se bála, že jí praskne hlava.
V koupelně se opřela o umyvadlo a zhluboka dýchala. Nejenom že měla hlavu jak střep, ale celá místnost se tak podivně houpala a měla co dělat, aby se nepozvracela. To se vzápětí skutečně stalo, když se jí vybavila chuť vodky. Nebýt nad tím umyvadlem nakloněná, nejspíš by to bylo všude na zemi. V tu chvíli si skutečně říkala, že každou chvíli umře. Jak měla skloněnou hlavu nad umyvadlem, bolela jí ještě víc a když se vyzvracela potřetí během pár minut, připadalo jí, že jí ty zvratky brzo prožerou jícen.
Nakonec se vyčerpáním zhroutila na zem, hlavu si opřela o zeď a zavřela oči. Pořád jí bylo zle a byla si dobře vědomá, že se může každou chvíli pozvracet znovu, ale nebyla schopná se doplazit ani k záchodu a to ho od sebe měla ani ne dva metry. Snažila se pravidělně dýchat a nehýbat se, aby jí tolik netřeštila hlava. Všimla si, že na poličce u umyvadla měla gumíčku a jehlice do vlasů. Opatrně se natáhla pro gumičku, ale místo ní na zem schodila jehlice.
"Do hajzlu," zašeptala potichu, aby si aspoň trochu ulevila, Popadla jednu jehlici a snažila se na ní namotat vlasy, které smrděly zvratky. Santana se jen tak tak stihla nahnout, aby si nenazvracela přímo do klína. Jednu z jehlic pořád svírala v dlani, když jí pohled padl na zásuvku, kterou měla vedle sebe.
Najednou si připadala jako zhypnotizovaná, jako kdyby její tělo už nepatřilo jí a ona to vše sledovala jen jako náhodný pozorovatel. Dlaň svírající jehlici bez jejího vědomí mířila k zásuvce, do které poté jehlici zapíchla.
Dostala ránu elekrickým proudem, která jí odhodila na druhý konec koupelny, narazila do zdi a spadla na zem vedle záchoda. Šokovaně se dívala na své dlaně. Celé její tělo vibrovalo, cítila, jak jí tělem protéká neznámá síla. Bylo to úžasné. Připadala si jako pod vlivem drog. Všechny barvy byly mnohem ostřejší, všechno kolem se zpomalilo.
Dveře od koupelny se otevřely a dovnitř vešla Santanina matka. Zůstala koukat na svojí dceru, která zírala na své dlaně a přítomnost své matky snad ani nezaregistrovala.
"Santano? Jsi v pořádku?" zeptala se její matka.
Santana zavrtěla hlavou a šokovaně se podívala na svou matku. Všechno kolem se pomalu vracelo do normálu a ona v tu chvíli chtěla jediné, vrátit ten úžasný pocit, který měla, když dostala ránu proudem. Pohled jí padl na zásuvku, kam se poté podívala i její matka, která si všimla pozvracené země a poté uviděla jehlici zapíchnutou v zásuvce
"Santano, proboha, co se stalo?" Okamžitě si k ní klekla a chytila ji za ruku.
"Au," vyjekla, když dostala slabou ránu proudem.
"Santano, zlato, proboha, mluv se mnou. Ty ses chtěla zabít?" Vyděšeně na ni hleděla její matka.
"Ne, to ne," zavrtěla dívka hlavou. Pořád nemohla pochopit, co se právě stalo. Mohla umřít. Měla umřít. Přežila zázrak bleskem, což odporovalo všem zákonům přírody a teď dostala zásah elektřinou a jediné, co cítila, byla slast. Nádherný pocit, který se rovnal jen tomu, když se její tělo zmítalo v orgasmu.
"Tak proč si to proboha udělala? Vždyť si mohla umřít," třpytily se slzy v očích paní Lopez.
"Já nevím," potichu odpověděla i Santana.
"San?" Ozval se hlas Brittany. Santana zvedla hlavu a všimla si svojí blondýnky, která stála rozcuchaná ve dveřích a taky vypadala, že jí není zrovna dvakrát dobře.
"Britt," slabě se na ni usmála Santana a Britt se k ní okamžitě vydala.
"Nešahej na ni, dosta-" nestačila to paní Lopez doříct a Britt chytila Santanu za ruku.
"-neš ránu."
"Je to v pohodě," pokrčila Brittany rameny a pevně sevřela dlaň Santany ve své.
"To je dobře. Nechceš paralen nebo ibalgin? Vypadáš, že ti není moc dobře a podle obsahu, který Santana vyhodila u umyvadla bych řekla, že jste to včera dost přepískly s pitím."
"Díky," usmála se Britt.
"Neni zač," podala Liv Lopez Brittany prášek a kelímek s vodou.
"Děvčata, nechcete jít ještě na chvíli do postele? A já vám donesu snídani, co vy na to?"
"Jídlo?" Zděsila se Santana a čekala, že se znovu pozvrací. Ale to se nestalo. Místo toho jí došlo, že už jí ani hlava nebolí.

Když se Puck ráno probudil, zjistil, že spí schoulený u Lauren v náručí a cucá si palec. Ten rychle z pusy vyndal a od Lauren se trochu odtáhl.
"Opravdu bych měl zapracovat na svý drsnosti," zamumlal si pro sebe a podíval se, kolik je hodin. Bylo něco po jedenácté. Lauren hlasitě zachrápala a z pusy jí stekla slina na polštář. Puck se tomu zamilovaně usmál. Potichu si došel na záchod a když se vrátil, Lauren stále spala. Lehl si vedle jí na postel a pozoroval jí, jak spí.
"Pokud mě očumuješ, jak spim, tak ti dám pěstí," ozvalo se zavrčení z úst jeho přítelkyně.
"To bych si nedovolil," zazubil se Puck a dal jí pusu.
"Dobré ráno, kočko."
"Dobré bude, pokud na nás dole čeká snídaně, jinak moc dobré nebude, až svojí sestru zmlátim," usmála se na něho Lauren a poté hlasitě zavolala.
"Kristin, pokud v kuchyni za 10 minut nebude snídaně, tak dostaneš po hubě."
"Už jí tam máte," ozvalo se zavolání zpátky.
"Tak se mi to líbí. Po letech šikanování jsem si jí konečně pořádně vychovala," usmála se spokojeně Lauren a plácla Pucka přes prsty, když se jí začal dobývat pod noční košili.
"Až po snídani, nejdřív se musim najíst, jinak bych tu umřela hlady a nebo hůř, mohla bych zhubnout," mrkla na něho Lauren a Puck ni zkusil psí pohled.
"Proč se tváříš jako dement?" Zeptala se ho.
"Občas si říkám, že nemít stejně drsnou přítelkyni jako jsem já sám, bylo by to mnohem jednodušší."
"Obětoval bys ten boží sex?"
"Taky fakt," zasmál se Puck a když se Lauren zvedla z postele, plácl ji po zadku.

Klaine s Finchel v kuchyni snídali a povídali si. Smáli se, když si vzpomínali na události minulé noci. Jak Finn při tanci přepadl přes gauč a málem přizabil Tinu, jak se Rachel zavřela s holkama v ložnici a Puck se dožadoval toho, aby ho nechali se aspoň dívat, když už ne se přidat.
"Musíme to někdy zopakovat," zasmál se Blaine.
"Každopádně," přikývla Rachel. "Santana říkala, že její rodiče jedou na začátku července na dovolenou, takže za 14 dní se bude pařit u Santany."
"A jéje, no to snad nechci ani vidět," usmál se Kurt.
"Wow, nemají oni ten obrovský bazén na zahradě?" Zeptal se Finn
"Prý jo," přikývla Rachel a kousla si do toastu, které pro ně připravila Carole, než s Burtem odjeli nakoupit.
"Tak tahle párty bude stát za to," přikývl nadšeně Finn a začal do sebe ládovat šestý toast. Kurt se na něho znechuceně podíval, protože nechápal, jak může být Finn tak nenažraný. Občas si říkal, že by byl schopný sníst na posezení celý prase.
"Necpi se tak," plácla ho Rachel přes ruku a Blaine s Kurtem se rozesmáli.
"Hej!" Urazil se Finn.
"Rachel, to nemá cenu. My mu to říkáme pořád," zavrtěl Kurt hlavou.
"Potřebuju hodně jíst, abych měl zdravý kosti."
"To se říká dětem, Finne," obrátil Kurt oči v sloup.
"A navíc se neříká hodně, ale zdravě," doplnil Kurta Blaine.
"Vy jste se na mě všichni spikli," zabručel Finn.
"To si piš."
"Samozřejmě."
"Přesně tak"
Blaine, Kurt a Rachel si vyměnili pohled a všichni tři se začali nahlas smát.

15. kapitola
Blaine pozval Kurta na oběd do Breadstix, kam společně rádi chodili, ale nebyli tam už od té doby, co tam Kurt pozval Blaina na maturiťák. Jako vždy seděli naproti sobě u stolu a usmívali se. Kurt měl pocit, že by s Blainem mohl být pořád. Každou minutu a každou vteřinu, až do konce života a byl si jistý, že by mu nikdy nezačal lízt na nervy.
"Nad čím přemýšlíš?" Usmál se Kurt na Blaina, který zamyšleně koukal do menu, ale nevypadal, že by si vybíral jídlo.
"Co všechno podnikneme o prázdninách," usmál se Blaine, ale ve skutečnosti přemýšlel nad něčím jiným. Už na to myslel několik dní. Když Kurt přestoupil zpátky na McKinley, na Daltonu ho to přestalo bavit. Už ani se Slavíky ho nebavilo zpívat, když tam neměl Kurta. A ostatní byli z Blaina taky na nervy, protože se ploužil chodbami školy jako tělo bez duše a když se ho některý z učitelů na něco zeptal, vůbec to neregistroval, dokud do něho některý ze spolužáků nedrcl.
"Aha," usmál se Kurt. "Už se nemůžeš dočkat, že?"
"Nemůžu," oplatil mu úsměv Blaine.
"Já taky ne. Jsem rád, že teď spolu zase budeme moci trávit víc času. Stýskalo se mi, když jsi byl ve Wersterville a já trčel tady v Limě."
"Povídej mi o tom. Myslím, že Nick s Jeffem by ti mohli vyprávět, jaká se mnou byla řeč od té doby, co jsi přestoupil zpátky na McKinley," usmál se na Kurta Blaine a poté se znovu podíval do menu, protože si všiml, že k nim zamířila servírka. Když si oba objednali, vrátili se k předchozímu rozhovoru.
"Jak se vůbec všichni mají? S Wesem jsem prohodil pár slov na facebooku, ale jinak jsem s nikým nemluvil."
"Teď už fajn, když skončily všechny ty příšerné písemky. Každý už plánuje, co bude dělat, až bude volno. A Jeff s Nickem se spolu zase rozešli, to vlastně nevíš."
"Cože? Ale vždyť spolu byli už minimálně rok a půl, ne?" Vykulil Kurt oči.
"Oni se k sobě zase vrátí. Už se rozešli minimálně třikrát," zasmál se Blaine.
"To bych do nich neřekl."
"Nezdají se. Víš, jak se dali dohromady? Já u toho teda nebyl, bylo to krátce před mým přestupem, ale vyprávěli mi to kluci. Oba se ucházeli o sólo a když čekali, kdo z nich ho dostane, začali se hádat. Kluci, kteří se mezi tím rozhodovali, komu z nich sólo dají, je slyšeli křičet na sebe na chodbě. A když se najednou ozvalo ticho, David šel zkontrolovat, jestli se nezabili. Našel je, jak se muchlují na gauči." Kurt se začal smát a lehce při té představě zčervenal.
"Jaktože jsem o všechnu tuhle zábavu přišel?"
"O muchlování na gauči?" Začal se smát Blaine.
"Tak jsem to nemyslel," zrudl Kurt jako rajče.
"Škoda. Vždycky můžeme tuhle zábavu dohnat," mrkl na něho Blaine a o Kurta se málem pokusil infarkt.
"Blaine," zhrozil se a otočil se, jestli je neslyšeli lidi sedící kolem.
"Promiň, nechtěl jsem tě přivést do rozpaků," usmál se omluvně Blaine, ale v duchu byl myšlenkami u jeho a Kurta muchlujících se na gauči. Rychle zavrtěl hlavou, protože myslet na něco takovýho v restauraci, nebylo zrovna ideální. To si mohl nechat na doma.
Když jim servírka donesla jídlo, přerušili na chvíli rozhovor o nové kolekci Verssaceho, která právě vyšla, aby se mohli v klidu najíst.
"Máš na bradě omáčku," zasmál se Kurt a natáhl se přes stůl, aby ji mohl Blainovi utřít ubrouskem.
"Díky," usmál se na něho Blaine a pohladil Kurta po roce.
Jídlo dojedli v tichosti, ale celou dovu se na sebe přes stůl usmívali. Když zaplatili a šli do auta, aby Blaine odvezl Kurta domů a poté sám jel domů, drželi se za ruce.
"Když zítra bude hezky, mohli bychom se jít někam projít," navrhl Kurt, když došli k autu.
"To zní skvěle," usmál se Blaine a odemkl auto. Oba nasedli dovnitř a než Blaine nastartoval, pohladil Kurta po koleni.
"Včerejší večer i dnešek byl strašně fajn, děkuju," usmál se na svého přítele, který se k němu naklonil.
"Za tohle se přece neděkuje, já jsem rád, že jsi se mnou na tu párty šel, ani nevíš jak moc," lehce ho Kurt políbil. Blaine si Kurta přitáhl blíž a jazykem se začal dožadovat vstupu do Kurtových úst, který rád ústa pootevřel a pustil Blaina dovnitř. Když se jejich jazyky propletly, oběma z úst uniklo slabé vzdychnutí a přitiskli se k sobě trochu blíž. Blaine začal Kurta hladit po zádech a po chvíli mu rukou zajel po svetr. Kurt nezůstával pozadu a sám začal prozkoumávat Blainovo tělo pod tričkem.
"Pojď ke mně," zašeptal Blaine, posunul sedačku dozadu a Kurt mu s úsměvem přelezl na klín. V tu chvíli mu bylo jedno, že stojí na parkovišti a každý je může vidět. Jediné, co ho zajímalo, byly Blainovy rty, které chutnaly po arašídové omáčce.
Mazlení v autě nebylo kdoví jak pohodlné, ale na tom ani jednomu z nich nezáleželo. Když se Kurt přesunul z Blainových úst na úšní lalůček, Blaine slastně zavřel oči a užíval si pocit Kurtovy blízkosti. Jemně ho hladil po zadečku a v duchu děkoval tomu, kdo vynalezl tyhle úžasné úzké džíny.
Vyrušilo je až zaťukání na okýnko.
"Tohle je parkoviště, chodí tu rodiny s dětmi, jděte si dělat ty vaše nestoudné prasárny někam jinam," mračila se na ně nějaká baba.
"Ach jo," zamračil se Blaine, Kurt z něho ale slezl a posadil se zpátky k sobě na sedačku.
"Tak teda pojedeme, abychom tu nepobuřovali," usmál se a zčervenal.
"Dobře," přikývl Blaine, posunul si sedačku zpátky a vyjel směrem ke Kurtovi domů.
Když zastavili před domem, zrovna z něho vyběhla Rachel.
"Ty čuňáku, nemůžu uvěřit tomu, že sis to normálně skladoval doma na poličce," zakřičela na Finna.
Kurt s Blainem si vyměnili nechápavý pohled, ale když vzápětí z domu vyběhl Finn a Rachel po něm hodila DVD, oběma to došlo a měli co dělat, aby se nezačali smát.
"Rachel, nech mě to prosím vysvětlit," zkusil to Finn, ale Rachel ho ignorovala. Místo toho se otočila na Blaina. "Odvezeš mě prosím domů?"
"Klidně," podíval se na Kurta, který přikývl a pak zpátky na Rachel.
"Fajn, tak jedeme, s tímhle prasetem se já už nemám o čem bavit," ukázala prstem na Finn a poté nastoupila do auta.
"Rachel," zkusil to Finn, ale nedostalo se mu žádné odpovědi. Rachel seděla v autě, ruce zkřížené na prsou a koukala rovně před sebe, Finna naprosto ignorovala.
"Tak ahoj," usmál se Blaine na Kurta, kterému cukaly koutky. Letmo se políbili a Blaine poté nasedl do auta, nastaroval a společně s Rachel odjeli.
"Říkal jsem ti, že ti na to porno jednou přijdou, jsi nepoučitelnej," obrátil se Kurt na zkleslého Finna.
"Myslíš, že se se mnou Rachel rozejde?"
"Divil by ses jí?"
"Nedivil," přiznal Finn a sklopil hlavu.
"Neboj, to se vyřeší. Zklikvidujeme ty tuny porna, pozveš jí na nějaký muzikál, koupíš jí kytku a všechno bude zapomenuto."
"Myslíš?" Zeptal se Finn s naději v hlase.
"Jo. A teď koukaj padat dovnitř, než si tu tvojí skvostnou sbírku prohlídnou táta s Carole," plácl Finna po zadku a společně se vydali dovnitř.

16. kapitola
Víkend se přehoupl rychleji, než by chtěli a byla tu zase škola. Jelikož už to byl poslední týden a na většině předmětů se neučilo, už se nemuseli stresovat kvůli známkám, ale pořád museli vstávat brzy ráno a do školy jít. Což některým stačilo k tomu, aby vstávali otrávení.
Finn se snažil celou neděli dovolat Rachel, ta jeho hovory ale ignorovala. Vzala to až na pošesté se slovy, aby jí Finn přestal otravovat, protože si nemají co říct. Nakonec dal na radu Kurta. Byla neděle a v květinářstvích měli zavřeno, ale Carole byla tak hodná a udělala Finnovi kytici z růží, které rostly na zahradě. Poté Finn objednal lístky na muzikál v místním divadle, kam se chystali i Blaine s Kurtem. Neochotně na sebe navléknul sako a vyrazil k Rachel domů, kde mu otevřel jeden z tátů Rachel a pustil ho dovnitř. Sám si dobře vzpomínal, že byl mladý a i teď měli se svým manželem několik DVD s pornem schovaných pod postelí. Člověk si ten sexuální život občas potřeboval oživit.
Flashback
"Rachel, máš tu návštěvu," houkl na svou dceru.
"Kdo to je?" Zakřičela Rachel ze svého pokoje.
"Přijď dolu a uvidíš."
"Fajn," odsekla a o pár vteřin později se objevila na chodbě, kde stál Finn s kytkou v ruce.
"Co tu děláš?" Zamračila se na něho. Otec Rachel mezitím odešel a nechal je osamotě.
"Přišel jsem se omluvit."
"Tvoje omluvy mě nezajímají."
"Rachel, prosím," smutně se na ni usmál Finn.
"Ne, už spolu nemáme o čem bavit."
"Dobře," přikývl smutně Finn. "Vezmeš si alespoň tu kytku?" Zeptal se a Rachel přikývla.
"Díky, je hezká," slabě se usmála.
"A ještě tohle," podal Rachel lístky do divadla. "Je to jen místní muzikál, ale myslel jsem, jestli bys třeba nechtěla jít. Chápu, že nechceš jít se mnou, ale ty lístky jsem koupil pro tebe, tak si je prosím vezmi."
"To je na ten muzikál s Bryanem Ryanem?" Zeptala se Rachel a Finn přikývl.
"Děkuju, chtěla jsem se na to jít podívat."
"Já vím," přikývl Finn a na chodbě se rozhostilo ticho.
"Tak já už bych měl asi jít," přerušil po pár vteřinách trapné ticho Finn.
"Dobře," přikývla Rachel a otevřela mu dveře.
"A děkuju za kytku a lístky," slabě se usmála a Finn jí úsměv smutně oplatil.
"Ahoj Rachel."
"Ahoj Finne."
Konec flashbacku
Tátové Rachel celý rozhovor slyšeli a poté si se svojí dcerou promluvili. Vysvětlili jí, že kluci jsou na tom po sexuální stránce jinak než holky a mají jiné potřeby. A že kdyby Finn neměl doma porno, tak by to nebyl normální zdravý puberťák. Rachel to chápala, ale pořád se jí to nelíbilo a nebyla připravená Finnovi odpustit jen za kytku. Když ho však druhý den viděla ploužit se školou jako tělo bez duše, věděla, že mu to nakonec odpustí. A viděl to ni Kurt, který v duchu děkoval bohu, že mají s Blainem normální vztah bez týdenních dramat a rozchodů.
"Nad čím přemýšlíš?" Drcla do Kurta s úsměvem Mercedes.
"Jen nad tím, jak jsem rád, že se s Blainem obejdeme bez kažodenních dramat," usmál se na svoji kamarádku.
"Pohádali jste se aspoň? Protože vypadáte skutečně až jako moc ideální pár," zasmála se Mercedes.
"Jasně že jsme se pohádali," přikývl se smíchem Kurt.
"To se mi ulevilo, už jsem si začínala myslet, že jste nějací divní," drcla do něho Mercedes.
"A co Sam? Dobrý?"
"Úžasný," začala se rozplývat. "Sice se nevidíme po škole moc často, protože rozváží tu pizzu a musí hlídat sourozence, ale je ke mně fakt hodný. A pořád mi lichotí v té divné řeči z Avatara."
"Nerd," zašklebil se Kurt a Mercedes se po něm ohnala. Společně poté zamířili na hodinu, kde se jako klasicky usadili všichni sboristi společně do zadních lavic.
Brittany se Santanou si celou hodinu něco šeptaly a vůbec nevěnovali pozornost tomu, co říkala učitelka. Stejně jako polovina třídy. Většina už se viděla někde daleko na prázdninách.
Santana strávila celou neděli přemýšlením nad tím, co se to stalo v koupelně. Pořád musela myslet na ten pocit poté, co jí tělem projel proud. Jako kdyby její vlastní tělo tu energii vstřebalo, jako kdyby se jí naplnilo. Prostě to musela zažít znovu, takže když její rodiče odešli ke známým na návštevu, vzala si z koupelny jehlice do vlasů, každou do jedný ruky a poté je obě najednou vrazila do zásuvky u sebe v pokoji. Nejde ani popsat, co v tu chvíli zažila. Cítila, jak jejím tělem proudí proud. Tentokrát se jehlic držela pevně několik vteřin, dokud je sama nepustila. Fascinovaně hleděla sama ne sebe. Celé její tělo znovu vibrovalo z přísunu energie a když si dlaněmi přejela po těle, cítila snad každou molekulu sebe samotné.
Na stole měla položený telefon, který se hlasitě dožadoval, aby ho dala na nabíječku. Vzala ho do jedné ruky a poté sledovala, co se děje. Celým tělem mohla cítit, že se telefon nabíjí, že do něho proudí energie a za pář vteřin jí displej hlásil, že je telefon nabitý.
Nechápala, co se to dělo, ale ať to bylo cokoli, byl to úžasný pocit, takže když to po několika minutách vyprchalo, chtěla víc. Všechny barvy znovu pohasly a Santana zůstala sedět v pokoji na zemi. Dech měla zrychlený a celé tělo citlivé jako po prožitém orgasmu. Pohled jí znovu padl na zásuvku. Něco jí říkalo, že by to dělat neměla, ale její tělo volalo po další slasti a ona prostě nemohla odolat.
Ve škole její pozornost zaměstnávala Brittany takže na to, co se stalo v neděli, nemusela pořád myslet, ale i tak věděla přesně, co bude dělat, až přijde ze školy domů.
Když konečně zazvonila a poslední hodina skončila, všichni se rychle rozutekli domů, jen Rachel počkala u skříňky na Finna.
"Rachel?" Překvapeně zamrkal, když ji uviděl opírat se o svojí skříňku.
"Omlouvám se, že jsem z toho dělala konec světa. Bude mi ještě chvíli trvat, než to ehm pochopím, ale nechci, aby to mezi námi skončilo. Takže," nadechla se a potom se usmála. "Chceš pořád jít na ten muzikál se mnou?"
"To si piš," s úlevou se usmál Finn a Rachel objal.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama